Mluví dlouho, rychle a je na něm poznat, že původní profesí je historik a novinář. Nyní působí jako viceprezident Nadace Svobodné Rusko, v níž je od roku 2019. V politice se pohybuje už více než čtvrtstoletí, od roku 1999, kdy vstoupil do strany k Borisi Němcovovi a pracoval s ním až do roku 2015, kdy Němcova zastřelil atentátník v centru Moskvy. Redakce Aktuálně.cz s Vladimirem Kara-Murzou mluvila na pražské konferenci Globsec, kde je jedním z řečníků.
"Miluji svou zemi. Máme nádhernou kulturu. Máme mnoho dobrých, laskavých, inteligentních a chápavých lidí," rozplývá se. Už čtvrt století je ale podle něj jeho milovaná země pod vládou nelidské a kruté diktatury Vladimira Putina. "Už 25 let Putin zabíjí lidi uvnitř Ruska, stejně jako zabil Borise Němcova a Alexeje Navalného. Putin zabíjí lidi mimo Rusko. Vždyť kolik válek za ta léta začal," poznamenává.
Následně se opozičník zamýšlí a vypočítává: "K moci se dostal za zvuku výbuchů druhé čečenské války. Pak přišla Gruzie, první útok na Ukrajinu, anexe Krymu. Potom byla účast v syrské válce na straně diktátora Asada. A samozřejmě plnohodnotná invaze na Ukrajinu." Právě kvůli protestům proti ní ho v Rusku zavřeli do vězení.
Vnitřní represe a vnější agrese jsou podle něj dvě strany jedné mince, alespoň v jeho rodné zemi. "Když vláda nerespektuje práva a svobody vlastních občanů, nebude respektovat hranice svých sousedů. Dokud v Rusku zůstane diktátorská vláda Vladimira Putina, nebude mír nejen na Ukrajině, ale v celé Evropě," popisuje důvody, kvůli kterým největší válka na evropském kontinentu od té druhé světové musí skončit.
Ruský diktátorský režim padne naprosto nečekaně, tvrdí
Kdy válka skončí, to si netroufne odhadovat. Z historie ale podle něj lze vytušit, že když Rusko padá, přichází to hned - náhle a nečekaně. "Carský režim na počátku 20. století i komunistický režim na konci 20. století se zhroutily během tří dnů. Nikdo na to nebyl připraven. A podobně se změny v Rusku odehrají i příště," říká a připomíná, že on i ostatní opozičníci musejí být připraveni, aby neudělali stejnou chybu jako dřív.
"Vláda ruských liberálů v roce 1917 nebyla připravená a víme, k čemu vedla a jakou tragédií skončila (má tím na mysli bolševickou "Velkou říjnovou socialistickou" revoluci - pozn. red.). A nepřipravenost ruských demokratů v 90. letech na tak rychlý pád sovětského režimu skončila tím, co máme dnes," posteskne si.
Kara-Murza, jehož předci pocházejí ze starobylé tatarské aristokratické rodiny, u tohoto tématu chválí Česko. Jako první země v postkomunistické Evropě totiž přijala zákon o lustracích a otevřela archivy. "U nás nebyly v 90. letech otevřeny archivy. Neodsoudili jsme zločiny komunistického režimu. Nikdo neodpovídal za zločiny, které se po desetiletí páchaly jak na jiných zemích, tak na našem vlastním národu," říká. Tajnou službu KGB pak jenom přejmenovali, když ji přeměnili na FSB. "Vyměnili ceduli na fasádě, ale samotná organizace zůstala," tvrdí.
Přestože žije tisíce kilometrů od ruských hranic, stále pracuje na tom, aby se z největší země světa jednou stala demokracie a skončila válka. Stejný cíl mají podle něj statisíce ruských občanů v exilu a miliony až desítky milionů, kteří zůstali, ale od boje je zahnala atmosféra strachu.
A přípravu na případnou změnu nenechává náhodě: "Existuje hned několik projektů. Tím prvním je projekt Transit, který realizuje moje organizace Fond Svobodného Ruska," popisuje. Druhý zmíněný pak vytvořila nezisková organizace Memorial na ochranu lidských práv. "Je to velmi podrobná zpráva, jmenuje se "Sto dní po Putinovi". A tam se právě hovoří o postupných fázích toho, co bude třeba udělat v Rusku poté, co tento režim odejde z politické scény," tvrdí.
Chybu udělal i Západ. Ignorovali jste nás, říká
"Důležitým stimulem pro demokratické a tržní reformy ve vašich zemích v 90. letech byla perspektiva evropské a euroatlantické integrace," konstatuje. "U nás v Rusku taková perspektiva v 90. letech nikdy skutečně nebyla, ba naopak, když 20. prosince 1991 ruský prezident Boris Jelcin napsal oficiální dopis generálnímu tajemníkovi NATO Manfredu Wörnerovi, v němž poprvé veřejně a oficiálně oznámil záměr Ruska stát se v budoucnu členem NATO, ani nedostal na tento dopis odpověď," tvrdí.
"Západ totiž nebyl připraven. A právě tato nepřipravenost, nebo možná neochota Západu plně poskytnout Rusku, demokratickému Rusku, tuto perspektivu evropské a euroatlantické integrace, sehrála v 90. letech velmi negativní roli a také vedla k tomu, co máme dnes," říká.
Spoustě lidí možná nedává smysl, proč Kara-Murza v Rusku zůstal i po tom, co jej dvakrát otrávili. Vždy se totiž vrátil, přestože se z následků léčil v zahraničí. Vysvětlení má velmi pragmatické: "Vždy jsem se domníval a domnívám se, že politik má odpovědnost vůči svým spoluobčanům. A nemohu je vyzývat, aby bojovali proti autoritářskému režimu, pokud to sám nedělám," popisuje. Navíc se nechtěl podvolit strachu. "Každá autoritářská moc vládne pomocí strachu. Snaží se tento strach vyvolávat, vštípit ho do společnosti, donutit lidi, aby se báli," upozorňuje.
To, že zůstal, ovšem neznamená, že se nebál. "Bál jsem se, ale nechtěl jsem nechat Putinův režim vyhrát," tvrdí. Na otázku, zda se nebojí teď, když je známo, že ruské tajné služby se občas pokoušejí i o vraždy nebo atentáty na Západě, jenom krčí rameny. "Snažím se na to nemyslet, aby se ze mě nestal paranoik. A vím, co chci: aby se Rusko stalo normální, svobodnou, demokratickou evropskou zemí," zakončuje.
