Poslední tři měsíce svého života byl Bohumil Hrabal hospitalizován kvůli pohmožděným zádům v pražské nemocnici na Bulovce. Jeho život vyhasl 3. února 1997 po pádu z okna v 5. patře nemocničního pokoje, v němž pobýval sám. Přestože se objevily informace o tom, že se jednalo o nešťastnou náhodu a Hrabal z okna vypadl při krmení ptáků, což býval jeho každodenní rituál, police případ uzavřela jako sebevraždu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Dalibor Janda o sebevraždě svého syna, který v jednadvaceti letech skočil z Nuselského mostu. Jaká byla jeho poslední slova?
O této verzi je přesvědčen i profesor Pavel Dungl, přednosta ortopedické kliniky, kde spisovatel ležel. „Ráno jsem k němu přišel a ptám se: ,Jak jsi se vyspal?‘ Jen zabručel: ,Vyspal, vyspal...‘ a pak řekl: ,Dneska na mě Hlaváček mává.‘ ,Cože?!‘ ,Hlaváček na mě mává ze hřbitova,‘ zopakoval. Z okna jeho pokoje bylo vidět až na libeňský hřbitov, kde byl jeho kamarád, básník a malíř Karel Hlaváček, pochován,“ zavzpomínal profesor Dungl na osudný den v rozhovoru pro časopis Reflex.
Všechny oživovací pokusy byly marné
V tu chvíli měl zlé tušení, ale musel odjet na poradu. S Hrabalem se rozloučil se slovy, že si o tom promluví hned, jak se vrátí. „Poradu jsem měl vždycky mezi desátou a půl jednou a tentokrát jsem spěchal. A když jsem přijížděl ke klinice, tak se najednou ozvala rána a tři metry ode mě spadlo tělo. Leželo tváří k zemi, ruce vzpaženy. A já jenom viděl ty bílé nátepníčky, které dostal od své ženy, než umřela. Vyskočil jsem z auta a utíkal k němu. Vzali jsme ho na nosítka, přenesli dovnitř, ale všechny oživovací pokusy byly marné. Na místě byl mrtvý. Víte, co mě nejvíce zarazilo? Nikdy bych nevěřil, že v tom fyzickém stavu, v jakém byl, dokázal vylézt na okno. On si vystavěl stupínek a schůdky z knížek, které tu měl, a po nich vylezl na parapet,“ popsal lékař.
Vzhlížel ke spisovateli, který se oběsil v mladém věku
Bohumil Hrabal celý život vzhlížel k ruskému spisovateli Sergeji Alexandrovičovi Jeseninovi, který se ve svých 30 letech oběsil a těsně předtím pro přátele uspořádal velkolepou hostinu. „Jesenin byl pro něj gigant. Nejen tím, co napsal, ale i jak žil. Říkával o něm, že to jak ukončil svůj život, je konec hodný velkého literáta. Často se o něm zmiňoval. Měl jsem velké štěstí, že jsem se s panem Hrabalem mohl poznat blíže. Byl to vzácný člověk. Velmi vzdělaný. Pro mě byl jako strejda. Vychovával mě. On uměl žít, uměl jíst, uměl pít, uměl mít potěšení z jednoduchých věcí,“ prozradil o Hrabalovi pro CNN Prima NEWS během svého života režisér Jiří Menzel.
