Igelitový pytlík mincí, dvojí ceny i vyvracení mýtů. Jak se přijímá euro?

Forbes Před 1 dnem

Bulharská měna je levá, chlápkům těm ostrým to neva. A pokud ano, tak teď mohou v zemi slavit. Od Nového roku je totiž lev, na nějž ve své sedmadvacet let staré písni narážela kapela J.A.R., minulostí. Bulharsko rozšířilo eurozónu o jednadvacátého člena a jako svou novou měnu přijalo euro. Jak vypadá přechod na novou měnu v praxi? A co pro nejchudší zemi Evropské unie taková změna znamená?

Jedno euro lidé i firmy v Bulharsku smění zhruba za 1,95 leva. Hladký přechod na novou měnu přitom doprovází řada procesních i praktických kroků. Pokud by euro přijala Česká republika, obdobné procesy by pravděpodobně čekaly i ji. Pojďme se na ně podívat.

Euro v Bulharsku sice začalo být oficiálním platidlem až letos v lednu, ale takzvané startovací sady bulharských eur byly v pobočkách bank k dispozici ke koupi už od 1. do 31. prosince 2025. Sada pro širokou veřejnost obsahovala 42 mincí v hodnotě 10,23 eura za 20 leva (zhruba 250 korun), sada pro firmy obsahovala 420 mincí v hodnotě 102,3 eura a prodávala se za 200 leva (zhruba 2500 korun).

Igelitové pytlíky mincí byly určeny k tomu, aby se domácnosti i firmy s měnou seznámily. Jejich vydávání je běžnou součástí zavádění eur i v dalších zemích.

Už od srpna loňského roku všechny obchody v Bulharsku uvádějí dvojí cenu – v eurech a v bulharských levech. Ceny přitom musejí být uváděny za použití stejného písma a barvy. Takovou povinnost budou obchody mít až do konce června, přičemž platit levy mohou lidé jen do konce ledna. Od února už přestanou být zákonným platidlem. Zdarma je bude možné směnit za euro do konce června v bankách a na poštách.

Zatímco eurové bankovky mají všechny stejný motiv, jednu stranu mincí si může každý stát navrhnout podle svého. A ta bulharská vychází z motivů nynějších levů. Líc jednoho, dvou, pěti, deseti, dvaceti a padesáti centů zdobí maďarský jezdec – obří reliéf vytesaný v raném středověku do skály nedaleko města Šumen, jež je součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

Jednoeurová mince je vyhrazená bulharskému poustevníku Ivanu Rilskému, který byl v zemi významným šiřitelem křesťanství. Zobrazen je úplně stejně jako na jednom levu, včetně své svatozáře, což je pro euro premiéra. Poprvé se totiž na minci objevil svatý. Další světec je i na minci v hodnotě dvou eur. Nese podobiznu Paisije Chilendarského, autora Slovanskobulharské historie a klíčové postavy bulharského národního obrození.

S přijetím eurových bankovek v Bulharsku je spojena i jedna kuriozita: Bulharsko se při zavádění eura dostalo do sporu s Evropskou centrální bankou a Evropskou komisí kvůli tomu, jak se má název měny psát. Národní instituce prosazovaly standardizované „ЕУРО“, zatímco Bulharsko trvalo na své foneticky přirozené podobě „ЕВРО“ (evro).

Na summitu EU v Lisabonu v roce 2007 bylo rozhodnuto ve prospěch Bulharska a od 13. prosince 2007 se v cyrilici oficiální podobou stalo „евро“. Bulharsko je v současnosti jedinou zemí eurozóny, která cyrilici používá.

Spolu se zaváděním eura Bulharsko také spustilo oficiální vládní informační web v bulharštině a angličtině, na kterém mimo jiné vyvrací rozšířené mýty a spekulace o přijetí eura. Přechod na novou měnu a jednání o něm totiž doprovázela řada dezinformací, často s proruským narativem.

Čekání

V zemi si na euro počkali pět let. Do mechanismu směnných kurzů ERM II, tedy jakési čekárny na euro, totiž vstoupili už v červenci roku 2020. Jenže konečné přijetí měny se postupně posouvalo.

Za zpoždění mohla jak politická nestabilita, tak plnění náročných – takzvaných maastrichtských – kritérií. Podle nich inflace v zemi nesmí být o více než 1,5 procenta nad průměrnou inflací tří států EU s nejnižší inflací. Stejně tak schodek veřejných rozpočtů nesmí být vyšší než tři procenta HDP a státní dluh vyšší než šedesát procent HDP.

Právě návrh státního rozpočtu, za nímž stála vláda Rosena Željazkova, vyvolal v zemi velké protesty. V hlavním městě se jich účastnily desítky tisíc lidí, kteří protestovali proti zvýšení daní a odvodů. Demonstrace byly místy násilné, kabinet pak nakonec kontroverzní návrh rozpočtu stáhl a v prosinci loňského roku podal demisi. Už od 8. července nicméně bylo jasné, že Bulharsko podmínky pro vstup do eurozóny splnilo k 1. lednu roku 2026.

Zdaleka ne všichni s přechodem na nové platidlo souhlasili. Podle průzkumů z loňského roku byla více než polovina obyvatel proti. Důvodem byly hlavně obavy ze zdražování. K tomu by ale podle expertů dojít nemělo.

Nejchudší země

Svou dosavadní měnu opouští Bulharsko po 145 letech. V začátcích se její hodnota rovnala francouzskému franku. Množství drahého kovu v mincích odpovídalo standardům latinské měnové unie, hodnota peněz byla vázána na stříbro. V průběhu dvacátého století měna několikrát devalvovala.

V reakci na hyperinflaci a finanční krize devadesátých let Bulharsko v červenci 1997 přijalo takzvaný režim currency board, který spočíval ve fixním kurzu bulharské měny vůči německé marce. Hlavním cílem tak bylo skrze fixní kurz „dovézt“ německou nízkou inflaci a přitom úplně rezignovat na vlastní měnovou politiku.

Po zavedení eura v Německu se tato vazba automaticky změnila na vazbu na euro přes pevný přepočet. I proto by přechod na euro pro Bulharsko neměl být ekonomickým šokem: kurz leva byl dlouhodobě stabilní.

Bulharsko je nejchudší zemí Evropské unie. Jeho hrubý domácí produkt na osobu dosahuje necelých sedmdesáti procent průměru EU (Česko je zhruba na devadesáti procentech). Vyššímu růstu HDP dosud brání negativní faktory v podobě stárnutí populace a s ním souvisejícího úbytku pracovní síly, stejně jako problémů v oblasti transparentnosti a vymahatelnosti práva. Nepomohla ani nestabilní politická situace v zemi.

Přijetí eura Bulharsku zcela určitě zjednoduší obchod s eurozónou, protože firmy už nebudou muset řešit převody měn při každodenních transakcích. Navíc k dalším hlavním obchodním partnerům této balkánské země patří Německo, Francie a Itálie, kde se eurem už dávno platí. V minulosti rovněž někteří investoři odkládali vstup na bulharský trh právě v souvislosti s očekávaným přechodem na euro. Teď už by jim v tom nic bránit nemělo.

Přesto obavy z nové měny mezi obyvateli přetrvávají. Kromě té, že porostou ceny, euro obyvatelé vnímají i jako ztrátu symbolu národní identity, jak ukazují statistiky Evropské centrální banky. Další obavou je ztráta národní kontroly nad hospodářskou politikou. Lidé pociťují znepokojení třeba nad tím, že země ztratí možnost stanovovat úrokové sazby podle vlastních potřeb státu a je odkázána na sazby evropské.

Poslední zemí před Bulharskem, která přijala jednotnou evropskou měnu, bylo v roce 2023 Chorvatsko. Podporu tehdy euru vyjadřovala více než polovina obyvatel, po jeho zavedení se objevila vlna stížností na nárůst cen, protože v mnoha sektorech od pohostinství až po služby došlo k zaokrouhlování cen nahoru.

Slovensko, které euro přijalo před více než šestnácti lety, považuje měnu za víceméně přínosnou. Pozitivní vliv měla hlavně na příliv zahraničních investic. Sice ztratilo možnost provádět vlastní měnovou politiku, na druhé straně ale zase získalo právo spolurozhodovat o té v eurozóně.

Nicméně podle statistik Evropské centrální banky ve většině států, v nichž se euro zavedlo, stoupla jeho podpora v průměru o jedenáct procentních bodů. Počáteční skepticismus a obavy často vystřídala široká veřejná podpora, jakmile byla měna zavedena.

Eurem se tak od 1. ledna neplatí už jen v šesti členských státech Evropské unie, kromě Česka je to ještě Dánsko, Rumunsko, Polsko, Maďarsko a Švédsko. Dánsko má přitom trvalou výjimku z práva EU pro členský stát a k eurozóně se připojit nemusí. Zavést jednotnou evropskou měnu by ale kromě něj měly jednoho dne všechny členské státy.

Členství v eurozóně mimo používání eurobankovek a euromincí znamená i místo v Radě guvernérů Evropské centrální banky, která stanovuje úrokové sazby.

The post Igelitový pytlík mincí, dvojí ceny i vyvracení mýtů. Jak se přijímá euro? appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek