Pořádáte festival s volným vstupem United Islands a vedle něj klasicky placený Metronome. Jaký je mezi nimi rozdíl?
United Islands, neboli Ostrovy, pořádáme od roku 2004. Naším cílem od začátku bylo dostat do Prahy a vůbec do Česka novou hudbu. V rádiích tehdy hrály pořád ty samé písničky a my jsme chtěli naučit lidi objevovat nové hudební styly. Začali jsme proto zvát kapely, které by tu komerčně neuspěly.
Tedy se na ně neplatilo vstupné?
Přesně tak. Anebo by na ně do klubu přišlo maximálně padesát lidí. Naší myšlenkou bylo tyto kapely představit širšímu publiku. A pak, ať už my, nebo jiní promotéři, je mohli zvát do klubů, kde už si na ně lidé koupí vstupenky. Nikdy jsme ale nechtěli kazit trh tím, že bychom na United Islands zvali slavnější kapely a dávali je lidem zadarmo. Tím bychom totiž brali promotérům a klubům potenciální tržby. Kolem let 2013 nebo 2014 jsme ale začali cítit, že se to trochu děje, a proto jsme v roce 2016 přišli s Metronomem.
Jak funguje ekonomický model United Islands?
V minulých letech pocházelo přibližně 30 až 40 procent rozpočtu z veřejných zdrojů - nejen z prostředků hlavního města Prahy, ale také například od ministerstva kultury nebo městských částí. Spolupracujeme také s kulturními centry různých ambasád. V posledních třech letech ale financování vypadá jinak - zhruba 90 procent prostředků pochází od soukromých partnerů, jen desetina je z veřejných zdrojů. Rozpočet festivalu se za těch dvaadvacet let pohyboval mezi osmi a dvaceti miliony korun. Dnes je to kolem deseti milionů. Další část spoluprací probíhá formou barteru - například výměnou za propagaci nebo poskytnutí prostoru, kde se festival koná. Mimochodem, často se zapomíná, že první tři roky byl festival placený. V roce 2006 jsme přivezli například skupinu Placebo. Tehdy jsme na tom ale výrazně prodělali a zvažovali jsme, že festival ukončíme.
Jaký dopad mají vaše festivaly na pražskou ekonomiku?
United Islands fungují jako nezisková akce, takže jsme si nenechávali zpracovávat žádné studie. Ale pamatuji si, že jsme dostali velmi pozitivní ohlasy od obchodníků v centru města, kteří tehdy říkali, že z festivalu byli nadšení. V případě Metronomu už existují konkrétní data. Podle odhadů společnosti KPMG návštěvník během jednoho dne utratí za vstupenky, jídlo a ubytování ve městě přibližně 15 tisíc korun. U United Islands to samozřejmě bude méně, ale zase je tam vyšší návštěvnost - na Metronome dorazí kolem 20 až 25 tisíc lidí, zatímco na Ostrovy mezi 30 a 50 tisíci. A i ti v okolí logicky utrácejí.
A jak vypadá ekonomika festivalu Metronome?
Zhruba polovina příjmů pochází ze vstupného, 40 procent tvoří sponzorské příspěvky a desetina připadá na veřejné dotace. Od založení postupně stoupá podíl vstupného, protože jde o stabilní a dlouhodobě udržitelný zdroj financování.
A zdražujete?
Letos jsme vstupné zdražili v průměru o 15 až 20 procent. Samozřejmě záleží, kdy si lístek koupíte - na začátku stojí kolem 2200 korun, těsně před festivalem se cena pohybuje až kolem 3600. My tím v podstatě doháníme inflaci, kterou jsme v předchozích letech do cen promítat nechtěli, a to i kvůli pocovidovému období. Tehdy jsme hodně přemýšleli, co si můžeme dovolit přenést na návštěvníka a co ještě musíme vstřebat sami. Navíc vystoupení kapel se často domlouvají roky dopředu, takže smlouvy s kapelami byly uzavřené ještě za starých cen.
Je Metronome ziskový festival?
Když jsme s ním v roce 2016 začínali, cílem bylo, aby se do pěti let dostal do černých čísel. Jenže ten pátý rok přišel zrovna v roce 2020, kdy udeřil covid, takže se nám to celé posunulo o další dva roky. V roce 2021 se vůbec neuskutečnil. Plnohodnotný ročník se konal až v roce 2022, tedy v době, kdy už probíhala válka na Ukrajině. V tom roce lidé teprve uplatnili vstupenky, které si koupili už třeba v roce 2019. Co mě ale mile překvapilo, bylo to, že vratky vstupenek za celé to období byly nižší než deset procent.
Jak velký je rozpočet Metronomu a jak ho financujete?
Rozpočet se pohybuje mezi 80 a 100 miliony korun. Co se týče financování, máme už regulérní investory - například Libora Winklera z investiční skupiny RSJ a nově se k nám přidal také Petr Chmela, majitel společnosti Tescoma. Oba to berou jako investici.
Říkali jste si někdy s Davidem Gaydečkou, že s tím seknete?
Těžké chvíle samozřejmě byly, ale spíš kvůli složitosti samotné práce než kvůli financím. Pořádat tak velký festival v hlavním městě není jednoduché. Aktuálně je například velké téma noční hluk - mluví se o tom, že se má přestat hrát už ve 22 hodin. Praha je bohužel jedno z mála velkých měst, kde není dosud přijata vyhláška, na základě které by bylo možné udělit výjimku z nočního klidu. To jsou věci, které vás jako organizátora demotivují víc než finanční nejistota. Letos to skutečně vypadá, že pod tlakem města budeme muset venkovní program končit už ve 22:00.
Proč Metronome nemá stanové městečko jako jiné festivaly?
Tři nebo čtyři roky jsme ho zkoušeli budovat, ale šlo jen o desítky stanů, spíš pro fajnšmekry, kteří chtěli přespat ve Stromovce. Obecně platí, že u městských festivalů, a netýká se to jen Prahy, si lidé kupují více jednodenní vstupenky. Zároveň Praha disponuje velkou kapacitou komfortního ubytování. Takže stanové městečko vlastně není potřeba.
Je za tím podle vás i snaha ušetřit?
Nejen. Zároveň se mění chování mladších ročníků, jak ukázaly výzkumy prezentované i na festivalové asociaci. Dnešní mladí už netouží po kempování a festivalovém životě, jak si ho pamatují třeba dnešní čtyřicátníci. Jsou prostě pohodlnější, a nemyslím to nijak zle. Tento trend je vidět všude po světě. Komfortní návštěva festivalu je pro mladší generace čím dál důležitější. A Praha má navíc výhodu třeba oproti Ostravě, protože tady je tolik hotelů, že festival nezpůsobí jejich skokové zdražení. Například v Ostravě se vám během akce cena ubytování několikanásobně zvýší. V tomhle je Praha paradoxně výhodnější, přestože je vnímána obecně jako dražší město.
Jak dlouho festival plánujete?
Některé kapely už máme potvrzené na rok 2026, dokonce i na 2027. Velké zahraniční hvězdy plánují turné dlouhodobě, potřebují, aby jim vše navazovalo. Takže sestavit program je práce i na dva roky dopředu. Produkčně, tím, že jsme už delší dobu na Výstavišti, nám ale příprava samotné akce zabere zhruba rok.
Jak probíhá výběr účinkujících a sestavování programu?
Od začátku jsme si řekli, že to nechceme stavět jen na kvantitě. Nechceme proti sobě dávat desítky interpretů, a to i kvůli omezenému času, dokdy lze hrát. Snažíme se, aby jednotlivé dny byly dramaturgicky sladěné. I proto, že lidé si často kupují vstupenky právě na jeden den. Například letos bude čtvrtek hodně rockový, bude tam Jasná Páka a Michal Prokop bude křtít novou desku. Pátek bude víc elektronický, vystoupí The Antwoord a to míří spíš na mladší publikum. Sobotu pak definuje zpěvačka Alanis Morissette, která 1. června slaví padesátiny a osloví spíš starší posluchače.
Na kolik vůbec vyjde hvězda jako Alanis Morissette?
Řádově to jsou vyšší stovky tisíc eur, tedy v přepočtu nižší desítky milionů korun.
Narazili jste někdy na opravdu nestandardní požadavky?
Když se bavíme o osobních požadavcích, musím říct, že ty největší hvězdy bývají většinou velmi střídmé. Často se stane, že menší jména jsou náročnější než ta největší. Samozřejmě chtějí určitý standard, například kvalitní hotel nebo dopravu, což po 150 dnech na turné úplně chápu. Nejde ale o žádné výstřelky.
Mají velké hvězdy přemrštěné nároky na honorář?
To ne. Trh je velmi tvrdý a nefunguje to tak, že si interpret řekne cenu. Vy jim pošlete nabídku. Musíte se jen trefit do určitého cenového rámce, aby s vámi vůbec začali jednat. Tím ukazujete, že znáte scénu. A nejde jen o peníze, rozhoduje i to, jak s nimi komunikujete. Často je to o dlouhodobých vztazích s managementem, který zastupuje více kapel. Samozřejmě, peníze hrají roli. I ve střední Evropě už byly případy, kdy nějaký festival získal interpreta jen díky vyšší nabídce. My jsme ale pořád v investiční fázi a nemůžeme si dovolit přetahovat se s konkurencí o honoráře. Na druhou stranu těžíme z výhod Prahy, například její dobré dostupnosti letecky a kvalitního zázemí.
Jaký je vedle nabídky interpretů méně viditelný, ale zásadní faktor rozhodující o úspěchu festivalu?
Například konkrétní místo. Tím, že pořádáme i menší koncerty, tak vidíme, že velmi dobře funguje, když lidi dostanete na místo, kam by se normálně nedostali. Například brownfieldový prostor pro sto lidí. Genius loci v kombinaci se zajímavou hudbou dokáže vyvolat takový zájem, který člověka zaskočí.
Metronome se už od svého začátku koná na pražském Výstavišti. Nezvažujete změnit místo?
Je jasné, že kdybychom udělali stejný line‑up Metronomu, ale někde na periferii, tak tam přijde polovina lidí, co dnes. Myslím, že ve Výstavišti má Praha obrovskou hodnotu, protože je to vlastně v relativním centru a zároveň je to areál, který vysokou návštěvnost ustojí. Navíc v posledních letech prochází místo rozsáhlou revitalizací a rekonstrukcemi. Zároveň tam ale má provozovatel Výstaviště i nějaké své vlastní plány a hrozí tam fatální omezení v podobě té hrací doby.
Dobře, a zvažujete i jiné místo?
Uvažujeme ještě o dvou místech. Možná to bude znít šíleně, ale vedou se debaty o Strahovském stadionu. Praha stále řeší, jak ho využít. Jsme i v debatách s lidmi z magistrátu, jak dostat na ten stadion kulturu. Výhodou tohoto prostoru je, že má nějakou historii - desítky či stovky tisíc lidí v Česku to mají spojené i s hudbou a i lokačně je to dobře dostupné. Ale to je spíše sen a další bláznivý nápad.
Pokud by měl v Praze vzniknout další velký festival, byl by na něj podle vás prostor?
Moc dobře vím, jak náročné je vydupávat takový festival ze země. V zádech musíte mít alespoň desítky milionů, tak bych do toho osobně bezhlavě nešel, nicméně potenciálních diváků lze oslovovat v lokalitě jistě hodně.
Jakou roli podle vašich zkušeností hraje počasí jako déšť? Například festivaly, jako je ten v britském Glastonbury, jsou vyhlášené deštěm. Zvládají to i Češi?
Já tam byl třikrát a ten déšť k tomu patří. Je zajímavé, co Britové obecně vydrží. Když jsme tu měli loni nějaké britské hosty, tak byli překvapení, jaký komfort tady mají. Český divák je na komfort velmi náročný. Ale abych odpověděl i konkrétně - déšť nezpůsobí, že vám divák nepřijde. Devadesát procent lístků je koupených dopředu a jde o docela dost peněz. Kde se to ale projevuje, je na spotřebě a útratách. Má to ekonomické důsledky. Když tady hrál v roce 2022 Beck, tak přišla v pátek šílená bouřka, kdy měli vystupovat. Kapela hrála s dvouapůlhodinovým zpožděním. Někteří lidé to nevydrželi a tržby se ten den propadly o 30 procent. Tehdy bylo na Výstavišti bahna jako na zmíněném Glastonbury.
