Analýza z dílny CSIS se zaobírá vyloženě počtem mrtvých ruských vojáků. Ty organizace vyčíslila na 60 až 70 tisíc, přičemž tedy nezapočítává zraněné či nezvěstné. Zaznamenáni do souhrnu mají být ozbrojenci z pravidelné ruské armády, národní gardy, tajné služby FSB, ale také žoldnéři z Vagnerovy skupiny či proruští separatisté z Doněcké a Luhanské oblasti.
Centrum uvádí, že v průměru ztrácí Rusko 5 000 až 5 800 ozbrojenců za měsíc. Dodává k tomu, že třeba v Čečensku během obou válek umíralo průměrně 95 až 185 ruských vojáků za měsíc, celkem jsou ztráty Rusů vyčísleny mezi 13 až 25 tisíci mrtvými.
Američtí výzkumníci doplňují také informaci, že během invaze na Ukrajinu zemřelo za jediný rok od jejího zahájení více ruských vojáků než za předešlých 16 konfliktů, jehož se Rusové, respektive dříve Sověti, účastnili od dob 2. světové války. V té ve srovnání se současností byly samozřejmě ztráty SSSR ještě mnohonásobně vyšší. Analytici rovněž uvádí, že ukrajinské ztráty jsou v součtu až pětkrát nižší než ruské.
ČTĚTE TAKÉ: Tajemství bitvy o Mariupol. Konec bojů vyjednal ukrajinský politik s ruskými agenty, píše CNN
Centrum se zároveň zaobírá velkým problémem Rusů, kterým je doplňování ztrát rezervami. Podle něj totiž Moskva na mnoha místech fronty přišla o mnoho profesionálních a relativně dobře vycvičených vojáků, které však nyní nahrazuje branci základní vojenské služby, popřípadě mobilizovanými Rusy či trestanci. Jejich výcvik se nedá s profesionálními vojáky srovnávat. O kvalitě vybavení nemluvě.
Podle Kyjeva přišli Rusové až o téměř 157 tisíc mužů. Započítáni zde nejspíš jsou také ranění a pohřešovaní. Informace o ruských ztrátách pravidelně přináší ukrajinský generální štáb. Čísla Ukrajinců ani CSIS však nelze nezávisle ověřit.
Rusové od začátku 21. století bojovali mimo Ukrajinu a Čečensko rovněž v Gruzii, kde se hrálo o diskutované oblasti jako Abcházie a Jižní Osetie, ale větší či menší mírou se zapojilo rovněž do války v Sýrii, ve Středoafrické republice. Sovětský svaz se pak od konce 2. světové války zapojil například do konfliktu arabských států s Izraelem, do několika konfliktů v Africe, a hořkou pilulkou pro Sověty byla neúspěšná invaze do Afghánistánu. Za zmínku jistě stojí i okupace Československa v roce 1968.
