Výmluvné motto stávky vzniklo na popud tehdejšího generálního ředitelství podniku. V srpnu 1968, kdy okupanti vtrhli na území Československa, pracovalo v příbramském uranovém dole okolo 9 000 zaměstnanců. V důlních šachtách si odpykávali své tresty udělené ve vykonstruovaných soudních procesech také političtí vězni.
ČTĚTE TAKÉ: Historik: Bez Svobody by Sověti Dubčeka možná zabili. Okupovali nás kvůli jaderným zbraním
„Při těžbě a zpracování uranu v Příbrami pracovali do roku 1960 také ti, kteří byli odsouzeni z politických důvodů. Po velké amnestii v onom roce již sem posíláni nebyli. Z řad potrestaných se jednalo většinou o recidivisty kriminálního charakteru,“ uvedl Josef Velfl.
Československá dodávka uranu byla pro Sovětský svaz zásadní a probíhala již od roku 1945. „O přepravě materiálu byla sepsána i mezivládní dohoda, která byla během let různě upravována. Z dnešního pohledu byla smlouva ekonomicky absurdní, jelikož jsme mohli obchodovat pouze se Sověty,“ upřesnil vedoucí místního muzea. Dodávky v průměru stačily na výrobu jedné až dvou jaderných bomb.
Vojska obsadila i šachty dolu
Vedení uranových dolů se v roce 1968 rozhodlo hledat jiné možnosti a cesty, jak prodávat radioaktivní materiál i dalším zájemcům. Vše samozřejmě se souhlasem Sovětského svazu. „O invazi vojsk Varšavské smlouvy se místní dělníci dozvěděli již v brzkých ranních hodinách. Horníci, které dovezl autobus z Prahy, své kolegy s celou situací ihned seznámili,“ popsal Velfl.
Ihned poté se sešlo vedení podniku. Generální stávka na sebe nenechala dlouho čekat. Zajedno byli jak čelní představitelé vedení, mezi nimiž byl i sám šéf komplexu Karel Boček, tak řadoví horníci. Ti se vydali k hlavní budově, aby plošným odmítnutím pokračovat v těžbě vyjádřili podporu svým nadřízeným. Stávka trvala do 29. srpna.
Jednotky okupačních vojsk proto směřovaly do Příbrami s jasným cílem – obsadit klíčová místa, včetně podzemních šachet, jak připomíná ředitel Velfl. V období normalizace, jež měla v Československu „narovnat“ pořádky a obnovit vztahy se Sověty, skončila pak kvůli této vzpouře řada lidí z nejvyššího vedení ve vězení. Boček byl odsouzen na 13 let nepodmíněně.
