Když uniforma dotváří zážitek. Jak vzniká oblečení pro top gastro podniky Česka?

Forbes Před 14 hodinami

K designu zástěr se dostala, když hledala ty ideální pro své pražské bistro. U návrhů oděvu do gastra ale vystudovaná doktorka španělské filologie už zůstala. Pravidelně obléká nejen kuchaře, číšníky a manažery v podnicích skupiny Ambiente, ale také v Mlýnci nebo cukrárnách Ollies.

Až na jaře tohoto roku půjdete prozkoumat nový podnik Biskup v Hradební ulici, který povede Jiří Horák a Alžběta Zemanová, kromě obligátního – chutí či designu prostoru – se zaměřte i na to, co mají místní kuchaři a obsluha na sobě.

Stejně jako v mnoha dalších podnicích skupiny Ambiente najdete i tady na míru navržené pracovní oděvy. Pod jejich podobou je podepsaná Kristina Netíková, spolumajitelka pražského podniku Bistro No. 19, a její značka Uniforma.

Její zapojení v tomto rodinném podniku nezmiňujeme náhodou. Právě díky němu se k designu oblečení pro gastronomii dostala. K začátkům jejího brandu Uniforma, který nabízí modely vytvořené v kontextu konkrétního interiéru, se však musíme vrátit více než dekádu nazpět.

Píše se rok 2014 a Kristina, spolumajitelka a kreativní záštita vzpomínaného bistra, hledá pro zaměstnance zástěry, které by odpovídaly aktuálnímu designu. Nikde ale nenajde nic, co by odpovídalo jejím představám.

„Když jsem tehdy zástěry pro personál hledala, nacházela jsem jen pracovní oděvy, které spíše než moderní bistro evokovaly retro školní jídelnu nebo provozy veřejného stravování,“ vzpomíná Kristina Netíková.

Proto se rozhodla oslovit místní módní komunitu a spolu s Lucií Pavláskovou a dvanácti kreativci dali vzniknout projektu Zástěrka. Šlo o limitované kolekce zástěr z dílem českých návrhářů, pracovního doplňku, jehož designu se v Česku tehdy nikdo dlouhodobě nevěnoval.

Promyšlené zástěry – například z pera Zuzany Kubíčkové, Moniky Drápalové, Jakuba Polanky nebo Denisy Nové – měli možnost nosit nejen zaměstnanci pražského podniku, ale i milovníci současné módy a vaření, kteří si mohli zástěry z limitovaných kolekcí koupit.

Projekt vynesl Kristině Netíkové nejen nominaci na cenu Czech Grand Design, ale také první zakázku od skupiny Ambiente. Oslovil ji tehdy Tomáš Karpíšek, zda by pomohla s návrhem oděvů pro nově vznikající karlínskou Esku.

Ta otázka je namístě: kde Kristina Netíková získala zájem o estetiku a módu, který ji na tuhle práci kvalifikoval?

Světem módy a uměleckého projevu byla obklopena již od dětství, kdy se věnovala krasobruslení a herectví. Navíc: „Maminka je vyučená dámská krejčová a celé moje dětství šila kostýmy pro krasobruslařky,“ říká majitelka značky Uniforma s tím, že sama se sportu věnovala až do dospělosti.

„Know-how šití, techniky střihů a materiálů mám tedy z domova,“ dodává. S látkami a jinými materiály získala zkušenosti také v rámci projektů, na kterých se podílela v architektonickém ateliéru jejího muže Rudolfa Netíka.

Prototypy většiny oděvů je tak schopna vytvořit sama a následně spolupracuje s několika dílnami, kde vyladí finální produkt, ať už je to zástěra, košile, kabátek, sako, vestička nebo jiný kus oblečení do pracovního provozu.

Má Kristina Netíková nějaký tvůrčí podpis, rukopis, který by propojil uniformy vytvořené pro podnik Mlýnec, Kuchyň, Myšák, Lokál, La Degustation Bohême Bourgeoise, cukrárnu Ollies, Nordbeans, Čestr, Brasileiro, Esku nebo Um?

„Můj rukopis je jistá estetická maxima, která spočívá v tom, že je každá realizace jiná, odráží celkovou koncepci podniku, jeho interiér, grafiku a má jasnou návaznost na konkrétní provoz,“ říká jejich autorka. „Vždy se ale snažím vytvořit takové pracovní oblečení, které je slušivé, a to na různých typech postav,“ dodává.

Vždy se snažím vytvořit takové pracovní oblečení, které je slušivé, a to na různých typech postav.

Různorodost jejích řešení skutečně vychází z požadavků i estetiky každého podniku. V Esce najdeme lněné zástěry s červenými prvky odrážející stejně barevné logo, měděné rondonové knoflíky v Kantýně, kterou mimochodem architektonicky zastřešil manžel Kristiny, architekt Rudolf Netík, zase připomínají místní měděné hrnce.

V nově zrekonstruovaném Brasileiru ve Slovanském domě odrážejí košile novou grafiku, s firemními barvami a logem pracovala Kristina Netíková i při návrhu unisexových oversized kabátků pro vzpomínaný Um.

Tvorba finálního návrhu všech zmíněných kusů je složitější, než se může na první pohled zdát. Vedle samotné konstrukce i výběru vhodných a pro gastronomický provoz certifikovaných materiálů je tu i fáze testování.

Oděvy se záměrně špiní – třeba kávou, čokoládou, vínem – a vystavují se na několik týdnů zátěži ostrého provozu. „Jen tak poznáme, jak dobře se perou a jak po vyprání vypadá látka, zda například neztratila kvalitu.“

V potaz je při návrhu potřeba vzít i pozici, pro kterou je model určen. Manažer, hosteska, kuchař, someliér, ti všichni potřebují z definice své práce jiný model. Zároveň musí působit sladěně, a to nejen mezi sebou, ale zejména se samotným prostorem.

„Když vstoupíte do podniku, vstupujete na divadelní scénu. Servis je trochu jako herci, kteří musejí být adekvátně oblečeni dané hře. Ráda přirovnávám svou práci k jakémusi kostýmnímu výtvarnictví,“ dodává Kristina Netíková.

Toto gastronomické kostýmní výtvarnictví se za posledních dvanáct let, kdy projekt Uniforma odstartoval, velmi posunulo. I na českém trhu jsou nyní dostupné zástěry a pracovní oděvy, které dalece přesahují estetiku školní jídelny.

„Cením si, že podniky neobjednají zástěry někde na Aliexpressu nebo v H&M. Většina z těch, s nimiž spolupracuji, se hlásí k podpoře českého zemědělství a krajiny a tohle je jen další vrstva: nechávají si oblečení šít v Česku a z látek utkaných u nás, čímž pomáhají místním dílnám,“ myslí si Kristina Netíková.

Pracovní oděvy na míru z její dílny, které kromě zmíněných podniků najdeme například i v hotelu Za Vodou nebo v pivovaru U Fleků, pak mají podle ní ještě jeden efekt: ač jde o uniformy, jdou proti uniformní a v dnešní době často i Instagramem ovlivněné estetice.

The post Když uniforma dotváří zážitek. Jak vzniká oblečení pro top gastro podniky Česka? appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek