Touha člověka po štěstí je přirozená. Není to jen rozmar, je to objektivní danost. Aristoteles racionálně ukazoval, že cílem lidského života je štěstí (eudaimonia). Proto i účelem státní moci (polis), je štěstí občanů. Zároveň tvrdil, že nutnou podmínkou štěstí je ctnost – jen lidé ctnostní mohou být šťastní; lidé neřestní budou nakonec vždy nešťastní -, proto abychom mohli být šťastní, musíme být nejprve ctnostní.