Svět dnešních dětí a dospívajících vypadá jinak než svět jejich rodičů – a scény v nové populární britské minisérii Adolescent mnohdy tento propastný rozdíl demonstrativně zachycují.
Čtyřdílný seriál se zabývá vraždou Katie, přičemž obviněným je její spolužák, 13letý Jamie. Pokud čin spáchal, proč se k němu uchýlil? Otázku si pokládají jak diváci, tak i vyšetřovatelé, rodiče a úřady v seriálu.
ČTĚTE TAKÉ: Nadměrné užívání chytrých telefonů vede k „hnilobě mozku“, dokazují lékaři. Jak se bránit?
Právě při hledání pravdy se autoři Thorne a Graham – který v Adolescentovi ztvárnil i roli otce Jamieho – snažili široké veřejnosti přiblížit, co dnešní dospívající chlapci mohou prožívat a mnohdy i prožívají.
Emotikony jako forma šikany
To demonstruje například scéna ve druhé epizodě seriálu, kdy inspektor vyšetřující smrt dívky zamíří na střední školu, v níž ona i Jamie studují.
Na základě komunikace dvojice na sociální síti Instagram se detektiv domnívá, že chlapec se s dívkou přátelil, možná spolu i navázali romantický vztah. Jeho vlastní syn, rovněž student školy, mu však vysvětlí, že si vše špatně vyložil.
Zdánlivě neškodné emotikony, kterými Katie komentovala Jamieho obsah na Instagramu, byly ve skutečnosti zakódovanou formou šikany. Syn detektiva mu vylíčí, že emotikon dynamitu má představovat vybuchující červenou pilulku – jedná se o odkaz na manosféru.
Stejným odkazem má být symbol 100, ten má symbolizovat teorii, že 80 procent žen přitahuje 20 procent mužů. Tedy, Katie měla chlapci naznačovat, že je incel.
Právě pojmy jako manosféra či incel jsou pro mnoho lidí neznámé, to se však tolik netýká mladší generace. Manosféra označuje weby, blogy a fóra, na nichž se propaguje misogynie – nenávist, pohrdání a předsudky vůči ženám – či antifeminismus.
Ti, kdo manosféru vyznávají, jsou jednotní ve víře, že společnost je vůči mužům zaujatá vlivem feminismu a nenávistí k mužům.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Úzkost může být vysilující. Její zvládnutí začíná jednoduchým krokem, říká expertka a radí
Přijetí těchto myšlenek, přesvědčení a názorů se pak označuje jako red-pill – „vzetí červené pilulky“ – kdy jde o metaforu z kultovního filmu Matrix.
Za pojmem incel – zkrácenina anglických slov involuntary celibate, tedy nedobrovolný celibát – se nachází lidé, kterým se dlouhodobě nedaří si najít sexuálního partnera. Převážně se jedná o muže, heterosexuály. Spojuje je frustrace z opakovaného odmítnutí a pocity méněcennosti, což se může projevit i sklony k (extrémnímu) násilí vůči zdánlivým viníkům.
V seriálu je odhalení skutečných významů emotikonů, a toho, co za nimi stojí, pro dospělé závratným zjištěním. O tom, jak děti uvažují a čemu jsou vystaveny, neměli zjevně ponětí.
Právě to a mnoho dalších aspektů je základním jádrem minisérie, které veřejnost nutí mluvit o postojích mladých mužů vůči ženám, kultuře incelů, používání chytrých telefonů i sociálních sítí a dalších věcech.
Spoluautor seriálu Thorne v rozhovoru pro CNN pozadí seriálu přiblížil. Hovořil o osobní cestě do temných zákoutí internetu, vzteku mladých mužů i o tom, co si, jak doufá, nejen rodiče ze seriálu odnesou.
Příběh hledá odpovědi k motivu
Seriál se dotýká mnoha aktuálních témat: Manosféra, moderní mužství, on-line šikana. Co vás přimělo tento příběh vyprávět?
Přišel s tím můj kamarád a spolutvůrce seriálu Stephen Graham. Zavolal mi a řekl, že bychom měli napsat seriál o klucích, kteří nenávidí holky, a o zločinu s noži, který je teď ve Spojeném království opravdu problém. To byl začátek toho, že jsme začali mluvit o mužském vzteku, o naší vlastní zlobě a krutosti. Snažili jsme se vytvořit komplikovaný portrét mužství: Jak jsme byli „stvořeni“ my a jak jsou teenageři stvořeni v mnoha ohledech podobně, ale také se spoustou rozdílů.
Jak vypadal váš výzkumný proces při psaní postavy Jamieho?
Šlo o hledání ve spoustě temných zákoutí internetu, takže Reddit, 4chan a změna mého algoritmu. Měl jsem řadu „vypalovacích účtů“ (dočasný, často anonymní účet vytvořený za určitým účelem, pozn. red.) na všech velkých sociálních sítích, kde jsem začal sledovat snadno srozumitelné lidi. Ti mě přivedli k těm méně srozumitelným, kteří mi přišli opravdu zajímaví. Žádný třináctiletý kluk Andrewa Tatea (bývalý kickboxer a influencer, známý nevybíravým chováním k ženám a misogynními komentáři, obviněný ze znásilnění či obchodu s lidmi, pozn. red.) opravdu nehltá. Zajímají se o ty, kteří řeší videohry, televizní pořady nebo hudbu – a právě ti mohli obsah Tatea vnímat a nyní se k němu jiným způsobem hlásit. Právě na tuto úroveň „dominového efektu“ jsem se soustředil, když jsem se snažil najít lidi, kteří mi pomáhali Jamieho postavu vytvořit.
Existovala nějaká zastřešující otázka, na kterou jste se snažil odpovědět?
Proč to Jamie udělal? Vždycky jsme říkali: „Tohle není příběh o tom, kdo vraždu spáchal s rozuzlením na konci, ale o tom, proč a s jakými motivy dotyčný čin spáchal.“ Proto jdeme ve druhém díle do školy: kdybychom neviděli vzdělávací systém, nepochopili bychom ho (Jamieho) správně. Kdybychom neviděli, jak fungují jeho vrstevníci, nepochopili bychom ho správně. Ve třetím díle se snažíme pochopit způsob, jakým funguje Jamieho mozek a co zpracoval. Ve čtvrtém díle jsme pak na téměř nejsložitějším místě. Nebudeme to zjednodušovat tím, že bychom ze všeho vinili rodiče, ale jsou zde částečně zodpovědní. Co s touto otázkou odpovědnosti udělají a jak velkou odpovědnost by měli převzít?
Jamieho propad do násilné misogynie – nenávisti k ženám – jste zkoumali z více perspektiv: Jeho školní či domácí prostředí, používání sociálních médií... Kde udělal chybu?
Existuje fráze, že „k výchově dítěte je potřeba celá vesnice“. Zničit dítě také vyžaduje celou vesnici – a Jamie byl zničen. Ničil ho školní systém, který mu nepomáhal. Ničí ho rodiče, kteří ho ve skutečnosti nevidí. Ničí ho přátelé, kteří ho možná neoslovují tak, jak by potřeboval. Ničí ho jeho vlastní chemie v mozku a ničí ho myšlenky, které ho pohlcují. Všechny tyto různé prvky jsou zde ve hře.
Vím, že máte malého syna. Jak se v těchto otázkách orientujete jako rodič?
Synovi bude teprve devět, ještě tak není v pozici, kdy by ho zajímaly telefony, a rozhodně ho nezajímají vlogy, blogy ani nic podobného. Otázkou je, co uděláme, až se tlak začne stupňovat. Co se stane, až půjde na střední školu a 80 procent jeho třídy bude mít chytrý telefon a on ho bude chtít taky? Co se stane, až si budou moci vzít telefon do postele a on si ho bude chtít vzít do postele taky? Tyhle věci mě děsí. Řešením je zřejmě snaha to řešit nějak ve skupině, třeba vytváření diskusních skupin mezi rodiči. Doufám, že až se dostaneme do synových 11 let, bude mít dost jeho kamarádů odepřený telefon, aby to, že mu ho odepřeme, nebylo tak hrozné, jak by jinak mohlo být.
Co je podle vás třeba změnit, aby se radikalizace mladých mužů začala řešit?
Myslím, že musíme najít způsob, jak se vypořádat se sociálními sítěmi. Jak to uděláme? Bude to velmi těžké – zákaz a omezení od platforem nepřijde. A v Americe to nepřijde ani z legislativy. V Británii se s vládou snažíme mluvit o digitálním věku souhlasu. V Austrálii je mladším 16 let zakázán přístup na sociální sítě a je povinností společností, které je provozují, aby je na ně nepustily. Doufám, že v Británii o tom začneme mluvit. Je to však velmi, opravdu velmi složitý problém. A vyžaduje spoustu složitých řešení.
Scéna z druhé epizody, v níž syn inspektora Bascomba vysvětluje skrytý význam emotikonů, je úderná. Myslíte, že následná výměna názorů vystihuje dnešní propast mezi rodiči a dětmi?
Je to jedna z mých nejoblíbenějších scén, protože je o dvou věcech: Je to o tom, že detektiv rozklíčuje něco, čemu nerozumí, a o tom, že je zmatený z toho, co se snaží pochopit. A je to o opravdu křehkém vztahu mezi otcem a synem, který je zcela vážně narušen. V této scéně a situaci se detektiv poprvé ocitá ve stejné roli jako Jamieho otec – neviděl své dítě a nerozumí tolik tomu, co jeho dítě prožívá.
Jaké jste získal odezvy od rodičů, kteří seriál viděli?
Úžasné. Opravdu potěšující jsou ti rodiče, kteří se na tento pořad dívají se svými dětmi. Dokonce i britský premiér Keir Starmer mluvil o tom, že se na pořad díval se svým šestnáctiletým a čtrnáctiletým synem. Blízcí přátelé mi říkali: „Podnítili jste diskuse s mými dětmi, které jsem nikdy předtím nevedl.“ To je nejlepší hodnocení, jaké můžete dostat.
V co doufáte, že si diváci z minisérie odnesou?
Cíl naslouchat dětem. Jsou teď opravdu zranitelné a potřebují vás. To se týká každého. Nejsou to jen rodiče – naslouchejte svým dětem. Jsou to učitelé – naslouchejte svým studentům. Jsou to politici – naslouchejte mladým lidem. Myslím, že mladí a dospívající jsou v tuto chvíli velmi vyloučení, a myslím, že prožívají obrovskou bolest. Musíme jim pomoci, protože jsou ve skutečných problémech. Neexistují jednoduché rady, ale tou největší je nechat je mluvit nebo najít způsob, jak je přimět mluvit, nebo se dostat k jádru toho, co je trápí. Pak možná, možná můžete najít skuliny, které vám umožní jim pomoci.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Sharlota promluvila o sociálních sítích a šikaně. Někdy jsem sprostá, říká moderátorka reality show
