Druhý život filmových kulis i výstav. Art re use mění kulturní odpad v nový materiál

Forbes Před 3 hodinami

Kam zmizí výstavy, když skončí? A co se děje s filmovou výpravou ve chvíli, kdy padne poslední klapka a filmaři opustí plac, kam se s dernierou divadelní hry podějí rekvizity nebo co se stane se vším materiálem, když se rok co rok završí přehlídka Designblok? A co s vybavením starého kina či dokonce celých budov, jež čekají na stržení?

Takové otázky si s každým skončivším projektem kladou pořadatelé a produkční napříč uměleckými obory. Jako by všichni stále dokola hledali odpověď na otázku Nerudova slavného fejetonu Kam s ním?.

Ta upřímná je ale neveselá. Většina materiálu totiž končí v kontejneru. Skladování je tak drahé, že uměleckým provozům se dnes vyplatí starou výpravu raději za nižší desítky tisíc zlikvidovat, než ji za vyšší desítky někde uložit a skladovat, až na ni zase přijde čas.

Právě tuto praxi dnes mění projekt Art re use, za nímž stojí kurátor a galerista Jan Vincenec. „Vincek, těší mě. Ten trůn jsme přivezli z filmového natáčení Film United, teď poputuje na výstavu do Olomouce,“ pokyne muž drobné postavy na obří železný objekt, jenž stojí uprostřed skladu.

„Pojďme do vnitrobloku, ať tu nezmrzneme,“ dodává vzápětí s obličejem ukrytým pod kšiltovkou a brýlemi s výraznými lahvově zelenými obroučkami.

„Máme tu jen 270 metrů čtverečních skladu, a tak odsud všechno musíme vyexpedovat do týdne dvou,“ podotýká Vincenec, zatímco v rukou balí cigaretu. Prostor v parteru strmé Chlumovy ulice s ústím u Vítkovského tunelu získal před čtyřmi lety od Prahy 3. Městská část mu prostory poskytla zdarma.

„Bez vlastního skladu by se objem toho, co jsme schopni odbavit, snížil na polovinu,“ míní provozovatel.

Podle Vincence tu kdysi sídlil autoservis Mladé fronty. Objekt však poslední dekády chátral. Provozovatel Art re use do něj zavedl pitnou vodu a postupně jej uvedl do obyvatelného stavu. Vybudoval zázemí pro svůj unikátní koncept – zdarma dostupnou materiálovou banku určenou výhradně pro uměleckou činnost.

I bez skladovacích prostor by ale dnes Art re use díky nabytým zkušenostem mohlo fungovat jen jako online tržiště odpadu pro kulturní provoz. „Jakýsi oficiální e-shop, E-bay pro umělce,“ přemítá Vincenec s odkazem na tuzemský startup Cyrkl, jenž funguje jako digitální odpadové tržiště.

Ozvěny benátského Bienále – Eva Koťátková

Díky Art re use dnes na svá umělecká díla získali materiál přední tuzemští tvůrci a tvůrkyně jako Krištof Kintera – jeho socha ze získaného „odpadu“ z natáčení Film United by měla brzy stanout v okolí Vinohradské vodárny.

Další „zákaznicí“ byla i vizuální umělkyně Eva Koťátková. Z Art re use obdržela materiál na svou šitou žirafu – dílo vystavované na benátském bienále a loni v květnu opětovně vztyčené ve dvoraně Veletržního paláce v Národní galerii.

Konceptuálnímu tvůrci Janu Turnerovi zase Vincenecův projekt poskytl dostatek skla na jeho unikátní vázy. Umělci David Böhm a Jiří Franta pak ze starých desek z Národní galerie pro festival 4+4 dny v pohybu vytvořili obří nápis čitelný z letadla: „Dokud jsme tady.“ Malíř David Možný na své dílo využil dřevěné obklady z brněnského domova pro seniory. A tak by šlo pokračovat ještě dlouho.

Art re use vznikl v roce 2021 a dodnes do oběhu vrátil 230 tun materiálu. „Za rok dokážeme otočit i sto tun,“ naráží Vincenec na loňský rekord, kdy zachránili rekordních 103 tun uměleckého materiálu – pro představu je to asi sedmdesát osobních aut.

„Státu jsme loni ušetřili přes 400 tisíc jen za samotnou likvidaci. Tolik by stálo sto tun odpadu skládkovat a spálit,“ upřesňuje.

Projekt vznikl takzvaně zdola, ze samotné poptávky tehdy primárně výtvarného umění. A díky nulové investici do reklamy dosavadní objemy materiálu patrně odrážejí skutečný stav poptávky a nabídky kulturního provozu.

„Dosud jsme neudělali jedinou marketingovou akci. Přesto je o naše služby obrovský zájem. Je to díra na trhu. Umělecké obory na náš projekt čekaly,“ popisuje Vincenec. A dodává, že s marketingem by jim pravděpodobně už nezbývaly síly uspokojit všechny pohledávky.

Jeho slovům dává za pravdu i crowdfundingová sbírka, jež stála u zrodu celého projektu. Na ten se totiž složily samy tuzemské galerie. Na platformě Donio Art re use přímo od těch, kdo po projektu volali, se vybralo asi devadesát tisíc korun.

„Od začátku vše funguje samo. My přesuny materiálů v podstatě jen organizujeme,“ líčí Vincenec.

Absolutní většina surovin pochází z filmových produkcí. „Dnes už si nás našly v podstatě všechny,“ komentuje Vincenec.

Díky spolupráci se zmíněným digitálním odpadovým tržištěm Cyrkl se Vincenec dostal i k materiálu z demolicí a rekonstrukcí budov. Například z bývalé budovy Merkuria v pražských Holešovicích či sídla Sazky.

Čtvrtina surovin pak pochází ze státních a příspěvkových kulturních institucí, kde jsou pořizovány z veřejných peněz.

Příkladem je socha bohyně Niké v nadživotní velikosti. Ta byla původně zhotovena v brněnském Národním divadle. „Ani nevím, jak se dostala až k nám. Asi skončila u někoho v ateliéru nebo na půdě. Měli jsme ji tu tři roky, po které si ji občas půjčovali studenti UMPRUM,“ vypráví Vincenec.

Dnes původem brněnská Niké díky přičinění Art re use opět účinkuje na jevišti, tentokrát v představení Smolný pich aneb Pitomý porno v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. „Předpokládám, že s derniérou se k nám zase vrátí, abychom ji nabídli dál,“ podotýká galerista.

Právě do krajského města jižních Čech dnes upírá Vincenec svou pozornost. Ve spolupráci s týmem Evropského hlavního města kultury – statutu, který České Budějovice čeká v roce 2028 –, se Art re use podařilo získat druhou jihočeskou pobočku, konkrétně v prostorách továrny Koh-i-noor, kam dnes svážejí materiál ze západních a jižních Čech.

„Když se nám to podaří dobře nastavit v Budějovicích, mohli bychom Art re use v budoucnu překlopit i do ostatních Evropských hlavních měst kultury,“ odhaluje Vincenec plány do budoucna.

Ten bezprostřední, kterého by rád dosáhl už letos, je spočítat ekonomický dopad svého projektu. Dosavadní úsporu v kultuře odhaduje na deset milionů. „Příkladem mohou být kinosedačky z Bakova nad Jizerou, kde se jich kvůli rekonstrukci potřebovali nedávno rychle zbavit,“ vypráví zakladatel projektu.

„Jejich bazarová hodnota se pohybuje od sto tisíc do půl milionu,“ doplňuje. Likvidace by město vyšla na dvacet tisíc. Díky projektu Art re use ale sedadla, jež dnes získala na hodnotě, našla nové využití.

Většinu si odvezli vyučující a studující z UMPRUM, kteří ve svém dočasném působišti v karlínských kasárnách zřizují kino.

Další vizí galeristy je zajistit projektu lepší financování. „Nejraději bych letos našel investora,“ přemýšlí Vincenec. V úvahu však podle něj připadá i možnost nově naceněný materiál nabízet dvojí klientele. Zaprvé jej stále bezplatně poskytovat umělcům a umělkyním, zadruhé jej inzerovat v e-shopu komukoliv, kdo o něj projeví zájem. Peníze z nákupu by putovaly přímo na financování projektu.

Své služby dnes Art re use nabízí zcela bezplatně. Jednak díky partnerům – kromě Prahy 3 je to také magistrát, ministerstvo kultury a e-shopová služba Shoptet. Ale zapojuje i samotné „prodávající“ a „kupující“ do celého procesu.

„Umíme propojiit nabídku s poptávkou. Vždy ověříme, na co a kým bude materiál znovu použit. Podmínkou je, že půjde o využití spojené s kulturní činností, ale samotný odvoz už necháváme na zájemcích o materiál,“ doplňuje Vincenec.

Art re use není jediným projektem svého typu. Se sílící environmentální krizí a zpřísňující se politikou likvidace se bude v úvodu položenou otázkou „Kam s ním?“ zabývat čím dál více galerií i filmových štábů. A tak vzniká čím dál více projektů, které nabízejí podobná řešení jako Art re use.

Zatímco městská nábytková banka v New Yorku, Materials for the Arts, vznikla už na konci sedmdesátých let, její tuzemská obdoba, zvaná Reuse federace, až v roce 2021. A přímo naproti jediné Ikee na Slovensku vznikl re use projekt nazvaný Kolo – Bratislavské centrum opětovného použití. Slováci a Slovenky z celé země si tak nákup v Ikee zvykli spojit i s odvozem nepotřebného vybavení nejrůznějšího druhu.

„Mít takový sklad jako Kolo by bylo skvělé. Mám vizi, že byste do naší banky uměleckého materiálu chodili stejně jako do OBI,“ zasní se provozovatel Art re use.

Vincenecův projekt je ale přeci jen v něčem výjimečný. A sice v tom, že se specializuje na poskytování bezplatných služeb výhradně pro kulturní sektor, což je vzhledem k dlouholetému podfinancování oboru více než potřeba.

The post Druhý život filmových kulis i výstav. Art re use mění kulturní odpad v nový materiál appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek