Liberalismus patří podle Cíbika k pojmům, o které se nutně přeme a které se stávají přirozenou součástí politického boje. Současný levicový či progresivní liberalismus se vrací ke klasické otázce, k čemu je svoboda a rovnost, pokud je nemůžeme prakticky využívat. Řeší ale také otázku osobní identity. V liberální společnosti má být místo pro každého. Různosti v náboženské, genderové či etnické sebeidentifikaci se meze nekladou a klást nemají.
Pluralita nicméně provokuje konflikt, a to je umění, které neovládá každý. Jsme vůbec ještě liberální, když po sobě štěkáme pro odlišné názory, víru či sebepojetí? Chybí společnosti jednotící příběh? "Z hlediska politické filozofie může být v principu jedno, jestli jste uvnitř rasistka, nebo ne. Důležité, je, aby společnost byla nastavená tak, že budete schopna v každodenním kontaktu respektovat druhé, dávat jim prostor, neponižovat je," odpovídá Cíbik. "Jednotící příběh není třeba."
Mysli a žij! si pusťte také jako podcast:
Ve filosofických i politických debatách se nicméně objevuje názor, že identita je něco daného. A pokud o sobě člověk narozený jako žena tvrdí, že je muž, rázem je oheň na střeše. Liberalismus chce takové požáry hasit: "Jako politického filozofa a liberála mě v tomto případě zajímá jen to, jakým způsobem se k muži, který chce být vnímán jako žena, mohu postavit. Odpověď je prostá: v běžné komunikaci mám takového muže respektovat jako ženu."
Chovat se k druhým s respektem pak nemusí záviset na tom, zda si vnější vystupování a vnitřní založení člověka odpovídají, nebo ne. "Někteří tvrdí, že potřebujeme pevné kategorie, abychom třeba mohli říct, kdo je dobrý fotbalista, a kdo ne," vysvětluje host podcastu. Sám by ale hájil opačný názor: dějiny prokázaly, že představy o lidské přirozenosti nelze konzervovat. Společensky výhodnější je to respektovat než se proti tomu stavět.
V proměnlivém světě je těžké hledat nějaké neproměnné, má to ale i své výhody, uzavírá Cíbik. "Liberalismus je otevřený tomu, abychom slova, kterými něco pojmenováváme, udržovali v živé diskuzi a nenechali jejich významy sedimentovat či zkamenět. K této diskusi ve veřejném prostoru by přitom měli mít přístup všichni lidé a ne jen vládní strana, ať už liberální, nebo konzervativní."
