Eko, bio a nejlépe s příběhem. Jak se daří českým farmářům?

Forbes Před 2 dny

Farmářská vajíčka, farmářské maso i mléko, farmářská kosmetika. Kdysi jimi byl trh zaplaven a obchody byly téměř na každém rohu. Splaskla tahle bublina? Jak dnes vypadá realita pro české farmáře a jak se vypořádávají s výzvami?

Jejich cesta, často mezi řádky polí, se musí neustále přizpůsobovat změnám na trhu, konkurenci levného dovozu, změnám klimatu a neustálým investicím do technologií a kvality. Pro mnoho farmářů to znamená nejen zajištění kvalitní produkce, ale také umění najít rovnováhu mezi kvalitou a cenou.

Zájem Čechů o kvalitní, regionální a eticky vyráběné produkty podle dotázaných farmářů dlouhodobě roste. Zároveň ale sledují, že se trh více rozděluje. „Na jedné straně přibývá uvědomělých zákazníků, kteří se zajímají o původ potravin, způsob chovu i vztah k výrobci – těm naše filozofie dává smysl. Na druhé je ale stále více lidí, kteří kvůli finančním možnostem sahají po levnějším zboží, i když to často znamená nižší kvalitu nebo anonymní původ,“ říká František Němec z vysočinské farmy Němcova, která se zaměřuje na chov skotu a drůbeže.

Zvýšený zájem o produkty potvrzuje Hana Sahulová Součková, majitelka farmy zaměřené na pěstování bio zeleniny. „První roky fungování farmy se nám nedařilo prodat vše, postupně jsme se dostali k tomu, že jsme dvě sezony po sobě vyprodali vše z našich tehdy patnácti hektarů. A nyní máme výměru o více než padesát procent větší a přebytky máme,“ říká.

Zároveň s tím má ale rok od roku i širší portfolio odběratelů, takže si s přebytky umí lépe poradit. Má více kontaktů, na které se může obrátit, když něco potřebuje prodat rychle, nebo ve větším množství než běžně. S obratem 5,5 milionu korun za minulý rok se její farma etablovala na českém trhu a ona se dostala i do Forbes výběru 30 pod 30.

I na vajíčkách lidem záleží, dokonce se ujalo sousloví „šťastná vajíčka“. „Zákazníci se čím dál více zajímají o původ vajec a o to, jak jsou slepice ustájené a zda jsou zdravé,“ potvrzuje František Starý, který hospodaří na středočeské farmě Z louky s přibližně patnácti tisíci slepicemi a ročním obratem čtyřicet milionů korun.

Za Helenou Neumannovou do chodouňského Levandulového údolí zase jezdí lidé z celé republiky. „Říkají, že máme pravdu s procedurami našich velikánů, jako byli Priessnitz, Schroth, Becher, Kneipp a další,“ říká majitelka levandulové farmy.

Přístup, který zahrnuje osobní poradenství a programy zaměřené na zdraví, je součástí její farmy, jejíž obrat za rok 2024 činil 54 milionů korun s meziročním nárůstem skokově o 144 procent. Rovněž má ubytování, které zde nabízí, na dva roky dopředu plně obsazené. „Denně nám volají lidé, kteří chtějí přijet, ale my je nemáme kam dát,“ řekla Forbesu v únorovém rozhovoru.

Rohlík, Košík, Scuk

Dávno už nejezdí jen se stánky na městských tržištích. Farmáři diverzifikují prodej, využívají online giganty a výrazně rozšiřují zákaznickou základnu. „U Scuku i u Rohlíku jsme od jeho začátku a vážíme si toho. Rohlík pro nás znamená stabilního, silného partnera, který rozumí zákazníkům, logice čerstvosti a zároveň ctí menší výrobce,“ říká František Němec z farmy Němcova, která má roční obrat 100 milionů korun.

Rohlík tvoří cca dvacet procent jejich odbytu a jejich marketingová síla přináší nové zákazníky. S týmem má dle svých slov férový vztah a je rád, že může být součástí nabídky, která mu dává smysl i z etického hlediska. „Pomohli nám dostat naše výrobky k lidem, kteří by se k nim jinak nedostali – hlavně ve městech, kde je konkurence obrovská,“ dodává.

Online portál s farmářskými výrobky Scuk zase oceňuje za komunitní přístup a přímý vztah se zákazníky. „Tam často prodáváme čerstvé maso, kuře nebo menší šarže produktů. Máme velmi pozitivní zkušenosti,“ říká Němec.

Přes Scuk prodává dvakrát týdně i František Starý z farmy Z louky. Měsíčně přes ně dodávají patnáct tisíc vajec. „Je to dobrý kanál, jak dostat farmářské produkty k zákazníkům. Docela si prověřují své dodavatele, aby byla kvalita vysoká,“ říká.

Tržby farmy Sahulové Součkové plynou z prodeje na Košíku, kde jsou její potraviny samozřejmě v sekci „farmářská zelenina“ a který je od letošní sezony rozváží po celé republice. „Máme příjmy i z prodejů výpěstků do restaurací, bister a menších obchůdků především v Praze. Prodáváme také na farmářském trhu v Turnově, každou sobotu dopoledne. A každý čtvrtek máme samoobslužný stánek na Malostranském náměstí v Praze,“ doplňuje Sahulová Součková.

Neumannová z Levandulového údolí to má jinak. Až osmdesát procent tržeb tvoří obraty na jejím českém a slovenském e-shopu. „Důležitou roli sehrává, že u všech vysoce kvalitních, velmi často patentovaných produktů spolupracujeme s vynikajícími biochemiky a vědci z Česka, Slovenska, Bulharska a Rakouska,“ říká.

Zbylých dvacet procent tvoří procedury, workshopy, epigenetická poradna a restaurace spolu s wellbeing areálem v Levandulovém údolí. „Farma se stala součástí lázeňského prostoru a naše pokora k planetě a hlavně moudrým předkům nám nadělila světově unikátní bylinu, ale my spolupracujeme i s dalšími bio producenty a náš Molecules of life koncept rozšiřujeme,“ doplňuje.

Konkurence z dovozu

S rostoucí poptávkou ale přichází i konkurence. Neumannová reflektuje tu z Německa a Francie „Nebrečím, že celý svět zná Provence. Do pěti let bude celý svět jezdit do Česka, Slovenska, Maďarska a Bulharska za světovými unikáty Organic Lavandula Bohemia a damašská růže, protože máme něco, co oni nemají. Nejsme jen zemědělci. Máme minerály, jsme velká přírodní klinika a využijeme toho jako za první republiky,“ říká.

Jenže mnohdy levný dovoz je pro zdejší stále velkou výzvou. František Němec, majitel rodinné farmy, která se specializuje na kuřecí maso a mléčné výrobky, to podle svých slov zažívá každý den.

„Pro nás je zásadní především levné kuřecí maso z Polska, Ukrajiny nebo Brazílie. Tato produkce funguje v úplně jiných podmínkách. Kratší výkrm, jiné normy, jiná pracovní síla. Proti tomu jen těžko můžeme konkurovat cenou,“ komentuje Němec.

Jeho rodinná farma nestojí na „levném kuřeti“. „Zákazníkům nabízíme třeba kuře z pastvy, krmené bez antibiotik, porážené po cca 85 dnech. Takový produkt se těžko srovnává s anonymním kuřetem ze supermarketu,“ vysvětluje Němec, jehož farma si drží stabilní pozici na trhu a stále roste.

A když u kuřat ještě zůstaneme, segment vajec je v Česku i v zahraničí specifický. „Nás se dotýkají asi nejvíce levná bio vejce, která se zatím u nás produkují málo. Volný výběh se také dováží, protože v něm nejsme zatím soběstační. Nicméně my se zajímáme o jinou klientelu, než jsou standardní vejce z halového volného výběhu. My chováme slepice na pastvě a v mobilních kurnících,“ navazuje Starý z farmy Z louky.

Chtějí ale Češi kupovat české výrobky? Má česká klientela hluboko do kapsy?

„Bohužel většina spotřebitelů u nás stále kouká více na cenu než na původ, kvalitu, chuť, nutriční hodnotu, způsob, kterým byla daná plodina vypěstovaná anebo původ. Většina lidí to tady bohužel zatím nevidí tak, že by bylo dobré podpořit svým nákupem tuzemské pěstitele, chovatele a výrobce,“ hodnotí Sahulová Součková, která toto pocítila především u brambor.

Přesně na českou neznalost a rezistenci vůči zájmu o potraviny ostatně na Forbes Business festu upozorňovala i specialistka na veřejné zdraví se zaměřením na výživu a udržitelné stravování Eliška Selinger. „Největší zlo, když to vezmeme z nadhledu, je to, že se moc nezajímáme o to, co si na talíř dáváme. Česká populace nemá moc velkou nutriční gramotnost. Nekoukáme na obaly potravin, co si kupujeme,“ řekla. „Nezajímáme se o kvalitu jídla, neinvestujeme do sebe,“ dodala.

Náladové počasí

Zemědělci jsou při své práci se zemí vysoce závislí na přízni i nepřízni počasí, byť taková levandule lékařská, Angustifolia Munstead, je dle slov Heleny Neumannové velmi nenáročná bylina na péči. „Větry, mrazy a sucho pouze tvoří více léčivých biodynamických látek. Letos v době sklizně, která je o tři týdny později než obvykle kvůli počasí, velmi často prší, a tudíž my sklízíme s těžkostmi. Sklízet se musí šest hodin před deštěm a šest hodin po dešti ideálně. To je ta nejnáročnější část péče,“ popisuje.

Posledních pět let však bylo podle Františka Němce extrémně proměnlivých, od dlouhých such po přívalové deště a bouřky, které ničí pastviny nebo znehodnotí senáž. „Počasí má přímý dopad na kvalitu a cenu krmiva, a tedy i na náklady. U pastevního chovu a vlastní výroby se tomu nevyhneme. Navíc extrémy přibývají, například letošní červen nás překvapil tři týdny bez kapky deště, následované přívalovými srážkami,“ říká.

I Sahulová Součková během posledních pěti let svého hospodaření vnímá změnu počasí, především zvýšení teplot. Velmi se podle ní během poměrně krátké doby změnila délka „sezony“. Dříve sezona na poli končila v září, polovině října. Nyní může u některých rostlinných druhů v klidu počítat s jejich sklizní ještě v listopadu.

Přistupuje však k zemědělství s vlastní filozofií a strategií. A tedy – nechtít změnit přírodu a nechtít „poroučet počasí“. Nestěžovat si na jaro, léto, podzim a zimu a spíše změnu sledovat a přizpůsobovat se jí.

„Z preventivních důvodů je třeba dělat v rámci hospodaření na půdě kroky, které nepřinesou své „ovoce“ v krátkém časovém rozmezí. Ale brát to jako investici do budoucna. Konkrétně především chci, aby na našich polích byl život. Jak nad zemí, tak také přímo v půdě. To pak nesmírně pomáhá například s retencí vody, která spadne ve formě dešťových srážek,“ popisuje.

Jediný, komu počasí tolik vrásek nedělá, je farmář Starý. „Pokud nejsou vedra přes 35 stupňů, tak to naše slepičky zvládají v pořádku. Jinak musíme přidávat vodu a více větrání,“ dodává.

Technologické inovace

Že jsou inovace a technologie témata úzce spojená se zemědělstvím, asi netřeba vysvětlovat. František Němec dokonce říká, že bez nich by při dnešních nákladech a požadavcích trhu už nemohli fungovat efektivně.

„V živočišné výrobě používáme systémy pro monitoring dojnic – identifikační transpondéry, sledování pohybu zvířat, automatizaci dojení nebo plánování krmení. Krmnou dávku evidujeme pomocí specializovaného softwaru a využíváme i automatický rozvoz krmiva,“ popisuje.

Hana Sahulová Součková na farmě v Semicích v traktorech používá systémy, které umějí stroj navigovat tak, aby byly eliminovány zbytečné přejezdy na polích a tím i zbytečné utužování půdy. Pomáhají i při co nejpřesnějším setí, které následně umožňuje přesné mechanické prokypření půdy. „Samozřejmě mám také různě propojené systémy pro co největší ulehčení administrativních prací, jako je příjem objednávek, fakturace, počítání nákladů, výnosů a tržeb,“ dodává.

V obchodní části své práce zemědělci zapojují umělou inteligenci při plánování tras rozvozů, optimalizaci nákladů, a také v komunikaci se zákazníky. „Technologie nám pomáhají šetřit čas, snižovat chybovost a zlepšovat zákaznickou zkušenost. Bez nich už si moderní farmu nelze představit,“ uzavírá Němec.

The post Eko, bio a nejlépe s příběhem. Jak se daří českým farmářům? appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek