Evropa se už řadu let ocitá v pozvolném, ale stále zřetelnějším útlumu. Ekonomicky postupně zaostává za Spojenými státy i Čínou, v oblasti obrany by měla problém čelit i méně potentním protivníkům a společenskou atmosféru prostupuje skepse, vyčerpání a pocit stagnace. Vize, jak tento trend zlomit – hlubší integrace společného trhu, centralizovaná obranná kapacita, jednotné investiční politiky či rychlejší rozhodovací procedury – se znovu a znovu tříští o odpor jednotlivých států nebo se utápějí v nekonečných jednáních. Na první pohled to působí jako iracionální sebedestrukce. Jenže tato „nelogičnost“ má pevné historické kořeny.