Jak se v Izraeli řeší zatykač, který na premiéra Benjamina Netanjahua vydal minulý týden Mezinárodní trestní soud (ICC)?
V pohledu na vývoj situace v Gaze a v Libanonu je izraelská společnost rozdělená jiným způsobem, než tomu bylo v dobách před útokem palestinského hnutí Hamás 7. října 2023. Tehdy se proti Netanjahuovi konaly obří demonstrace kvůli jeho vnitropolitickým krokům a justiční reformě. Musíme mít také na paměti, že zatykač se netýká jen jeho, ale také daleko oblíbenějšího (bývalého ministra obrany) Joava Galanta. A ten je zároveň vnímán řadou Izraelců spíše jako Netanjahuův oponent.
Takže tu nejspíš budeme teď mít část Izraelců, kteří si rozhodnutí ICC zasadí do kontextu celkového Netanjahuova vývoje a budou ho chápat ještě více jako nebezpečného politika, který strhává Izrael jak na cestu stále menší svobody a posilující politické role izraelských extremistů, tak i do víru nekončících válečných konfliktů.
A pak tu bude i segment izraelské společnosti, včetně výrazné části voličů pravice a pobožných židů, který víceméně adaptuje Netanjahuův postoj, že se premiér i celý dnešní Izrael stává "obětním beránkem" části západních zemí. A s tím mohou skoncovat jen politici typu Donalda Trumpa.
Jak na rozhodnutí Mezinárodního soudu reaguje samotný Netanjahu?
Netanjahu se snaží prezentovat celou kauzu jako antisemitský hon ve stylu Dreyfusovy aféry ve Francii z roku 1894, což je v Izraeli velmi oblíbená metafora na západní antisemitismus. Je zajímavé, že Dreyfusova aféra i obviňování z fašismu či podpory antisemitismu se někdy používá také k osočování mezi izraelskými politiky navzájem.
Pokud lze tedy nalézt podobnou rétoriku i uvnitř samotného Izraele, tím spíše se některým politikům hodí ke kritice mezinárodního společenství. Takže podobná tvrzení je třeba brát s rezervou. Politické využívání antisemitismu, fašismu a podobně bohužel často degraduje pravý význam původních pojmů, což je ale dlouhodobá tendence.
Jak na tom je Netanjahu z politického hlediska?
Z politického hlediska je nyní v poměrně stabilní situaci. Nezdá se, že by ho v blízké budoucnosti mohl ohrozit rozpad vlády. A v hledání protivníků i antisemitů - v obou případech nezřídka vykonstruovaných - je snad nejprotřelejší v celé historii moderního Izraele.
Takže se nyní spíše bude snažit stáhnout celý Izrael do sebe a prezentovat kauzu žaloby ICC jako útok nejen na něj, ale na celou zemi. Bude se zřejmě snažit se politicky odříznout od vlivu některých západních států, které se v dnešní době neobávají izraelskou politiku tvrdě kritizovat, a také se pravděpodobně až křečovitě bude spoléhat na Trumpovu administrativu, která mu zřejmě i půjde na ruku.
Ve válce Izraele proti Hamásu nyní zdánlivě vzhledem k omezeným mediálním výstupům dochází k uklidnění situace. Je tomu skutečně tak?
Já to tak vůbec nevnímám. Dění v Gaze je už několik měsíců částečně překryto konfliktem mezi Izraelem a libanonským hnutím Hizballáh a také dalším důležitým děním ve světě, jako jsou americké volby či válka na Ukrajině. Přitom v současnosti dochází nejen k brutálnímu etnickému čištění severní části Pásma Gazy, ale i k bojům na jihu, kde jsou ztráty na životech palestinských civilistů stále na denním pořádku.
Navíc se i přes tvrdost vojenských akcí ukazuje, že se premiérovu establishmentu stále nepodařilo dosáhnout hlavních cílů. Tedy osvobodit rukojmí a porazit Hamás. A nezapomínejme také na to, že i na Blízkém východě nastává nyní zimní období, které je pro statisíce Gazanů živořících už více než rok ve stanech velmi krušnou částí roku.
Jaké jsou v tomto kontextu další plány Izraele?
Izrael se svojí politikou vmanévroval do situace, kdy bude zřejmě muset Gazu nejen dlouhodobě vojensky okupovat a kontrolovat, ale také převezme i její civilní správu. Tady se ocitáme v situaci podobné té v roce 1967, kdy Izrael Gazu obsadil poprvé. A také víme, že to je nesystémové řešení, které se nakonec znovu ukáže pro Izrael neudržitelné a povede v budoucnu jen k další eskalaci konfliktů.
Takže nic nového pod sluncem a žádné koncepční řešení ani poučení se z minulosti ohledně otázky Gazy se po velkém krveprolévání dle mého názoru nechystá. A nedílnou doprovodnou součástí tohoto vývoje je i fakt, že zbývající izraelští rukojmí jsou de facto hozeni přes palubu, přestože se čelní politici zaklínají, že tomu tak není. Ale stále si řada Izraelců uvědomuje, jaká je reálná situace a proti takovéto politice demonstrují.
V minulých hodinách se objevily zprávy, že se velmi rychle blíží dohodnutí izraelského příměří s hnutím Hizballáh. Některé zdroje dokonce uvádějí, že už k němu došlo. Jak to hodnotíte?
Zatímco u konfliktu v Gaze není vidět příslovečné světlo na konci tunelu, u konfliktu s Hizballáhem je situace nyní odlišná. Odcházející americká administrativa i její vyjednávač pro Libanon Amos Hochstein, ale i další aktéři jako Francie se skutečně v těchto okamžicích velmi intenzivně snaží vytvářet na obě strany konfliktu tlak, aby přerušily či ukončily boje. Pokud by se to skutečně povedlo, byl by to také jeden z mála úspěchů administrativy Joea Bidena na Blízkém východě.
Libanon a Gaza jsou přitom z hlediska diplomatického vlivu dost odlišná kolbiště. Ale platí to i pro Hamás a Hizballáh, přičemž ten druhý je z hlediska Izraele soupeř daleko těžšího kalibru.
Pokud by tedy k dohodě skutečně došlo, jak by ovlivnila dynamiku konfliktu na Blízkém východě?
Návrh příměří je založen na rezoluci 1701 a strany by ho uzavřely prozatím na 60 dní. V první fázi by mělo dojít k přerušení bojů mezi stranami a Hizballáh by se stáhl ze svých současných pozic více na sever. Izrael by naopak vyklidil obsazená místa v jižním Libanonu. V další fázi by strany začaly vyjednávat detaily ohledně vzájemné hranice, takzvané modré linie.
Pokud by se toto příměří podařilo skutečně uzavřít, a případně prodloužit, znamenalo by to zásadní zklidnění na konfliktní linii Izrael versus Hizballáh, což by zřejmě mělo deeskalační dopady i z hlediska íránského angažmá. Ale to je ta nejoptimističtější varianta.
Je samozřejmě reálná možnost, že se případné příměří dříve či později zhroutí. Situace v centrální části Blízkého východu je zkrátka příliš rozjitřená a postoje nové americké Trumpovy administrativy v těchto ohledech značně nevypočitatelné.
