Má Evropa skutečně účinné nástroje proti ekonomickému tlaku USA, nebo jen papírovou sílu? Oslovení ekonomové se shodují, že páky existují, jejich účinnost ale závisí na politické jednotě, ochotě nést náklady a schopnosti nepoškodit vlastní ekonomiku dřív než protivníka.
Helena Horská
hlavní ekonomka Raiffeisenbank
Foto Silvie Friedmannová
Evropa má proti ekonomickému tlaku USA víc než jen morální apel, ale neexistuje jedna „kouzelná páka“. Nejrychlejší a nejúčinnější jsou cílená odvetná cla a takzvaný rebalancing, které EU už v minulosti použila a které fungují, protože zasahují konkrétní sektory i politické zájmy na americké straně. Další praktickou pákou jsou veřejné zakázky – nástroj IPI umožňuje omezit přístup zahraničních firem k evropským tendrům tam, kde neexistuje reciprocita.
EU si zároveň posílila schopnost vymáhat obchodní práva i v situaci, kdy nefunguje WTO, což zvyšuje její vyjednávací kredibilitu. Nejsilnějším, ale krajním nástrojem je Anti-Coercion Instrument, který umožňuje širokou škálu protiopatření, avšak jeho hlavní síla spočívá spíš v odstrašení než v častém použití. Naopak některé formálně silné nástroje, jako blocking statute proti extrateritoriálním sankcím nebo spory u WTO, mají v praxi omezený a pomalý dopad.
Skutečná účinnost evropské obrany proto závisí méně na nedostatku nástrojů a více na politické jednotě, schopnosti je koordinovaně použít a ochotě nést náklady eskalace.
Jana Matesová
ekonomka, bývalá zástupkyně ČR u Světové banky
Foto Dagmar Mai
Evropa – míněno EU spolu s Norskem, Švýcarskem a Velkou Británií – nástroje proti ekonomickému tlaku USA má. A mohou být účinné, aniž by zásadně poškodily její ekonomiku. Jejich účinnost je však podmíněna jednotou a vlastní ekonomickou silou. Bez přístupu ke klíčovým surovinám, schopnosti financovat inovace doma a bez obranyschopnosti zůstávají tyto nástroje spíše formální.
Klíčový je skutečně funkční jednotný trh – nejen ve zboží, ale i ve službách, financích, energetice a obraně.
Otázkou proto není, zda Evropa nástroje má, ale zda má politickou odvahu je použít a přesvědčit voliče i zájmové skupiny, že éra „klidných časů“ skončila a udržení životní úrovně si vyžádá zásahy do zažitých pořádků.
Dominik Stroukal
ekonom, Metropolitní univerzita Praha
Foto poskytl Dominik Stroukal
Když se někdo píchne do oka, nejlepší reakcí není se píchnout taky. Donald Trump chce útočit na Evropu skrze zdražení našeho zboží pro své občany a není jediný důvod mu to oplácet zdražením amerického zboží pro nás. Nejvíc by ho zabolelo, kdybychom naopak snížili necelní bariéry v EU a posílili náš vzájemný obchod, který je zasažen mnoha odlišnými regulacemi, normami a dalšími klacky pod nohy.
Stejně tak není dobrou odpovědí útočit novou daní na firmy, které u nás poskytují Evropanům digitální služby, protože bychom poškozovali sami sebe. Větším trestem by bylo, kdybychom vesele lákali nespokojené vzdělané zaměstnance nebo univerzitní profesory ze Spojených států do Evropy. Přijďte k nám, v Evropě možná nerosteme tak rychle a máme svých problémů dost, ale jsme stabilní prostředí, které ctí základní hodnoty toho, čemu se ještě nedávno říkalo západní společnost.
Petr Dufek
hlavní ekonom banky Creditas
Foto Creditas
Pokud by snad chtěla EU dát ránu z milosti své ekonomice, tak bych doporučil obchodní bazuku, ke které se už teď někteří evropští politici upínají. Pozice zemí EU je dána jejich ekonomickou, technologickou a vojenskou silou, tedy v posledních letech spíše slabostí.
Jsme sice stále ještě bohatým regionem, avšak totálně závislým na dvou největších ekonomikách světa – a sice na USA a Číně, takže představa nátlaku z evropské strany vypadá spíše komicky.
Stačí si vzpomenout, jak dopadla docela bezvýznamná aférka kolem nizozemských čipů pro automobilky. Neříkám, že je třeba se vzdávat, ale v první řadě jednat, a to bez emocí a bez zbytečných zjitřených výlevů na sociálních sítích. Asi bude nutné najít nějaký kompromis mezi americkým maximem a dánským rozhodným ne. Pokud by nakonec mělo dojít na bazuku, předpokládám, že její autoři i halasní proponenti mají zmapovány veškeré její důsledky a jsou na ně předem připraveni.
Jan Berka
hlavní ekonom Portu
Foto Portu
Evropa může na americký ekonomický nátlak odpovědět různými nástroji. Obávám se však, že plošná a hrubá odvetná opatření, která narušují obchodní vztahy a fungování trhu, nepovedou ke kýženým výsledkům. Cla uvalená na zboží nebo služby typicky fungují jako regresivní daň, která zatíží evropské domácnosti i firmy.
Evropský nástroj proti ekonomickému tlaku (ACI) by mohl omezit přístup amerických firem na evropský trh. Takové zpřetrhání dodavatelských řetězců by mohlo narušit nabídku a zvýšit ceny, což by opět zatížilo evropské domácnosti i firmy.
A nakonec je tu i v posledních dnech spekulovaná možnost prodeje amerických státních dluhopisů držených evropskými investory. Tu si rovnou škrtněme z následujících důvodů: zaprvé, Evropa by neměla páku, jak soukromé investory donutit k prodeji. A zadruhé, samotný prodej by nedával smysl, jelikož pozitivní investiční pozice Evropy vůči USA je mimo jiné dána relativně omezenou nabídkou srovnatelně hlubokých a likvidních investičních příležitostí v Evropě a také tím, že americký trh dlouhodobě nabízí atraktivnější poměr výnosu k riziku.
Účinnou pákou EU může být přístup na jednotný trh: cílené a právně ukotvené regulatorní vymáhání, podmínky veřejných zakázek a standardy; dlouhodobě pak obchodní diverzifikace. Trumpovi by nejvíce „ublížilo“, pokud by se Evropa v rámci svých obchodních a finančních vztahů začala více angažovat u zbytku světa – nabízí se například Latinská Amerika či Indie.
The post Jak se může Evropa bránit tlaku USA? Ekonomové hodnotí její možnosti appeared first on Forbes.
