„Chceš bony?“ Dnes už jen součást historie, ještě před pár desítkami let ale běžná věta. Do Tuzexu se vyráželo pro elektroniku, džíny nebo třeba lahůdky. Kdo neměl bony z ciziny, snažil se je sehnat od známých nebo překupníků. Veksláci byli světem sám pro sebe. A právě ten se rozhodl popsat novinář a spisovatel Radek John.
ČTĚTE TAKÉ: Herec Poloczek se oženil se spolužačkou. Když zemřela, ztratil chuť žít. Už jen čekal na smrt
Nevybíral si pohodlná témata. V půlce osmdesátých let měl za sebou scénář filmu Proč?. V něm zmapoval běsnění fotbalových fanoušků. O životě veksláků a všeho kolem nich sepsal povídku s pracovním názvem Sudá lichá. Kdo viděl výsledný film, určitě si vzpomene, že veksláci si krátili čas rychlými sázkami, jestli je na bankovce sudé nebo liché číslo. Teprve později se název proměnil na jednoznačnější Bony a klid. Ten vystihoval život „nejbohatších invalidních důchodců v Praze“, lidí na hraně i za hranou zákona, kteří měli v občance razítko, že pracují třeba jako hlídači, ale ve skutečnosti se točili kolem nedostupného západního zboží, šmeliny a velkých peněz.
Režisér Vít Olmer se nechtěl spoléhat na herecké jistoty, vsadil proto na neokoukané tváře. V Martina, který důvěřivě přijede do Prahy vyměnit peníze na vysněný videopřehrávač, se tak proměnil Jan Potměšil. Ten sice hrál už jako dítě třeba v seriálu Žena za pultem nebo sci-fi Tajemství ocelového města, v dospělém věku ho ale teprve čekal úspěch v titulní roli pohádky Zdeňka Trošky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Martinovi otočí život naruby právě veksláci, kteří ho sice nejprve okradou, ale pak ho vezmou mezi sebe. „Přihrají“ mu také mladou prodavačku Evu v podání Veroniky Jeníkové, se kterou začne žít. A tady nastal při natáčení problém.
Natáčený nahých scén
Podle scénáře měli mít mladí milenci vášnivý sex v novém bytě. Kameraman si nakonec poradil tak, aby výsledek byl decentní. Světlo, stíny a Veronika Jeníková částečně oblečená. A odtud slavná přezdívka – „Evička Tričko“.
Naopak úplně donaha musel v jiné scéně Jan Potměšil spolu s Tomášem Hanákem a Josefem Nedorostem. Po neúspěšné šmelině skončí uprostřed krajiny bez šatů. Digitální triky ještě neexistovaly, a tak museli pánové skutečně zakrýt svou chloubu rukama a vyběhnout.
Skamene jako maskot kšeftařů a příhoda s bankovkami
Svou roli si pochvaloval Roman Skamene, pro kterého se přidrzlý vekslák „Bíny“ stal jednou z životních rolí. Původně měl obavy, že se mu skuteční kšeftaři budou mstít: „Protože to je film o nich a já prozrazuju jejich finty. Ale opak byl pravdou, protože já se stal jejich maskotem. Kamkoliv jsem přišel a byli tam, otevíralo se šampaňské.“
Oprávněný strach zažili tvůrci už na place. Touha zachytit, jak se dvě party poperou o peníze, které se rozletí do vzduchu, znamenala riskovat. Bankovky za přísných podmínek půjčila banka. Před klapkou byli podle Tomáše Hanáka všichni v pozoru: „Od rekvizitářů až po Olmera, báli se, že přijde nějaký špatný vítr a ten to rozeseje.“ Dvě desítky lidí se tak po povelu „STOP“ rozeběhly, sbíraly bankovky a produkce je pečlivě přepočítávala.
Roli v jeho vpuštění do kin sehrála náhoda
Vít Olmer riskoval vyhazov z Barrandova mimo jiné natočením záběru, který ho cenzoři donutili vyhodit. Policisté si v něm zkoušeli na ulici džíny, které jim nabízejí veksláci. Stál si přitom marně za tím, že jen zobrazuje skutečnost: „Vždyť oni, zvlášť jejich špičky, byli s policajty jedna ruka, prodávali jim se slevou bony, dodávali zahraniční elektroniku a podobně.“
Rodil se divácký hit, u kterého bylo předem jasné, že tehdejším socialistickým úřadům nebude po chuti. A v tu chvíli sehrála roli náhoda. Ještě ne úplně hotový snímek putoval po Praze mezi laboratořemi a filmovým vedením v autech. Jeden z řidičů ho zřejmě na pár hodin půjčil lidem, kteří ho dokázali okopírovat na videokazety. Veksláci se pak postarali o to, aby se stovky kopií rozběhly po republice. Soudruzi zjistili, že snaha dostat film do trezoru je marná a film nakonec pustili do kin.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Sandeva a Prachař se zasnoubili. Radostnou zprávu oznámili na pláži
