Jak se vlastně České republice podařilo zahájit tak rychle a tak ve velkém vojenskou pomoc Ukrajině, že jsme se v tom stali průkopníky? První tanky byly od nás…
Jak se to podařilo? Připravili jsme se na to. Někdy v roce 2019 jsem se poprvé zúčastnil cvičení NATO, které simulovalo válečný scénář. A moje role tam byla zastupovat obranný průmysl, protože já jsem měl asi devět let na ministerstvu obrany na starosti právě budování obranného průmyslu. Na tom cvičení jsem dostal za úkol sehnat (virtuálně) nějaký typ munice do nějakého data. A nikdo v Evropě si s tím nevěděl rady.
Protože pokud to nebylo v jejich státních podnicích, tak nikdo nevěděl, co dělat, komu zavolat. Nikdo nevěděl, jak zrychlit to klasické akviziční tempo, které obvykle trvá pět až deset let. Takže tehdy jsme si to poprvé vyzkoušeli, i když o ty výsledky nikdo moc nestál. Od té doby jsem se těch cvičení účastnil každý rok a psal do závěrů, jak je důležité se připravovat na takové eventuality.
No a pak na předvánočním pivu v roce 2021 jsme si s kamarády přečetli článek, jak ti fašističtí Češi budou chtít podporovat tu nacistickou Ukrajinu asi šesti typy zbraňových systémů. Tak jsme si řekli, že to je dobrý návod, a udělali si takové cvičení - obvolejme všechny firmy, které jsou schopny ty věci dodat, udělejme si tabulku, seznam, cenovky - a budeme připraveni. Protože my jsme věřili americkým a britským zpravodajským službám, že válka opravdu začne.
A když to tedy opravdu začalo?
V tom momentě jsem měl tabulku, se kterou jsem předtím marně dva měsíce běhal po americkém, britském i ukrajinském velvyslanectví. A skutečně, první tanky, které jsme dodali na Ukrajinu, byly komerční tanky nakoupené ukrajinskou vládou, která s vypuknutím války opustila ty pomalé akviziční procesy a začala z toho připraveného seznamu nakupovat. Netrvalo dlouho a začala tam nakupovat i česká vláda…
Druhý den války jsme založili s ukrajinským velvyslancem otevřený účet, na který začali lidé posílat peníze a během šesti týdnů jsme tam vybrali přes miliardu korun. Když tam během první hodiny přistálo pět milionů korun, tak jsem si říkal, že to je zajímavý, to už pár pancéřovek bude. Když tam za 24 hodin bylo 50 milionů korun, tak jsem věřil, že mohu zadat větší objednávky na věci, co byly na tom našem seznamu a co už byly na skladě.
A tohle si Ukrajinci pamatují, protože to proběhlo i všemi světovými médii, jak Češi pomáhají. I když to bylo na komerční bázi. Ale potom začala pomáhat i vláda, nejprve bojovými vozidly pěchoty a potom ve druhém roce války i tanky z našich skladových zásob.
Takže pokud máte plán, úřednický aparát a vládu, co vám minimálně nehází klacky pod nohy, tak to vlastně stačí…
Jak složité bylo přesvědčit ostatní státy?
Velmi. Bylo to dlouhé, bolestivé a frustrující. Washington byl doslova paralyzovaný debatou o tom, zda poslat, nebo neposlat tanky. Ještě na začátku dubna 2022 bylo pro Američany nepředstavitelné podporovat Ukrajinu jinak než na gerilovou válku. Oni počítali s tím, že Kyjev padne a že budou vyzbrojovat pancéřovkami nějaké bojůvky, které budou škodit okupační armádě.
Takže v momentě, kdy těmi velkými světovými deníky proběhlo, že došlo k dodávkám nějakých českých tanků, byli ve Washingtonu v hlubokém šoku, co se to děje. Ale trvalo pak více než rok, než dodali vlastní tanky. Pro nás, co jsme tu dobu trávili v jakési mlze, nespali jsme, nejedli jsme, to bylo nesmírně frustrující.
Když jsme v srpnu začali vést rozhovory s Nizozemci a Američany, jestli by nezaplatili pár desítek tanků T-72, přišlo mi to neuvěřitelně pozdě. Proč ne v dubnu? Ale to, že jsme v září měli kontrakt podepsaný a začaly se tam valit tanky, vedlo k tomu, že se v Dánsku rozhodli v roce 2023 stejně. Oni si naplánovali na rok 2023 miliardu eur, které chtěli utratit v rámci té britské iniciativy, která selhala, takže měli nespotřebované výdaje. Tak se rozhodli dát to do Česka. A to se jim tak zalíbilo, že v tom pokračují…
No a v roce 2024 se začalo psát o české muniční iniciativě, která přitom fungovala už rok a čtvrt. A já si tehdy uvědomil roli médií. Dokud se těm premiérům a jejich poradcům v těch různých zemích nedostane ráno v tiskové svodce ta informace, tak je extrémně těžké jim tu samou informaci "prodat". Všichni věděli, že Češi dodávají tanky. Ale dokud se o tom nezačalo psát, dokud se nezačalo psát, že Češi mají mechanismus, jak dodávat extrémně rychle munici, a dokud se je na to pak nezačali ptát v parlamentu, tak se nic nedělo. My jsme přitom ten mechanismus prezentovali už v srpnu 2022!
