Krátká epizoda žulového Stalina na Letné provázela od samotného počátku mnoho kuriózních i bizarních situací. I když byl zmíněný muž surovým diktátorem zodpovědným za desítky milionů mrtvých, celý východní socialistický blok ho oslavoval jako hrdinu, osvoboditele a přemožitele Adolfa Hitlera.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Bizarní diktátor Albánie. Zakázal auta a postavil statisíce bunkrů, popravy hrozily i dětem
Ještě za života sovětského vůdce se představitelé evropských komunistických satelitů předháněli, kdo se Stalinovi více zavděčí a dokáže ho lépe zveličit v kulturní oblasti. Koncem 40. let tak českoslovenští komunisté rozhodli, že na Letné postaví monstrózní pomník zobrazující Stalina, který bude shlížet na Čechův most.
Ze všech uměleckých návrhů porota v roce 1949 vybrala model architekta Jiřího Štursy, jeho ženy Vlasty Štursové a sochaře Otakara Švece. Oba jmenovaní pánové paradoxně ještě před druhou světovou válkou na tomtéž místě pracovali na projektu pomníku prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.
V prosinci 1949 na základní kámen díla poklepal tehdejší premiér a budoucí prezident Antonín Zápotocký. Vlastní stavební práce ale započaly až v únoru 1952, tedy rok před Stalinovou smrtí.
Patnáctimetrový vůdce, tlačenice a záprdelí
Dnes je taková představa skutečně absurdní. Na přelomu 40. a 50. let však mělo v Československu vystavění pomníku masového vraha přednost před zázemím fotbalové Slavie. Ta kdysi měla hřiště na Letné, a to prakticky přes ulici od Sparty – svého odvěkého rivala.
Když přítomnost slávistického stadionu začala překážet plánované přestavbě Letenské pláně, na níž už začal vznikat Stalinův pomník, sešívaným bylo nařízeno, že se mají přestěhovat do pražských Vršovic. V roce 1950 komunisté letenský stadion Slavie uzavřeli a o rok později jej celý zbourali. Neobměkčila je ani skutečnost, že teprve v roce 1948 Pražané značně rekonstruovali a modernizovali tamní tribunu.
Dokončení sousoší se muselo několikrát odložit. I když je z dobových fotografií na lešení jasně vidět nápis „Náš úkol musí být splněn do 28. 10. 1954.“, ke slavnostnímu odhalení došlo až 1. května 1955 – zhruba dva roky po smrti Josifa Stalina i Klementa Gottwalda. „Velkého dne“ se nedožil ani spoluautor díla Otakar Švec, který pár týdnů před představením letenského výtvoru spáchal sebevraždu.
Pomník vážil 17 tisíc tun. Složen byl z 235 žlutobílých žulových kvádrů a stál na rozsáhlé železobetonové konstrukci. Z patnáct metrů vysokého podstavce shlížel obří Stalin, který měřil 15 a půl metru. Za vůdcem SSSR stálo dalších osm postav symbolizujících československý a sovětský lid. Šlo o největší skupinové sousoší v Evropě.
Kvůli množství postav si monument vysloužil přezdívku „fronta na maso“. Jan Werich zase použil označení „tlačenice“. Samotnou letenskou čtvrť pak lidé nazývali jako „záprdelí“. Náklady na stavbu představovaly na tu dobu astronomických 140 milionů korun.
Detonace byly slyšet po celé Praze
Čechoslováci, kteří se na projektu podíleli, paradoxně netušili, že po celou dobu výstavby sváděli specifický boj s časem, konkrétně boj s nenápadným, ale nakonec zřetelným příchodem destalinizace. Po smrti Stalina v roce 1953 se totiž v Sovětském svazu rozpoutal mocenský boj o jeho místo.
To nakonec získal Nikita Chruščov, který se tak stal nejmocnějším mužem východního socialistického bloku. Svou moc definitivně upevnil v roce 1955, když se mu povedlo politicky odstavit svého hlavního konkurenta Georgije Malenkova.
Začátkem roku 1956 – tedy pár měsíců po slavnostním odhalení letenského pomníku – Chruščov na 20. sjezdu sovětských komunistů přednesl šokující projev, kterým odsoudil Stalinův kult osobnosti, a navíc svého předchůdce označil za zločince. Zároveň tak všem komunistickým satelitům (včetně Československa) vyslal jasný vzkaz: Obrovskými sochami Stalina nás už neohromíte.
Československé komunisty, jejichž vnitrostátní politika dlouhodobě podléhala rozkazům z Moskvy, muselo dozajista mrzet, že neviděli „za roh“. Kvůli touze být milováni Sovětským svazem naprosto zbytečně srovnali se zemí stadion Slavie, a k tomu vystavěli žulové monstrum oslavující jednoho z nejodpornějších diktátorů všech dob.
Přesto československá politická garnitura dlouho váhala, jak na nový kurz Kremlu zareagovat. K rozhodnutí odstranit Stalina z Letné komunisté došli až v roce 1961. Počáteční návrh dílo postupně rozebrat byl zamítnut. Na podzim 1962 tak sousoší odpálili technici. Odstranění pomníku trvalo několik týdnů. A i když byla likvidační akce přísně střežena, detonace byly slyšet po celé Praze. Žulový Stalin, který měl shlížet z Letenské pláně na věčné časy, se nedožil ani osmých narozenin.
Podstavec pomníku stojí na Letné dodnes. V roce 1991 na něm Pražané vystavěli pohyblivý metronom. Jde o kinetický objekt sochaře Vratislava Nováka. Obyvatelé hlavního města stavbu lidově označují jako „kyvadlo“. Letos mu bude už 34 let, čímž výrazně převyšuje žulového Stalina. Pražský metronom má kromě jiného symbolizovat neúprosné plynutí času a připomínat i temnou minulost.
ČTĚTE TAKÉ: Surová přestřelka i duel tváří v tvář. Ukrajinští policisté překvapili okupanty v troskách
