Cože, Sparta ve druhé lize?
Dnešníma očima absurdní představa.
ČTĚTE TAKÉ: Pastrňákovi předchůdci. Záhadný bankovní lupič, brankář bez bruslí i opravdový Jára Cimrman
A přece se to stalo.
Je to přesně 50 let, co slavní fotbalisté z Letné nebojovali o československý titul se svými tradičními vršovickými arcirivaly, místo toho se na zapadlých hřištích urputně přetahovali se skromnými týmy typu Partizán Bardejov či Zemplín Michalovce o návrat do nejvyšší soutěže.
I v téhle chabé konkurenci měli přitom velké problémy.
V tabulce skončili až za klubem s pozoruhodným jménem Válcovny plechu Frýdek-Místek.
Z 2. ligy sice nakonec postoupili, ale...
„…byla to klika,“ přiznává sparťanský kronikář Richard Kozohorský, když spolu listujeme vybledlými letopisy historicky nejúspěšnějšího českého klubu.
Jak k tomu všemu mohlo dojít?
A jak to vypadalo na stadioncích od Vlašimi po Považskou Bystricu, když přijelo věhlasné mužstvo v rudých dresech?
Spartu zničily výsledky ze světa absurdity
Všechno to začalo jedním z největších skandálů v dějinách českého fotbalu. Sezona fotbalové ligy 1974/75 se totiž proměnila v neuvěřitelně hanebný příběh plný švindlů a podrazů, ve kterém se hned několik aktérů snažilo o jediné: poslat Spartu do 2. ligy.
Faktem je, že hrála příšerně. Vůbec jí nevyšel tah s mladým trenérem Ivanem Mrázem, který se neúspěšně pustil do generační přestavby kádru. Deset let poté, co se v pohárovém předchůdci Ligy mistrů dostala mezi osm nejlepších evropských klubů, najednou sčítala porážku za porážkou. Kolo před koncem nejvyšší československé soutěže chřadla i zásluhou souhry podivných výsledků ostatních klubů na předposledním, sestupovém místě.
Kdo spadne do druhé ligy?
Slavná Sparta? Nebo Třinec, který měl v tabulce stejný počet bodů?
Rozhodnout musel až finiš.
Sparta hrála doma proti Teplicím, Třinec ve stejném čase hostil Bohemians. Určujícím parametrem byl pro případ bodové rovnosti podíl (tedy nikoliv rozdíl) skóre. A pro pražský celek to vypadalo nadějně, podezřele mátožné Teplice porazil 4:0. Třinec tou dobou vedl na druhé straně republiky jen 3:0, to by mu nestačilo.
Jenže...
Byť se utkání měla hrát souběžně, v Třinci se začalo později kvůli nečekaně smluvené minutě ticha za zesnulého hokejového funkcionáře. Rozhodčí Korček k tomu pozdržel start druhého poločasu, protože se prý musel nejdřív vysprchovat, pak si poslal pro suché triko. Takže zatímco na Letné bylo hotovo, v Třinci se hrálo ještě sedm minut.
A domácí za tu dobu nasázeli Bohemians dva góly. Přesně tolik jich potřebovali, aby se zachránili na úkor Sparty.
Náhoda? Tomu se věří jen těžko.
Spekulace o smluvené sparťanské popravě potvrdil i tehdejší bohemácký funkcionář Zdeněk Svoboda v knize Fotbalová chobotnice: „Hlavní frašku sehráli naši hráči. Titulní role se zhostil brankář Kozinka. Byl totiž – asi se 4 až 5 spoluhráči – Třincem koupený. Nad kšeftem dohlížel Kozinkův bratr, který seděl na tribuně s místním funkcionářem. Údajně, jak jsme se později dozvěděli, si mezi sebou na zemi šoupali tašku s penězi. Podle toho, jak se skóre tady a na Letné vyvíjelo.“
Kvůli půl století staré křivdě se fanoušci v hospodách hádají dodnes. Svoboda prozradil, že čachrování s výsledky bylo v tehdejším fotbalu docela běžné, spolu s dalšími pamětníky tvrdil, že čisté svědomí neměla v pošpiněné sezoně ani Sparta. Mimo jiné zmínil teplického brankáře, který sice měl za prohru s Pražany přijmout 40 tisíc, zároveň však údajně tvrdil, že víc než čtyři góly přece jen nepustí, aby nebyl za šaška.
Zapojila se Sparta do stínové hry? Zdá se to dost pravděpodobné.
Ať už se však snažila jakkoliv, v nejvyšší lize se neudržela.
„Osobně za tím vidím komplot několika klubů. A pozor – stoprocentně teď nemluvím o Slavii,“ říká Kozohorský. „Dozvěděl jsem se zajímavou teorii, že podhoubí komplotu vzniklo na severní Moravě. Ostrava nikdy nespolkla, že ji Sparta v roce 1964 přebrala Tomáše Pospíchala. Nemalou roli ale sehrála i Bohemka, které zase vadilo, že jí Sparta odlákala špílmachra Láďu Kose. Když se hráči Bohemky po utkání v Třinci dozvěděli, na čem se podíleli, mnozí prý plakali. Nebyli do toho namočení všichni.“
Tak okatý podvod se každopádně nedal ututlat. Psalo se: „Některé výsledky patří spíše do světa divadla absurdity.“ I z nejvyšších míst zaznívalo, že by tak ostudný průšvih měly za trest odnést sestupem vedle Sparty i Bohemians, Teplice a Třinec. Sám místopředseda fotbalového svazu Uhlíř připustil, že ne všechna utkání se hrála čestně.
„Je potřeba přijmout ještě účinnější opatření, protože jevy, které se udály, nemají nic společného se zásadami socialistické tělovýchovy,“ mínil.
Společnost byla vlastně připravena na to, že se mohou dít různé věci v boji o titul. Zaskočilo ji jen to, že by Sparta mohla sestoupit.S tím však Kozohorský nesouhlasí: „Já myslím, že měly. Tehdy jsem v Mladé frontě pracoval se skvělým novinářem Jardou Šálkem. A spolu jsme razili heslo, že fotbal je přesným zrcadlem morální a faktické úrovně československé společnosti. To se v roce 1975 potvrdilo. Společnost byla vlastně připravena na to, že se mohou dít různé věci v boji o titul. Zaskočilo ji jen to, že by Sparta mohla sestoupit. V novinách vycházely titulky, že fotbal zaplakal. A že se nad některými výsledky vznáší nedůvěra. Během pár dnů však pochybnosti umlkly, další komentáře se neobjevily. ČSTV je zatrhnul, protože se blížila spartakiáda; aféry se nehodily.“
Cesta zpátky mezi elitu
Takže se to opravdu stalo. Sparta poprvé v historii sestoupila.
Pro druhou ligu to byl obrovský fanouškovský tahák. Hřiště soupeřů bývala při vzájemných utkáních obsypaná davy zvědavců, plno bylo kupodivu i doma – na Letnou chodilo pravidelně přes 30 tisíc lidí. Oblíbený sportovní redaktor František Černoch situaci vystihnul v odlehčeném titulku jednoho ze svých článků: „I tchyně už pátrá, kde hraje Sparta.“
Výsledky? Zpočátku se zdálo, že se Sparta ve druhé lize ocitla naprosto omylem – prvních pět kol neprohrála. Jenže pak přišel zlom – tým kolem kapitána Františka Chovance, strýce pozdější legendy Jozefa, hrál v Kysuckém Novém Mestě, které má dvakrát méně obyvatel, než byla v 70. letech kapacita sparťanského stadionu.
Přesto se Chovanec a spol. museli smířit s porážkou 1:3.
Najednou to drhlo.
Sparta – Vlašim 1:1. Banská Bystrica – Sparta 3:0.
Kuriózní podmínky 2. ligy lze popsat právě minipříběhem z utkání v Banské Bystrici: domácí hráči k němu totiž přijeli až 15 minut před výkopem, protože jejich autobus zapadnul ve sněhové vánici. Nebýt náhodně projíždějícího nákladního auta, které je vyprostilo, zápas by prostě nestihli…
Sparťani se tomu každopádně příliš nenasmáli. Prohráli jak v tomto, tak i v posledním duelu podzimní části s Kladnem. Zničehonic spadli až na třetí, nepostupové místo za Frýdek-Místek a Banskou Bystrici.
„Sparťanská veřejnost ztrácela víru, že se mužstvo dokáže rychle vrátit,“ popisuje Kozohorský. „Sparta přitom měla velmi slušný tým. Vedle Chovance se opíral třeba o Bohouše Veselého, Kotka, Caudra, Čermáka, Stratila, Kotala. Nebo o Jiřího Rosického, tátu Tomáše. Všichni od Sparty čekali, že bude kralovat. Jenže on z toho byl těžký nervák. Ideální to pro Spartu nebylo ani v hráčských hlavách, ani v zákulisí. Klub před jarní sezonou ustavil trenérskou radu. Hlavním trenérem se stal bývalý slávista Štefan Čambal, trenérem byl Jaromír Lev. Zajímavé je, že ve funkci asistenta se poprvé objevilo jméno tehdy 32letého Dušana Uhrina, který o mnoho let později dovede reprezentaci až do finále EURO 96.“
Sparta otevřela jaro výhrou 1:0 nad ambiciózním Frýdkem-Místkem, optimismus však zchladila následná porážka s Prešovem. Dojem zlepšily tři výhry v řadě, pak přišla opět facka – domácí prohra 1:2 se zatroleným Kysuckým Novým Mestem, pozdějším sestupujícím.
„Neměli jsme to lehké, všichni nás chtěli za každou cenu porazit,“ mínil Chovanec.
Když ostře sledované mužstvo padlo v 25. kole s Považskou Bystricí, noviny se předháněly v ostrých titulcích: „Letenské hřmění. Nestálost formy. Nedůvěra v sebe sama.“ O dvě kola později Sparta prohrála 1:2 v Prievidzi, a třebaže zápas ovlivnil velmi sporný gól, protesty nepomohly – klesla znovu na třetí, nepostupové místo.
Zbývaly odehrát už jen tři zápasy.
28. kolo: Vlašim – Sparta 1:2. Strašné drama, soupeřova střela v závěru trkla do tyče.
29. kolo: Sparta – Banská Bystrica 3:2. Z vedení 3:0 se opět stala nervózní přetahovaná.
Už jen zápas.
A protože Prievidza hrála s Frýdkem-Místkem 1:1, Sparta do něj šla v nadějné roli: pokud to v Kladně vyloženě nezkazí, vrátí se do ligy.
Už si to nenechala utéct.
Čermák otevřel skóre po Stratilově centru, Hodek sice půl hodiny před koncem vyrovnal na 1:1, s takovým výsledkem ale byly spokojeny oba celky.
Dobojováno.
Sparta slavila, Banská Bystrica zůstala až o bod za ní.
„Vojáci to Spartě tak trochu darovali, protože na jaře dvakrát prohráli na svém hřišti,“ vzpomíná Kozohorský. „Mezi druholigovými kluby každopádně zavládl smutek, Sparta jim totiž plnila tribuny. Kamkoliv přijela, spustilo to fotbalovou horečku. Zpětně je zajímavé, jak i tisk fandil, aby se Sparta vrátila zpátky. Každý rozumný člověk si musel přát, aby zase rychle hrála první ligu. Asi všichni věděli, že to byl tenkrát na Spartu podraz.“
Byla Sparta protežovaná komunisty?
Dva roky po sobě pak Sparta znovu v první lize balancovala na hraně sestupu, v 80. letech se však proměnila v mašinu na tituly. Od té doby jí slávisté a další soupeři vyčítají, že byla za komunismu protežovaným klubem. Že jí náramně pomáhala přízeň papalášů, jakými byli třeba normalizační předseda vlády Lubomír Štrougal či vedoucí tajemník pražské organizace KSČ Antonín Kapek.
Je nelichotivý cejch na místě?
„Nesmysl. Sparta nikdy nebyla komunistický klub,“ odmítá Kozohorský, zatímco zavíráme právě prolistované kroniky. „Je pravda, že zatímco Slavia se v minulosti považovala za spíše intelektuální klub, Sparta byla dělnické třídě nakloněnější. Jenže tohle pro totalitní roky nebylo rozhodující. Po roce 1948 se projevilo hlavně něco jiného: že jakmile došlo na to, co se dnes nazývá sponzoringem, Sparta vsadila na ČKD, zatímco Slavia nejdříve na Elektrické podniky, později na IPS. A takové patronátní podniky se nemohly se silným ČKD měřit.“
Rivalská hádanice mezi příznivci pražských „S“ neutichne asi nikdy.
Nechme se vést fakty:
Mezi lety 1949-1983 (tedy do výrazného vzedmutí Letenských) byla Sparta mistrem Československa pouze čtyřikrát, což o žádných zvláštních privilegiích nevypovídá. Jméno musela z rozhodnutí komunistické vrchnosti měnit nejen Slavia (Dynamo), ale i její věčný sok (Bratrství, Spartak Sokolovo). Ano, „sešívaní“ byli nuceni se smířit se ztrátou svého letenského stadionu a kanonýra Bicana, dočasně přišli o tradiční hvězdu ve znaku, o klasické týmové barvy. Ano, Slavia sestoupila hned třikrát, v jisté chvíli jí dokonce hrozil zánik. Zdá se vskutku nepochybné, že nejeden soudruh ji označoval za buržoazní klub, kterému navíc v časech zuřivého budovatelství nepřidalo, že za něj kdysi hrával i Edvard Beneš.
Měla to ale Sparta za minulého režimu opravdu vždycky snadnější?
Kdo to tvrdí, musí se argumentačně vypořádat se zmíněným rokem 1975, kdy klub z Letné od sestupu nespasila ani skutečná či domnělá přízeň mocných.
„Jaképak protežování,“ říká Kozohorský. „V osudové sezoně řídili Spartě čtyři poslední kola rozhodčí, kteří byli členy KSČ. A zachránilo ji to? Ne. Tak vidíte… Naopak jsem slyšel názor, že v 70. letech si silnější část společnosti přála, aby Sparta sestoupila. Došlo na to.“
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Okopávaná Macinky a Pavla? Ať se podívají do občanky, koupil bych jim tričko, říká Kubáček
