„Toto oznámení je jedno z nejtěžších, které jsem v životě udělala a nejspíš i udělám,“ řekla na úvod úterní tiskové konference Čaputová. Posléze oznámila, že se prezidentských voleb v příštím roce už nebude účastnit. Dodala, že má za sebou „nejtěžší čtyři roky života“, navíc ji čeká pátý rok, který podle ní nebude o moc lehčí. Na další pětiletku už „neměla síly“.
Své důvody částečně nastínila, když zmínila, že se rozhodovala s ohledem na svoji rodinu. Urážkám od odpůrců političky se totiž nevyhnuly ani její dvě dcery. Padaly i výhrůžky ublížením na zdraví a smrtí. Před pár dny prezidentka dostala dopis, ve kterém byly nábojnice.
Jistě se s drtivou většinou čtenářů shodnu, že takové věci jsou absolutně přes čáru a nepatří do vyspělého světa. Bohužel se stejně najdou jedinci, kteří si takto léčí své osobní mindráky.
Rozhodnutí Čaputové nekandidovat tak lze z lidského hlediska pochopit. Snaží se pouze ochránit sebe a své dcery, kterým je 19 a 22 let a politika se jich vůbec netýkala.
ČTĚTE TAKÉ: Rusko chce ovlivnit volby na Slovensku, tvrdí exministr obrany. Kreml baží po vítězství Fica
Svým koncem však prezidentka bohužel ukazuje, že když vytáhnete ten nejtěžší kalibr podpásovek, můžete zvítězit. Čaputová nedokázala ustát tlak lůzy, která se snížila k tomu největšímu hnusu. Jinak než lůzou bohužel takové jedince nazvat nelze.
Když jsme Slovákům záviděli...
Dovolte mi vrátit se o pár let zpátky. Píše se rok 2020 a Slovensko působí na řadu Čechů, hlavně těch liberálnějších, jako země zaslíbená. V čele je sympatická a slušná prezidentka Zuzana Čaputová, která si umí získat lidi svým úsměvem a zároveň ji berou smrtelně vážně, když dojde na krizovou situaci. Od moci pak odchází garnitura nestora slovenské politiky Roberta Fica, nastupuje široká koalice pod vedením Igora Matoviče. Slibné zítřky, říkáte si?
Slovenský sen ale nevydržel dlouho. Matovič měl v rukách ústavní většinu a obrovské naděje Slováků, že se po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové začíná jejich země měnit k lepšímu. To vše dokázal během necelých dvou let Matovič zahodit, když svoji koalici (za asistence dalších výtečníků) roztrhal. Neslavně skončil i experiment s menšinovým kabinetem premiéra Eduarda Hegera, kterému, s nadsázkou řečeno, obtýden končili ministři.
Čaputová v tomto chaosu působila jako jediná jistota, k níž se mnozí Slováci mohli ještě upnout. Musela vést zemi skrze pandemii koronaviru, řešit musela také válku na Ukrajině, energetickou krizi či zvyšující se inflaci. A další vrásky jí přibyly kvůli mnohdy naprosto zbytečným, ale o to vyostřenějším, půtkám v koalici.
A teď o tuto jistotu Slováci přicházejí. Jejich deprese po promarněných nadějích s vládami Igora Matoviče a Eduarda Hegera se tak ještě více prohloubí.
Fico si mne ruce
Kdo si nad celou situací může mnout ruce, je zmiňovaný Robert Fico. Zuzana Čaputová byla velmi vysoko na listu jeho soků, ne-li vůbec nejvýše. Sám se do osobních invektiv směrem k hlavě státu velmi aktivně zapojoval. Prezidentku označoval za „americkou agentku“ nebo „Sorosovo dítě“.
Čaputová nedávno řekla, že skutečně čelí výhrůžkám smrtí a ze šíření nenávisti obvinila právě Fica. Dokonce zmínila, že věc chce řešit právní cestou. Ficova reakce na sebe nenechala dlouho čekat. „Snad se nebudeme teď zabývat psychickým stavem prezidentky,“ komentoval pro televizi TA3 bývalý premiér.
Jeho strana Směr-SD se po pádu na dno zvedá a sám Fico se změnil. Už to není ten typ sociálnědemokratického lídra, kterého by si přáli i jeho čeští kolegové. Přesedlal na čirý populismus smíchaný s extremismem. A vyplácí se mu to. Přiživování nesnášenlivosti směrem k Čaputové a jeho politickým rivalům mu vynáší první příčku v průzkumech.
Pár měsíců před prezidentskými volbami je tak reálně ve hře, že Fico opět vyhraje volby a bude usilovat o sestavení vládnoucí koalice. A Čaputová mu svým koncem bohužel nahrává.
