Je prvním Čechem, který vyhrál režijní cenu na Sundance s krátkým filmem Furiant. A teď se dočkal celovečerního debutu. Poberta od Ondřeje Hudečka může patřit k nejzajímavějším premiérám letošního roku. A vystřelit jejího tvůrce do zahraničí.
V sedmi letech šel poprvé do kina. V moravské Strážnici tehdy promítali animovaného Lvího krále a Hudeček zůstal užasle zírat. Filmové médium ho fascinovalo a okamžitě se zasnil, že by chtěl v oboru pracovat.
A za svým snem si šel. Začal s amatérskými krátkými filmy, pokračoval na studiu, až v roce 2015 uvedl svůj krátký film Furiant – a bum, o rok později za něj získal režijní cenu na slavném festivalu Sundance, jako vůbec první Čech.
To je start! Mladého režiséra si najednou zvali do kanceláří nejslavnější filmová studia světa, pracovat s ním chtěl producent Indiany Jonese a zdálo se, že Hudeček pomalu míří do Hollywoodu.
Zvolil ale jinou cestu. Natočil fantastický dokument Nagano Tapes, v němž spolu s aktéry zavzpomínal na nejslavnější český hokejový triumf na olympiádě v roce 1998. A pozvolna chystal svůj tuzemský celovečerní debut, který 5. března konečně uvede do kin. Jmenuje se Poberta a vypráví příběh skupiny zlodějíčků z malého moravského města v čele s antihrdinou Lupynem (Matyáš Řezníček).
Triumf na Sundance a pak deset let čekání na první celovečerní film, to je docela neobvyklá cesta. Snil jste po premiéře Furianta o průlomu v zahraničí?
Furiant byl pro mě zlom. Dalo mi to kredibilitu u českých producentů a institucí, které rozhodují o podpoře v rámci audiovizuálního fondu, i když jsem do té doby nenapsal celovečerní scénář.
No ale nejen u nich: však si vás po Sundance vyhlédl americký producent Frank Marshall, který pracoval třeba na Jurském parku nebo Indianu Jonesovi…
… a díky němu jsem se dostal k Nagano Tapes. V roce 1998 mi bylo deset a byl jsem vždy přikovaný k televizi, mám na tu dobu hodně živé vzpomínky, takže byla radost se do té doby vrátit. A zároveň výzva, projít všechny archivní materiály.
Kolik jste nad nimi strávil času?
Stovky hodin. Chtěl jsem udělat dokument, který bude akční a napínavý. Chtěl jsem se do té doby vrátit v širším kontextu a ukázat i mezinárodnímu publiku nějakým způsobem, co tomu předcházelo a jakou roli hokej v Československu hrál. K tomu rozhovory po celém světě: v Evropě, Kanadě, Montrealu, Las Vegas. Měl jsem pocit, že točím dokumentární blockbuster. Bylo to hodně nové a zábavné a zvlášť v Česku to mělo velký ohlas.
Ale když člověk mluví s producentem Indiana Jonese, asi nechce skončit „jen“ u hokejového dokumentu…
Ano, měl jsem schůzku s různými zástupci studií a dostal se do kontaktu s americkými producenty. Posílají mi scénáře, ale úplně mi nevěřili: neměl jsem za sebou celovečerní film. V určitou chvíli jsem se rozhodl, že cesta je daleko smysluplnější skrz české filmy, alespoň ze začátku, a pak se pokusit navázat zahraniční spoluprací. Uvidíme.
Však teď tento zádrhel padne, premiéra Poberty se blíží. O vlastním celovečeráku jste snil třicet let, vznikal šest let. Proč tak dlouho?
První nápad přišel na jaře 2020 s tím, že jsem předtím vyvíjel jiné scénáře, které se zatím nepodařilo realizovat. Byly poměrně náročné finančně, takže jsem se snažil přijít s něčím, co bude realizovatelné, a dlouho jsem měl v hlavě takový nápad o partě zlodějů na malém městě, kteří se zaplétají svou nešikovností do absurdních situací.
Foto Bontonfilm
Kdy jste se rozhodl snímek zasadit do covidové éry?
Když jsem začínal psát scénář, nehrál v něm covid původně žádnou roli. Ale zlom přišel na Vánoce v roce 2020, kdy přišlo absurdní rozvolnění a pak další vlna. Právě střídání různých vln se nakonec nabízelo využít jako dramaturgický prvek.
Ono by stačilo zfilmovat průběh covidu a byla by z toho zajímavá tragikomedie, ne?
Určitě. Změny nařízení, jejich porušování, ohýbání, hledání kliček, to by klidně mohla být inspirace pro film. Doufám, že i náš snímek, ač to není primárně příběh o covidu, bude fungovat jako vzpomínka a připomenutí absurdit, které se tehdy děly. Ukazujeme i další aspekty pandemie, ale snažím se dívat s nadhledem nebo absurdní perspektivou.
A to se daří. Změny ministrů zdravotnictví, překotná nová nařízení, skandál Romana Prymuly (v době přísných nařízení byl zachycen na návštěvě restaurace v nočních hodinách, pozn. red.). Storytelling funguje i pomocí roušek, ze začátku jednoduchých, pak přechod na respirátory…
Ano, snažili jsme se pracovat spolu s kostýmní výtvarnicí i s detaily. Chtěli jsme, aby rouška či respirátor odrážely status člověka. Je to něco pro pozorné diváky.
Poberta je na jednu stranu pokus natočit v Česku heist komedii, protože příběhy jako Dannyho parťáci se tu moc nedělají. Ve skutečnosti je to ale spíš žánrový mix, najde se tam satira, krimi i prvky westernu…
Mix žánrů mě baví jako diváka i tvůrce. Rád se nechávám překvapovat. Poberta kombinuje zlodějskou komedii, má i westernové prvky, ani ne tak esteticky jako spíš v rámci archetypů postav. Máme tam banditu, který se vrací do rodného města a pomáhá místním občanům se dostat z nějaké svízelné situace, je tam zkorumpovaný policista, šerif, místní mafián, který skupuje pozemky…
Ondřej Hudeček se přihlásil na režii na FAMU, ale nedostal se, a tak rok studoval v Písku a pak pokračoval na FAMU v kameramanské specializaci. Když ale dostal možnost vyrazit na studia do kanadského Montrealu, neváhal.
„Bylo to úplně jiné, je tam jiný přístup k výuce filmu než u nás. Cíl té školy je, aby studenti byli po absolvování schopní si najít práci na nějaké nižší pozici a postupně se dostávali hierarchií výš, když mají dostatečný zájem a zápal. Každý tam dělal všechno, jednou byl střihač, pak kameraman, režisér. Přijde mi velmi praktické poznat další profese,“ popisuje Hudeček svoji cestu k filmu.
Baví mě střídat momenty, kdy je člověk napnutý, pak je něco veselejšího, snažit se o sociální přesah… Ale je režijně složité, aby to fungovalo jako celek.
Ve filmu máte řadu známých tváří jako Václava Neužila, Stanislava Majera, Denisu Barešovou… Ale do hlavní role jste zvolil nepříliš okoukaného Matyáše Řezníčka. Proč?
Přišel mi hodně zajímavý, má velký rozsah od vážných dramatických rolí až po hodně klukovské. Když jsem začal přemýšlet nad obsazením, tak jsem si na něj vzpomněl a začal jsem chodit na jeho divadelní představení.
Měl jsem pocit, že je pro tu roli ten pravý. Má v sobě temnou polohu, ale i dobrotu. Ve filmu je to zloděj, ale potřeboval jsem, abychom z něj cítili, že sešel z cesty vlivem okolností, že je v něm dobro a má možnost nápravy.
Celovečerním filmem jste si splnil sen. Jaké máte další ambice, uvést ho třeba na festivaly?
Zkoušeli jsme to. Ale většinou jsme dostali odpověď, že je náš film příliš mainstreamový. A já připouštím, že artový není, je divácký, byť s autorským otiskem. Doufám, že bude lidi bavit.
Foto Bontonfilm
Před dvěma lety jste se uvedl i na trochu jiném poli. Spolu s několika příbuznými jste vytvořili hru Rats in a Cage, satiru na práci v korporátech. Jak se to stalo?
Už od dospívání mě svět her bavil. Měli jsme i krátkou štaci ve Warhorse Studios, byl jsem na půlúvazek v oddělení, které tvoří promo materiály, to bylo ještě před prvním dílem Kingdom Come: Deliverance. Byl jsem tam asi rok a čtvrt. No a pak jsme se s bratry, kteří se hrám věnovali intenzivněji, pustili do vývoje retro satirického puzzle titulu.
Dělali jsme to po večerech, grafiku nám dělala bratrova manželka, byl to zkrátka hodně rodinný projekt. Teď se na to snažíme navázat, máme ve vývoji novou věc, tak třeba se tomu časem budeme věnovat víc.
A další filmy chystáte také? Mluvilo se o celovečerní verzi Furianta…
Vytvořil jsem různé verze scénáře a většinou by byly hodně nákladné. Ale teď pracuji na něčem novém ve stejné produkci jako u Poberty. Tak snad se mi povede intervaly trochu zkrátit, aby mezi filmy nebylo zase osm let.
The post Blýskl se dokumentem o Naganu. Teď oživil režisér Hudeček absurditu covidových časů appeared first on Forbes.
