Zda česko-dánský dokumentární thriller skutečně dostane v noci z neděle na pondělí Oscara, bylo jedním z hlavních témat i na večírku po sobotních Českých lvech. Předpověď byla všelijaká. Sledovaný titul už uspěl na cenách BAFTA, kde se dá kalkulovat s překryvem s oscarovými chutěmi, v predikcích vlivných médií jako Variety se ale zejména kvůli netflixovské Dokonalé sousedce neobjevoval.
Když tak předávající Jimmy Kimmel někdy uprostřed takřka čtyřhodinového ceremoniálu oznámil, že novou držitelkou Oscara je i Alžběta Karásková, která ocenění sdílí s Radovanem Síbrtem, šlo vlastně o napínavý moment, i kdybyste nebyli z Česka. Pro našince má ale úspěch producentů ze společnosti Pink ještě jiné roviny – zvlášť když vezmete v potaz, že poslední českou majitelkou sošky je Markéta Irglová. To je osmnáct let.
Časové ohraničení je v tomhle příběhu zásadní, protože úspěch Karáskové a Síbrta vlastně uzavírá mimořádný rok, kdy se nejprve český snímek Karavan probojoval jedné ze soutěží festivalu v Cannes a do Česka díky stabilnímu pobídkovému systému přijel točit Martin Scorsese.
Ne že by Pan Nikdo měl bezednou institucionální podporu – na kampaň mezi voliči měl samozřejmě mnohem méně peněz než firmy typu HBO, přesto se mu podařilo zaujmout.
Nejvíc sošek včetně té nejprestižnější získal Paul Thomas Anderson za černou komedii Jedna bitva za druhou. Akademici si možná říkali, že to režisérovi vlastně dlužili za opomenutí titulů jako Až na krev, Magnolia nebo Hříšné noci, protože o bezpečné, předvídatelné satiře plné karikatur s Leonardem DiCapriem se nedá říct, že by patřila mezi jeho vrcholná díla.
Hlavním soupeřem jeho rozjívených revolucionářů byli v oscarovém klání muzikálně nadaní, ale zbytečně přespříliš vážní upíři v hororu Hříšníci, kteří nakonec shrábli čtyři sošky.
Jistým překvapením byl pak Oscar pro Michaela B. Jordana za herce v hlavní roli – ani ne tak kvůli tomu, že má v populárním krváku navzdory dvojroli nepříliš výraznou stopu, ale kvůli porážce favorizovaného Timothéeho Chalameta. Tomu patrně uškodilo, že Oscara až moc chtěl.
Ceremoniál skrýval několik pozoruhodných detailů, mezi něž se počítá třeba remíza v kategorii nejlepší krátký film, nebo absence Seana Penna, již po jeho třetí oscarové výhře předávající Kieran Culkin vysvětlil tajnosnubným „možná tady nechtěl být“, jinak se ale nesl v duchu laskavého vtipkování moderátora Conana O’Briena o tom, že nás brzy nahradí AI a oscarový večer se přesune na YouTube.
Zajímavější pohled než do budoucnosti tak nečekaně nabídla minulost, kdy se organizátoři vytáhli pasážemi in memoriam, v nichž Billy Crystal vzpomínal na Roba Reinera s manželkou, Rachel McAdams na Diane Keaton a Barbra Streisand na Roberta Redforda. Ani v jednom segmentu přitom nebyl prostor pro ceremoniální slovní vatu, která by vzpomínky změnila v kýč. Dokonce se na pódiu zvládlo i mlčet.
Oscarům tak i po aktuálním předávání zůstává jejich zásadní role – dělat reklamu filmu, stále častěji už ne tomu čistě hollywoodskému, ale i takzvaně cizojazyčnému, který proniká do stále více kategorií.
Jistě, o poklesu sledovanosti, která koreluje se snižováním zájmu o kinematografii jako takovou, se píše každý rok, při pohledu na mohutné zpravodajské pokrytí českého úspěchu se ale nezdá, že by tahle značka měla říct brzy sbohem. Je něco jako skladatelka Diane Warren. Ta letos neuspěla ani se svojí sedmnáctou nominací, stejně se ale za rok vrátí.
The post Cannes, Scorsese a teď Oscar. Český film uzavřel v Los Angeles mimořádný rok appeared first on Forbes.
