Vedení strany Právo Respekt Odbornost (PRO) v neděli rozhodlo, že bude pokračovat v předvolební spolupráci s hnutím Svoboda a přímá demokracie (SPD), Trikolorou a Svobodnými. Mluvčí strany Eva Fiderická k tomu řekla toto: "Předsednictvo PRO dnes rozhodlo o pokračování spolupráce s SPD, Trikolorou a Svobodnými jako jediné skutečné vlastenecké alternativy, která může v zájmu občanů ČR porazit Fialovu vládu. Vyzýváme voliče, aby tuto spolupráci maximálně podpořili."
Tomio Okamura svou politiku přitom doposud bral výhradně jako svého druhu podnikání. Je to politický podnikatel, který ovšem možná začíná cítit, že nastává čas na změnu strategie. Z interních průzkumů údajně věděl, že samotná SPD neprorazí svůj přibližně desetiprocentní strop. A protože má nyní evidentně ambice stát se součástí příští vlády, zavelel k integračnímu tahu se stranami situovanými v radikálních extremistických koutech české politiky.
Což se také v průběhu jara projevilo v dynamice - pokud jde o preference jeho strany. V některých volebních modelech se SPD objevila jako třetí nejsilnější strana v zemi s podporou necelých 14 procent voličů. Chvílemi to dokonce působilo tak, že by Okamura mohl zopakovat, co dokázali komunisté ve volbách v roce 2002 - tehdy brali víc než 18 procent hlasů. A jen tak mimochodem: KSČM tehdy měla ve sněmovně většinu s vítěznou ČSSD…
Politolog a odborník na politický extremismus Aleš Michal však takový scénář letos za realistický nepovažuje. "Určitě lze sledovat velkou míru nedůvěry v současnou vládu a možná i v politickou reprezentaci jako celek - společnost je ale dnes polarizovaná úplně jinak," soudí.
"Ve volbách primárně půjde o souboj Babiš-Fiala. Už teď vidíme, že se ten souboj do značné míry tímto způsobem redukuje," říká Michal. S tím, že na vládní straně útočí na třetí místo STAN, na opoziční pak SPD.
Podle Michala je tedy předvolební situace v tomto ohledu jasná a přehledná: "Nejvíc ze všech polarizuje Andrej Babiš a scénář jeho návratu do křesla premiéra. Je to faktor, který ovlivňuje a zcela určitě ovlivní rozhodnutí mnoha voličů i na poslední chvíli. KSČM v roce 2002 koncentrovala velkou část protestních sil, dnes je ale antisystémová scéna více rozdělená. Diverzifikace z mého pohledu způsobuje, že vyšší zisk než 15 procent je pro SPD nepravděpodobný," vysvětluje Michal.
Politický podnikatel
Jeho kolega, politolog Ladislav Cabada nicméně jednoznačně souhlasí s tím, že primární motivací Tomia Okamury je politické podnikání. "Tedy volební úspěch přeměněný v zisk finančních prostředků za odevzdané hlasy a mandáty," konstatuje.
Současně podle něj Okamura dokázal nejdříve Úsvit a později SPD vyprofilovat do podoby "následovníka" někdejších Republikánů Miroslava Sládka v modernějším obalu. "Zejména co se týče efektivního využití sociálních sítí a tzv. alternativních médií," míní Cabada.
"Na rozdíl od Sládka pak dokázal SPD propojit s ultrapravicovými a protievropskými subjekty v dalších evropských zemích. Stranám tohoto typu velmi svědčí pobyt v opozici, naopak vládní angažmá je zpravidla oslabuje. Profilace SPD tak dlouhodobě byla založena na antisystémovosti a ještě více na populistické kritice a několika klíčových tématech, z nichž se snadno vytváří silné emoce - primárně strachu a nenávisti," popisuje politolog.
Změna, kterou v posledním roce pozorujeme, je pak podle Cabady výrazně spojena s úspěchem dvou neparlamentních subjektů ve volbách do Evropského parlamentu. "Jak Stačilo, tak aliance Motoristů sobě a Přísahy přitom nabídly podobnou rétoriku jako SPD. Myslím si, že se Okamura tímto úspěchem a jeho možným zopakováním ve volbách do sněmovny oprávněně cítil ohrožen, včetně možnosti, že by jeden či oba tyto subjekty mohly spolupracovat s budoucí vládou, či dokonce být její součástí, zatímco SPD nikoli," říká.
Dva cíle
Podle Cabady má pak integrace tzv. vlasteneckých subjektů české radikální pravice a ultrapravice z Okamurova pohledu dva základní cíle. "Ty spolu ale nutně nemusejí souviset. Prvním je obnovit či potvrdit jeho dominantní pozici v této části politického spektra. Z voleb do sněmovny má Okamura vyjít jako vítěz klání s Filipem Turkem, Kateřinou Konečnou či Robertem Šlachtou," má jasno Cabada.
Jinak řečeno: aliance se třemi dalšími subjekty má podle něj předejít šoku z toho, že by se někdo z lídrů menších stran stal silnějším než Okamura. "Druhým cílem je pak zjevně udržet SPD v situaci, kdy její vstup do vlády s dominantním hnutím ANO nebude vyloučen, respektive pokud ANO bude koaličního partnera ve skupině dalších nyní opozičních stran hledat, pak pro něj bude SPD první volba," vysvětluje politolog.
Zdůrazňuje přitom, že to nemusí být strategie jediná. "Opakuji, že strany typu SPD - kolísající na hranici antisystémovosti a často ji překračující -, ve vládách své voliče spíše ztrácejí. Tudíž je možná pochopitelně i nějaké středová varianta, kdy SPD formálně ve vládě nebude, udrží si statut opozice, ale bude promlouvat do skládání vládního týmu, třeba skrze nominaci svých takříkajíc odborníků," uvažuje Cabada.
A podle toho, jak se v případě, že volby ovládne hnutí ANO, rozhodne Andrej Babiš, se pak bude podle SPD chovat. "Pokud bude pozváno k nějaké formě vládnutí, bude to prezentovat jako úspěch. V opačném případě se bude deklarovat jako jediná alternativa k mainstreamu, pravověrná strana odpůrců členství v EU a autoritativně založených voličů," předpovídá Cabada. S tím, že pokud Okamura podpoří svou nominací "odborníků" menšinovou vládu hnutí ANO, půjde mu o dvojí hru: pro voliče opoziční, reálně z toho ale bude chtít vytěžit vliv a funkce.
Aleš Michal nicméně upozorňuje na jednu podstatnou okolnost - Babiš si s Okamurou nejsou lidsky nijak blízcí. Třeba také kvůli tomu, že Okamura nepodpořil Babiše v přímé volbě prezidenta. "Pořád si myslím, že překážkou pro vznik vlády ANO a SPD jsou osobní vztahy jejich předsedů. Andrej Babiš potřebuje partnery ve slabší pozici, navíc ne tak dominantní. Babišovi by se dobře vládlo s velkou částí SPD, ale Babiše a Okamuru v jedné vládní sestavě si představit neumím," říká odborník.
Černým scénářem pro hnutí ANO je pak podle Michala varianta, kdy bude SPD v opozičním táboře natolik silná, že Babišovi nezbude nic jiného než spojenectví s SPD, nebo domluva se současnými vládními stranami. "Není to scénář zcela vyloučený, ale rostoucí Stačilo! by mu umožnilo Okamuru obejít. Současně si myslím, že tzv. experty nominované Okamurou by Babiš ve vládě mít mohl, u těch politických by to bylo ale o dost složitější," dodává.
Nejpravděpodobnější scénář
"Pokud bych se měl zamyslet nad nejpravděpodobnější variantou," pokračuje Michal v rozhovoru pro Aktuálně.cz, "věřím Andreji Babišovi, že jeho prioritou je jednobarevná vláda. Vše další jsou potenciální starosti navíc. Tento scénář by ale dnes nedošel naplnění." Proto v první fázi vyjednávání politolog očekává snahu udělat ze strany Babiše maximum pro to, aby získal jen externí podporu od menších stran.
"Může to být od hnutí Stačilo!, mohou to být Motoristé a může to být i SPD. Až ve druhé fázi, pokud by tato taktika selhala, bych čekal snahu o vytvoření koalice. Menší strany, SPD i Stačilo!, budou díky svým spojenectvím řešit svojí vnitřní strukturu. Poslední, co Andrej Babiš potřebuje pro svou vládu, je antisystémová varianta Věcí veřejných," uvažuje Michal.
A pokud jde o stabilitu takové příští vlády, je podle něj velmi těžké nyní cokoli předvídat. "Čtyři roky jsme teď viděli, že celkem stabilně může vládnout i koalice o pěti, respektive čtyřech stranách. Fialovu vládu držel pohromadě odpor proti Babišovi a myslím, že podobný jednotící prvek současné opoziční strany moc nemají. Mají dost odlišné zájmy," míní expert.
Čistě teoreticky bychom tedy podle Michala měli očekávat spíš menší míru stability. "Stabilita vlády bude záviset na stabilitě zúčastněných stran. Těch bude pravděpodobně tolik, že nějaké dezintegrační tendence sledovat pravděpodobně budeme. Stabilitu vlády to ale ohrozí jen ve chvíli, kdy takové kroky některých politiků ohrozí samotnou vládní většinu," má jasno Michal.
Nic není jisté
Lubomír Kopeček z katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity se pak vrací na úplný začátek celé věci. "Byl bych opatrný s tím, že rozhodnutí vedení PRO znamená opravdu konec sporů o krajských kandidátkách, které SPD navrhne do voleb. Je možné, že jednotliví politici - ať už z PRO nebo třeba Trikolóry, Svobodných a samozřejmě SPD - budou veřejně projevovat nespokojenost se svým umístněním či neumístěním na kandidátkách, což pro image tohoto spojenectví nemusí být pozitivní," řekl pro Aktuálně.cz.
"Na rozdíl od koalice SPOLU, kde je jasný klíč k rozdělení míst na kandidátkách, navíc zde už proběhly nominace za jednotlivé strany, toto u spojenectví vedené SPD zatím definitivní není," pokračuje Kopeček. "Samozřejmě ty tři malé strany, co se s ní dohodly, mají pro volební výsledek SPD přínos. A tento výsledek může být lepší než v těch minulých dvou sněmovních volbách, kdy to bylo v obou případech kolem deseti procent hlasů."
Nicméně zda to bude opravdu výrazně víc než minulých a předminulých deset procent, záleží podle Kopečka hlavně na tom, jak úspěšná bude SPD v posledních týdnech před volbami při přetahování o nerozhodnuté voliče s hnutím ANO, Stačilo i s dalšími stranami, jako jsou Motoristé či Přísaha. "Právě s těmito stranami má nemalý voličský překryv," zdůrazňuje politolog.
Což podle něj může mít následně své důsledky v povolební konstelaci. "Paradoxně právě toto přetahování o voliče, které může vést k vzájemným útokům, může mít negativní efekt na vyjednávání s ANO o případné vládní spolupráci po volbách. V tuto chvíli je ale samozřejmě zapojení SPD do společné vlády s ANO, pokud k tomu obě strany budou mít dost poslaneckých mandátů, jedna z velmi realistických povolebních variant," uzavírá Lubomír Kopeček.
