Cimrmanovský žánr jsem musel trefit tak, abych zapadl, přiznává Miroslav Táborský

Sedíme v šatně žižkovského Divadla Járy Cimrmana. Mezi námi leží na malém stolečku žezlo, královská koruna a žlutozelenočerná čepice páně Krátkozrakého. Právě tu si za necelou hodinu Miroslav Táborský nasadí. Zatím je ale dost času popovídat si nejen o divadle a televizi, ale i o tom, že by se v brzké době rád stal rozmazlovacím dědečkem.