Ke stolu! Na obědě s výkonným ředitelem Oktagonu Petrem Filipcem

Kdekdo ví, že je výkonným ředitelem rozjeté organizace Oktagon, tuzemské jedničky mezi bojovými sporty. Jen málo lidí ale tuší, že více než rok už je Petr Filipec také kavárníkem. Takže kam jinam s ním vyrazit na oběd v rubrice Ke stolu! než do jeho vlastního podniku?

Tohle místo se zrodilo v lese.

Jsme sice na pražském Žižkově na rušné ulici poblíž kina Aero, ale počátky podniku Kafe a palačinky naopak sahají do míst, kde bylo úplné ticho, jen ševelení listů, šustění trávy či praskání kůry. Na akci zvané Vision Quest, několikadenním pobytu uprostřed přírody, jejíž účastníci si v podmínkách samoty, lesa a půstu snaží ujasnit další směřování.

Před třemi lety se jí účastnil i Petr Filipec. Procházel složitým životním obdobím, nebyl si jistý, co přesně ho naplňuje. Daleko od lidí a civilizace si v rámci inventury vlastního života mnohé ujasnil –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a mimo jiné i to, že by si chtěl otevřít vlastní podnik.

Osud mu v tomto vyšel naproti. Kousek od bytu na Žizkově, kam se přestěhoval, se nacházel podnik, kde servírovali kávu a palačinky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to samé, co si vysnil. Majitelé ho prodávali, a tak si s Filipcem plácli a koncem loňského února tam otvíral v novém.

My v malém podniku teď, během studeného dubnového dne, sedíme. Dveře se co pár minut rozevřou, ⁠⁠⁠⁠chlad zvenku vklouzne i k nám dovnitř, někdo vejde dovnitř a zase míří dál. Nezůstává se na dlouhé posezení, obvykle se rychle sní palačinka, vypije kafe, nebo si zákazníci rovnou berou jídlo s sebou.

Je to skromný projekt, koníček, splněný sen. K palačinkám má Filipec srdcový vztah. „Bylo to první plnohodnotné jídlo, které jsem uměl udělat, dělal jsem ho pro celou rodinu, to mě bavilo. A vždycky, když jsme šli někam na oběd, tak jsem si je dával jako dezert,“ říká. A o výběrovou kávu se posledních deset let taky zajímá, takže když už otevřít vlastní podnik, tak…

… Kafe a palačinky. Prozaický název, ale proč ne? Přesně to v podniku dostanete, palačinky si můžete dát naslano nebo nasladko, případně si složit vlastní. Kromě toho je v nabídce i několik dezertů, které si tu sami pečou.

Zároveň se chtěl Filipec vyhranit proti způsobu, jak se servírují palačinky jinde. „Obvykle mě to moc neuspokojilo, bývá to přeplácané, podniky se z toho snaží dělat plnohodnotné jídlo, někdy i dražší. To mi vůbec nedávalo smysl,“ přibližuje šestatřicetiletý podnikatel.

Inspiroval se na Slovensku, kde je dle jeho slov palačinkáren víc a pojímají tento pokrm jinak. „Berou ho jako svačinku. Nebo když si jich dáte víc, můžete z nich plnohodnotné jídlo udělat. A to je mi bližší, radši si dám dvě tři a ochutnám víc druhů,“ vysvětluje.

V Česku nepříliš tradiční koncept jeho podniku, v jehož rámci si můžete dát palačinku za cenu nižší než stovku, se uchytil. „Šlape to lépe, než jsem čekal. Funguje to tak padesát na padesát, co se týče rozvozů a objednávek na místě,“ říká Filipec. Nevylučuje, že když nastanou vhodné podmínky, zkusí ho rozšířit o další a větší pobočku. Ale zároveň dodává, že moc času mu nyní věnovat nestíhá.

Aby ne: šéfuje velkému sportovnímu byznysu s globálními ambicemi. Poté, co Oktagon pobláznil dechberoucími show Česko, se úspěšně prosazuje i v Německu a v době zahraniční expanze moc času na boční projekty řediteli Oktagonu nezbývá.

Abychom předešli potenciálnímu zmatení: pokud jste měli dosud spojený Oktagon především s osobou Ondřeje Novotného, potažmo jeho parťáka Pavola Nerudy, nepletete se. Oni jsou zakladatelé a pořád mají zásadní slovo. Jako třetího do vedení si ale dva snílci a budovatelé zvolili právě Filipce, který je rozumem k jejich srdci a stará se o organizaci z manažerského hlediska.

On sám první velké byznysové zkušenosti sbíral v Accenture, pak se stal COO ve Storyous. Následně se ponořil na několik let do světa startupů, nějakou dobu působil i jako konzultant na volné noze. Do Oktagonu si ho vyhlédla headhunterka a ač Filipec neměl k bojovým sportům takřka žádný vztah, rozhodl se to zkusit.

„I dříve jsem dělal věci, kterým jsem úplně nerozuměl, jsem na to zvyklý,“ nezastírá Filipec. „Ondra s Palem chtěli posílit o někoho, kdo dokáže tým řídit. A u mě se jim asi líbila kombinace korporátních a startupových zkušeností. Oktagon se rychle vyvíjí, v tom připomíná startup.“

Přesto se chvíli zdráhal, než kývl. Viděl, že organizace fungovala před jeho nástupem dost punkově. „Považuju trochu za zázrak, že jsem souhlasil,“ usmívá se, ale hned dodá: „Vnímal jsem úspěch toho brandu. A bavilo mě, že jsme všichni tři úplně jiní,“ říká.

Novotný je podle něj motor, který dokáže dávat věci do pohybu, a zároveň přemýšlet o směřování produktu klidně na několik let dopředu. Nerudu zase vnímá jako uměleckou sílu se silným estetickým cítěním i talentem na videoprodukci, která je pro Oktagon klíčová.

„Chyběla tam větší strukturovanost, leadership. To se snažím změnit, vnímat, co je možné, rozfázovat nastolené vize do několika kroků, komunikovat směrem do týmu… Zároveň to nechci zabít tím, že všemu nastavím pravidla, pak se z toho stane korporát,“ uvědomuje si Filipec.

Do týmu nastoupil v roce 2021, uprostřed dynamického období rozvoje. O rok později začala zahraniční expanze do Německa, kde se rychle povedlo vyprodat první turnaje i nalákat atraktivní bojovníky.

„No a teď už jsme v Německu největší MMA organizace. Jsme schopni tam udělat osm turnajů. A máme spolupráci s kabelovkou RTL, které jsme prodali televizní práva na náš stream,“ líčí Filipec.

Ne že by všechno probíhalo hladce. Třeba pokus dobývat Anglii jim zatím nevyšel. Ale vzdát se nechtějí, nyní přemýšlejí o Francii či Španělsku, zkrátka hledí se na západ. Pořád platí, že by Oktagon rád byl „evropskou Ligou mistrů v bojových sportech“. Však malý startup už nyní vyrostl na organizaci o zhruba 110 lidech.

Filipec však nepracuje usilovně jen na úspěchu Oktagonu, ale s podobnou vervou se pustil i do seberozvoje. V úvodu zmíněný Vision Quest byl jen jedním z kroků, kterými se snažil srovnat svůj život, když se před pár lety ocitl v osobní krizi.

Foto David Turecký

Ta přišla nedlouho poté, co se mu narodil syn Max, a on poslouchal podcast Deset hříchů rodičovství, kde s ním zarezonovala slova psychoterapeuta Martina Zikmunda.

„Popisoval, jak lidé, kteří se v životě pořád snaží něco dokázat, vlastně nevědomky hledají nenaplněnou lásku od rodičů. Hodně jsem se v tom poznal. A zjistil jsem, že je extrémně nesvobodné být ovládaný podvědomým procesem,“ říká Filipec.

V podobnou dobu se mu navíc rozpadlo manželství. Práce v Oktagonu pro něj tehdy byla velmi náročná. „Bylo to psychicky opravdu těžké období. Dělal jsem práci, která mě hodně vysilovala, měli jsme rozdělenou péči o dítě, ztrácel jsem dotek s vnitřní silou, neměl jsem energii,“ ohlíží se.

Na terapiích, mužském kruhu či pobytech ve tmě či v lese si začal ujasňovat, jak s životem naložit dál. Právě Vision Quest přitom označuje za zlomový moment. „Úplně se mi změnil život. Do té doby jsem cítil prázdnotu, ale tam jsem si uvědomil, co chci dělat,“ vypráví.

Rozhodl se zůstat v Oktagonu a napřít do něj síly, zároveň si ale udělat i radost vedlejším projektem, o němž dlouho snil. Ještě zintenzivnil seberozvoj, začal pravidelně meditovat nebo praktikovat Kundalini jógu. Rozhodl se více spoléhat na intuici než na pragmatismus.

„Věnuju život věcem, které možná nepřijdou někomu tak zábavné, ale já jsem unešený, že jsem to objevil, protože mi to hodně pomáhá,“ říká.

Začal se zbavovat drobných závislostí, ať už sociálních sítí, prázdného zírání do Netflixu či nezdravých jídel. Přihlásil se na kurz tanců DnB step.

„Vždycky jsem cítil, že pohyb těla na hudbu je pro mě přínosný, naplňuje mě štěstím, ale styděl jsem se to dělat. Pak jsem si jednou řekl, že to zkusím. A teď jsem asi jediný CEO na světě, který tančí DnB step,“ směje se.

The post Ke stolu! Na obědě s výkonným ředitelem Oktagonu Petrem Filipcem appeared first on Forbes.