Už od dob, kdy začaly čerpací stanice za socialismu vedle „Speciálu“ nabízet také lepší „Super“, si někteří řidiči zvykli svému autu čas od času trochu přilepšit. Dnes se k běžnému Naturalu 95 nabízí vícero kvalitnějších alternativ. Kromě vysoce výkonných sportovních modelů ale žádné nové auto benzin s vyšším oktanovým číslem než 95 pro běžný provoz reálně nepotřebuje. Přesto si fajnšmekři vylepšenou „šťávu“ čas od času kupují.
K TÉMATU: Pozor na nekvalitní palivo. Inspekce zveřejnila seznam pump, kterým vyměřila pokutu
Úplně laicky řečeno auto nadopované benzinem s vyšším oktanovým číslem o něco lépe jede. Jeho motor se méně opotřebovává a zanáší karbonovými usazeninami, má hladší chod a teoreticky by vůz mohl mít i menší spotřebu a déle vydržet. To všechno díky kvalitnějšímu složení pohonné hmoty, která za pár korun navíc dodá hodně pozitiv, jež sice nemusejí být rozeznatelná hned, ale pocit, že motoru „děláte dobře“, je k nezaplacení. Někdy bohužel doslova, protože není prémiový benzin jako prémiový benzin...
Blažené nevědomí
Také já jsem jedním z těch, kteří se snaží být šetrní nejen k životnímu prostředí, ale také k jednomu z jeho největších znečišťovatelů – automobilu. Máme doma 33 let starý kabriolet, se kterým se o prázdninách párkrát svezu, ale letos jsme jej z temna garáže vytáhli po jistém přemlouvání (sebe i stroje) až začátkem srpna. Zaprášený vůz s poloprázdnými gumami a škytajícím motorem jsem opatrně přiblížil k nedaleké pumpě, o jejíž výjimečnosti jsem dosud neměl tušení.
Rutinně losuji rukou mezi tankovacími pistolemi a cpu do hrdla nádrže cokoliv jiného zeleného než rukojeť s nápisem Natural 95. Zatímco lehce umdlévám v letním parnu smíseném s ropnými výpary a o něčem „velmi důležitém“ polemizuji se ženou, ciferník na stojanu se vesele točí a hadice zasunutá do hrdla nádrže hučí svěže jako horská bystřina. 25, 35, 50 litrů... a už se do ruky přenáší známé cvaknutí coby neklamný signál, že hladina paliva v nádrži dostoupila vstupního otvoru.
Chytrému napověz, hloupého...
Jenže co to? Asi tady mají z toho horka nějaký rozbitý displej... Ano jistě, ty čárečky na digitálním ukazateli svítí nějak špatně. Nějakých 39,90 je za „devadesátosmičku“ nebo „stovku“ nakonec velmi slušná cena. No jo, ale ten součet v Kč nějak neštymuje... že by i ten spodní displej s cenou odběru byl rozbitý? Z cifry 4 793 korun začínám být lehce nervózní.
Ale to už mi milá paní za pokladnou čerpací stanice zvěstuje, že jsem právě nádrž veterána vyplnil závodním benzinem s oktanovým číslem minimálně 102 oktanů. Ano, mám to pochybné štěstí, že jsem čistě náhodou navštívil jednu ze sedmi čerpacích stanic, které u nás toto palivo nabízí, a ještě k tomu neomylně zvolil příslušnou tankovací pistoli. Tedy žádná „obyčejná devadesát osmička za pětačtyřicet“.
Jak nám to jede?
Pokouší se o mě zástava všech životně důležitých orgánů a v částečném bezvědomí po tomto doslovném ropném šoku se pro jistotu znovu ujišťuji, že toto špičkové palivo skutečně vyjde na necelou devadesátikorunu za litr. Je tomu tak. Ochuzen o peníze určené původně na servis auta se jako zpráskaný pes plížím zpět k vozu a již zcela vystřízlivěn z prázdninového opojení konstatuji, že označení dražšího benzinu sice není na stojanu nijak nápadné, ale rozhodně ne skryté. Inu, neznalost, nebo v mém případě spíš blbost, neomlouvá.
Sděluji neblahou zprávu ženě a cestou na chalupu pak oba zarytě mlčíme. Jen motor vozu si zvesela pobrukuje.
A jak se mu jede? Tak nějak normálně, snad nepatrně lépe než normálně. Hlavní přece je ten pocit udělat autu dobře, že...
