Téměř dva měsíce po Mnichovu byla republika bez prezidenta, jehož pravomoci vykonával předseda úřednické vlády generál Jan Syrový. V rozjitřené a napjaté politické atmosféře, prosycené hořkostí, deziluzí a rekriminacemi, se těžko hledal kandidát, který by v parlamentu získal potřebnou třípětinovou ústavní většinu a zároveň – za daných poměrů a u vědomí rýsující se neblahé perspektivy – kandidaturu přijal.