Roky zanedbávání a rostoucích dluhů zanechaly českou armádu ve stavu, který důvěru v možnost dlouhodobé obrany republiky nevzbuzuje.
S ruským záluskem na evropská území a americkým odstřiháváním se od okolního světa nám ale podle expertů nezbývá než do obrany investovat. Otázkou však je, do čeho nejdříve – české armádě totiž chybí téměř vše.
Navyšovat výdaje na obranu a rychle nakupovat je pro Česko podle oslovených bezpečnostních expertů životní nutností.
„Rusko se chystá na válku s NATO a je jen otázkou času, kdy se rozhodne tento záměr provést. Bezpečnostní komunita napříč Evropou počítá s útokem v rozmezí tří až deseti let,“ míní Martina Heranová, vedoucí Katedry bezpečnostních studií na CEVRO Univerzitě.
V takovém případě podle ní máme extrémně málo času, abychom se na obranu země připravili – a podle Tomáše Kučery z Katedry bezpečnostních studií Univerzity Karlovy to nám i ostatním evropským státům ztěžují dekády se navyšující dluhy armád.
Ministerstvo obrany s ním souhlasí. „Dluh z minulosti uvnitř armády je obrovský, pohybuje se v řádu vyšších stovek miliard korun,“ vysvětluje David Šíma, vedoucí komunikace ministerstva obrany.
Zdeněk Rod, bezpečnostní analytik a člen Katedry bezpečnostních studií CEVRO Univerzity, toto číslo upřesňuje na více než šest stovek miliard korun. A jelikož se jedná o plošný deficit, je podle ředitele Center for Security Consulting Tomáše Kolomazníka nutné si určit priority, kam by měly výdaje jít.
„Zásadní investice jsou přitom nutné v téměř každé oblasti,“ upřesňuje Kučera a dodává, že se ještě donedávna evropské ozbrojené síly zaměřovaly spíše na rozvoj expedičních schopností pro operace nízké intenzity.
Tolik probírané číslo pěti procent hrubého domácího produktu se pak rozděluje na dvě části – tři a půl procenta na obranné výdaje a dalších jeden a půl procenta na výdaje s obranou související. Tedy například na energetickou a dopravní infrastrukturu, kybernetickou bezpečnost nebo pořizování zásob strategických surovin.
Zatímco na druhou položku už teď podle Šímy dáváme okolo 1,3 procenta hrubého domácího produktu, výdaje na obranu budeme muset postupně navyšovat. Na oblastech, kam by každoroční přídavek o zhruba 0,2 procenta měl přijít jako první, se přitom experti i politici shodují.
Přezbrojení a lidé
„Česká armáda v první řadě potřebuje přezbrojit z muzeální sovětské výzbroje na moderní a interoperabilní výzbroj v počtech, které umožňují válečné rozvinutí,“ domnívá se Kučera.
Podle Kolomazníka znamená modernizace výzbroje také nákup nadzvukových letounů F-35, bojových vozidel pěchoty i pásových bojových vozidel CV90 a Rod k tomu přidává i tanky a radarové systémy.
„Dobudovat musíme těžkou mechanizovanou brigádu, středně těžkou brigádu i ženijní a logistické jednotky,“ vyjmenovává Šíma.
Jenže tady může nastat problém – podle Roda hrozí reálné riziko, že budeme disponovat špičkovou technikou, ale ne odborníky, kteří ji budou schopni efektivně využívat. Místo 37 500 vojáků z povolání, které bychom podle cílů NATO měli mít, jsme dnes přibližně na 24 tisících.
Foto Mikel K. Peterson / Wikimedia Commons (Public domain)
K tomu je znepokojující i pravděpodobný ústup Spojených států z Evropy, kvůli čemuž bude muset evropské křídlo NATO postupně převzít větší odpovědnost a vyrovnat případnou absenci americké podpory, říká Rod.
Jenže i přes stydnutí vztahů si nezávislost na Spojených státech zatím dovolit nemůžeme – Evropa nedisponuje systémy, které by byly schopny plnit úkoly, jako je potlačení nepřátelské protivzdušné obrany, vzdušné velení a řízení, elektronický boj či zásobování municí a náhradními díly během konfliktu.
„Úplná náhrada amerických systémů je v horizontu deseti let prakticky nereálná – evropský obranný průmysl nemá odpovídající kapacity ani alternativní řešení. Navíc by náhlé zrušení zakázek od Spojených států mohlo vyvolat negativní politické i strategické reakce ze strany Washingtonu,“ upozorňuje Rod.
Protivzdušná obrana a drony
Podle Heranové i Roda je jednou z kritických oblastí, kam by ministerstvo obrany mělo zainvestovat jako první, i protivzdušná obrana. „Pokud by válka probíhala podobným způsobem jako nyní na Ukrajině, bude klíčové ochránit občany především před vzdušnými údery nepřítele,“ míní Heranová.
Nejenže je tak nutné vybudovat komplexní systém protivzdušné obrany proti letadlům, raketám i dronům, ale i kryty civilní ochrany, kterých podle ní máme nedostatek. Podle Šímy je však prozatím mezi cíli ministerstva obrany hlavně zajistit obranu proti raketám krátkého a středního dosahu.
Heranová přitom útok ze vzduchu vnímá jako mnohem větší hrozbu než například útok pozemní. „Problémem je, že systémy protiraketové obrany jsou velmi drahé a jejich výroba zdlouhavá,“ upozorňuje vedoucí Katedry bezpečnostních studií.
Podle ní toto vidíme u protiraketových systémů Patriot, kterých nemá Ukrajina dostatek a je poměrně obtížné jejich počet v krátké době navýšit. Nákladná investice je ale opodstatněná, což je zase vidět na Izraeli, kde obranný systém Železná kopule dokázal během války s Íránem většinu raket zastavit.
Podle Kučery je důležité připravit se i na nové oblasti elektronického boje či bezpilotních prostředků. V tom se můžeme podle Kolomazníka také učit na Ukrajině, kde podle něj válka ukazuje, že zejména evropské země mají velký deficit v protivzdušné obraně a nedostatku munice nebo dronů.
Odrazení nepřátel a nové technologie
Dostatečné množství strategických zásob a munice je důležité pro věrohodné odstrašení možných agresorů i podle ministerstva obrany. K tomu Šíma zmiňuje, že bude rovněž potřeba postavit několik nových základen.
O potřebě vybudování armádní infrastruktury, jako jsou sklady a hangáry, mluví i Rod. Podle Kolomazníka pak potřebujeme také autonomní systémy spolu se zaváděním umělé inteligence.
„V neposlední řadě je nutné investovat do kvantových technologií, které jsou schopny analyzovat velké množství dat. Využití těchto technologií přinese i strategickou výhodu při vedení vojenských operací,“ dodává Kolomazník.
Rozhodují spojenci i stát
O tom, kam ve finále peníze na armádu půjdou, se rozhoduje v několika fázích. Nedávno se například členové NATO shodli na aliančních závazcích Capability Targets, které reflektují celkové potřeby aliance na schopnosti členů.
„Navýšení schopností pak vyplývá z důkladné bezpečnostní analýzy, a to i na základě zkušeností z Ukrajiny. Pro nás to znamená razantní nárůst schopností v řadě oblastí. Náklady na jejich vybudování dosáhnou řádově stovek miliard korun,“ vysvětluje Šíma.
Primárně ale investice vychází ze strategických dokumentů, jako je Bezpečnostní strategie a Obranná strategie. Je to přitom právě armáda, která specifikuje, jaké má na pořizovanou techniku požadavky.
Foto Eric Perez / Wikimedia Commons (Public domain)
„Za nákup požadované techniky a materiálu je pak zodpovědné ministerstvo obrany. Pokud se jedná o zásadní investici, která například vyžaduje mezivládní smlouvu, schvaluje tento nákup i vláda,“ doplňuje Heranová.
Nákup vláda-vláda, jako tomu například bylo u letounu páté generace F-35, je sice kratší proces, nelze při něm však moc tlačit na cenu. „Obecně lze ale konstatovat, že nákupy jsou velmi zdlouhavým a administrativně náročným procesem, který může trvat i několik let,“ varuje Rod.
Podle Šímy se totiž nikdy nejedná o rozhodnutí jednotlivce. „Všemi významnými zakázkami se před podpisem smlouvy zabývá Kolegium ministryně obrany, což je poradní orgán ministra, tvořený náměstky, státním tajemníkem, vrchními řediteli sekcí nebo náčelníkem Generálního štábu Armády či náčelníkem Vojenské kanceláře prezidenta republiky,“ vysvětluje Šíma.
Podle Roda se pak v současné fázi rozvoje armády jako optimální distribuce obranných výdajů jeví rozdělení třiceti procent na mandatorní výdaje, třiceti procent na běžný provoz a čtyřiceti procent na investice. Těch přitom bude podle slov analytiků potřeba ještě mnoho.
The post Armádě chybí téměř vše. Pět procent HDP má jít na protivzdušnou obranu i základny appeared first on Forbes.
