Když mi bylo osm, vyprávěl mi táta na pokračování Hraběte Monte Christa. Byli jsme v Jizerkách na takovém tom rodinně nekonečném turistickém výletě, dvacet, někdy pětadvacet kilometrů denně po furt stejně vyhlížejících stezkách někde v lese. Pamatuju si jenom rozbahněné cesty a nekonečné řady stromů, strašně jsem se nudil a někdo mě musel zabavit. Vzal si to na starost.