Výzkumníci zjišťovali, jak se lidé cítí v souvislosti s klimatickou krizí. A přišli na to, že vazba na aktivismus je sedmkrát silnější u těch nahněvaných než u těch, kteří mají naději ve změnu. Mix pocitů, které zahrnovaly strach a vinu, se ukázal být nejvíc spjatý s podporou systémových změn a opatření. Kombinace smutku, strachu a naděje se zase pojila spíše k individuálním změnám chování. Dotazování se zúčastnilo 2000 dospělých Norů.