Zopakovat první třetinu turnaje
Na těch 19 minut a 54 vteřin se už téměř zapomnělo. Byly přitom neskutečné! Češi začali olympijské soupeření právě s Kanadou, a zásadní část první třetiny jí byli šokujícím způsobem zcela vyrovnaným soupeřem.
Střely na branku: 11:11. Vyloučení: 1:1.
David Pastrňák a jeho parťáci stíhali nadpozemské kanadské tempo, napadali, byli nebezpeční. Hlavně šance Davida Kämpfa měla ke gólu hodně blízko.
Jenže v čase 19:54 se trefil mladičký talent Macklin Celebrini. A všechno se začalo sypat.
Upřímně: zdá se nemožné, že by Rulíkovo mužstvo dokázalo v takovém kvapíku odehrát celý zápas. Pro mnohé Čechy, působící během sezony v evropských mužstvech, je podobná rychlost v kombinaci se šikovností zkušeností věru nezvyklou. I bez Celebriniho branky by tak pravděpodobně dříve nebo později ochabli.
Pro případný čtvrtfinálový úspěch je přitom nezbytné vydržet s podobným výkonem po celých 60 minut.
Což je problém tím spíš, že reprezentace už nadšeně srdnatý tempohokej v dalším průběhu turnaje nejenže nezopakovala, ale ani se k němu nepřiblížila. Bezkrevně matný, leklý výkon, jaký k ní patřil během dlouhých pasáží duelů s Francií, Švýcarskem a Dánskem, vede během středečního podvečera jediným směrem: do pekel.
Je třeba doplnit Nečase
Martin Nečas je v Coloradu zjevně velmi přičinlivým učedníkem Nathana MacKinnona. Přestože se mu od spoluhráčů v reprezentaci dostává nepoměrně slabší podpory, po palbě v NHL kupí výjimečné momenty i na milánském ledě.
Dosud ve čtyřech utkáních nasbíral tři góly a čtyři asistence, v produktivitě olympijského turnaje je na sdíleném třetím místě se Švýcarem Timo Meierem (také 3+4), před nimi jsou jen Kanaďan Connor McDavid (2+7) a Švéd Lucas Raymond (1+7).
Jenže Nečas to sám neuhraje.
Značné rozpaky zatím přinášejí především Pastrňákova hra. Střelecká opora Boston Bruins zatím dala jediný gól Francouzům, tři asistence dojem příliš nevyžehlí.
Číslo 88 nezvykle hodně chybuje v kombinaci, nevypadá vyladěně, ani jeho pohyb po ledě nezvedá diváky ze sedadel. Pastrňák je zvláštně utlumený. Až se nabízí pochybnost: nebrzdí ho třeba nějaká zdravotní indispozice, o které trenéři prostě jen nechtějí mluvit nahlas?
Ať už je důvod kanonýrovy bezkrevnosti jakýkoliv, pro národní mužstvo jde o zásadní potíž.
„Pokud Pastrňák s Nečasem na olympiádě nezazáří, dopadne to katastrofou,“ řekl před startem turnaje legendární Václav Nedomanský.
A právě teď to vypadá, že šlo o přesný odhad.
Změnit vnitřní nastavení
Vstupujeme na tenký led. Do říše dohadů. Jenže tuhle položku při sledování českých hokejistů prostě nelze pominout. Tenhle tým navenek nepůsobí zdravě. Něco je v něm špatně.
Nemá v sobě vášeň, zápal, emoce.
Nezpochybnitelnou soudržnost. Semknutí.
Nevymáčkne ze sebe maximum možného.
Jinak by Češi nepůsobili poněkud utlumeně dokonce i po gólech, po vítězstvích, kdy by se od nich čekala bezbřehá euforie.
Jinak by Rulík po protrápeném postupu přes Dány neřekl: „Přijde to, co ode mě ještě neslyšeli. Není to ono. Jsme jak zadřený motor. A hráči to ode mě uslyší v plné síle. Někdy to může být strach o výsledek, jindy další věci, které teď nechci vytahovat.“
Jaké další věci?
Zatím se můžeme jen domnívat…
Můžete to všechno nazvat pouhou dojmologií, a třeba budete mít i pravdu. Český hokejový propad ale nelze donekonečna omlouvat tím, že zlatá naganská generace je pryč, že v NHL už dávno nemáme tolik hráčů, že třeba obranu Rulík sestavil téměř kompletně z Evropy.
Protože o to teď nejde.
Už dvacítka na nedávném mistrovství světa juniorů ukázala, že i v takových poměrech může správné vnitřní nastavení zvládnout divy.
Je na místě se ptát: proč i ti, jejichž hlavní devízou má být bojovnost, působili při utkáních pod pěti spojenými kruhy nezřídka lekle, odevzdaně? Proč i velebené osobnosti z NHL tak často oslabují spoluhráče zcela, ale zcela nesmyslnými vyloučeními?
To se ve zdravě fungující partě vedené respektovaným lídrem prostě nestane.
Nebo přinejmenším – ne tak často.
Asi to nebude jako v Turíně 2006, kde hráči trenéru Aloisi Hadamczikovi prostě přestali věřit. Rulík si páteř týmu získal před dvěma roky, kdy na rozdíl od Hadamczika dovedl reprezentaci k titulu mistrů světa. Respekt mít pravděpodobně bude.
Tak v čem to vězí? Otázka za milion…
Jisté je jedno: pokud hráče neprobral ani trenérův nezvykle nabroušený kartáč po truchlohře s Dánskem, pak je čtvrtfinále pro tohle mužstvo spravedlivým stropem bez ohledu na soupeře.
Doufat v „NeDostála“
Lukáš Dostál musí mít životní zápas. Pro případný úspěch proti Kanadě neexistuje jiná alternativa. I když se naplní všechny výše zmíněné předpoklady, i když jeho spoluhráči předvedou nemožné, bez Dostálova výkonu haškovského kalibru se semifinále obejde bez Čechů.
Protože Celebrini, MacKinnon, McDavid či Crosby šance mít budou.
Hodně šancí.
Tomu se prostě nedá zabránit.
Držák mistrů světa z roku 2024 přijel do Itálie s velmi dobrou formou, na olympijském ledě předvedl několik brilantních zákroků. Celková čísla tomu příliš neodpovídají, v Dostálových statistikách svítí podprůměrná úspěšnost 87,91 procenta a mizerný průměr 3,65 inkasovaného gólu na zápas.
Jenže podobné hry s ciframi u gólmanů někdy klamou, v anaheimském brankáři na tomhle turnaji problém rozhodně není. A supervýkonu proti supersoupeři je bezesporu schopen.
Kéž bychom se ho právě teď dočkali.
Mít kliku na špatný den Kanady
Ne všechno lze ovlivnit. Zrovna tohle by se přitom právě teď zatraceně hodilo.
Kanadský tým ještě v turnaji nezažil opravdu kritickou chvíli. Těžko předpokládat, jak by na ni reagoval. Zda by třeba neznervózněl, pokud by s ním Češi zvládli držet krok přes dvě třetiny.
Naneštěstí se však tenhle výběr zdá být jak plný kvality, tak i mentální odolnosti, pokory. Zatím stojí nohama pevně na zemi, nelétá v oblacích.
Nenechte se zmást tím, že se z olympijské vesnice přestěhoval do špičkového hotelu; přesun do luxusu možná navenek nevypadá slušně, ve skutečnosti to však o charakteru party s javorovým listem na dresu nic nevypovídá. Už jen proto, že sami hráči si ho rozhodně nevydupali.
Názorné jsou jiné momenty.
Třeba jak McDavid po smetení Pastrňáka a spol. uznale mluvil o české hokejové tradici a hrdosti, o velkých hráčích v dresu soupeře. Jak se ten samý hráč – esence talentu a šikovnosti – ve stejném zápase snažil spoluhráče nabudit nasazením, třeba i tvrdými zákroky. Nebo jak se jeho mužstvo později solidárně strachovalo o zraněného švýcarského protihráče Kevina Fialu; jistě, u nezaviněného střetu byl obvyklý raubíř Tom Wilson, Kanaďané však následnou férovou reakcí prokázali, jak zdravě nastaveným mužstvem doopravdy jsou.
Přesto mohou i oni mít špatný den.
Jako každý.
Může to ve prospěch Čechů přihrát třeba jen pár procent. Někdy ale ve sportu i tohle stačí.
„Záležet bude na maličkostech. Na každé malinké chybě,“ připustil v podcastu Vládci ledu HCS sparťanský útočník a účastník olympiády 2022 Tomáš Hyka. „Kanaďanům nemusí zachytat gólman, hvězdy mohou být frustrované, Češi třeba dají rychlý gól…Stát se může všechno. A třeba budeme mít zrovna bohy na své straně.“
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Česko pokryje bílý příkrov. MAPA ukazuje, kde nasněží nejvíc. Meteorologové předpovídají zlom
