Násilí, pokud není sebeobranou, je vždy patologií. Je-li přítomno v politice, je to na pováženou. Že někdo přetáhl lídra opozice zezadu berlí po hlavě či plivl na premiéra, se leckomu může jevit jako nepodstatné. Na premiéra Topolánka přeci házeli výtržníci menší kameny, na Jiřího Paroubka masově a bez výčitek syrová vejce. Máme současné útoky brát jako exces, který jako v minulosti pomine, nebo je to vážnější?