Kdyby nebyla na Ukrajině válka, Oleksij Jukov by se možná zabýval exhumacemi padlých v druhé světové válce. Nebo by možná trénoval medailové naděje ve svém rodném Slovjansku v Doněcké oblasti. Kvůli válce ale s dalšími dobrovolníky hledá těla padlých vojáků v místech, kde stále zuří boje. Vrací je domů, bez ohledu na to, jestli na Ukrajinu nebo do Ruska. Řídí se přitom přesvědčením, že „pokud nebudeme pohřbívat mrtvé, pak už nejsme lidé.“