Představitelé hnutí ANO a Motoristů se netají tím, že by chtěli po sněmovních volbách utvořit dvoukoaliční vládu, která by byla prozápadní, ale zároveň značně skeptická vůči EU.
ČTĚTE TAKÉ: Babišovy sny jsou passé. Současný výkon ANO je sporný, hrozí velký neúspěch, říká Korecký
Tento scénář má ovšem velký háček. Pokud se průzkumy výrazně nemýlí, zmíněný tandem by ani zdaleka nedosáhl na parlamentní většinu. Například poslední model STEM přisuzuje ANO 68 křesel a Motoristům devět. Jejich součet je od potřebné stojedničky na míle vzdálený.
ANO a SPD se neshodnou na NATO
Andrej Babiš a Petr Macinka by museli kousnout do kyselého jablka a přibrat třetího partnera. O vládní angažmá si v poslední době hlasitě říkají například zástupci SPD. Ti už v nejrůznějších rozhovorech prohlašují, o která konkrétní ministerstva by měli zájem.
I v hypotetickém spojení ANO, SPD a Motoristů je ale ukryto několik těžko překročitelných překážek. Podle již zmíněného výzkumu STEM by taková trojkoalice disponovala pouze 101 hlasy, což by v dolní komoře stačilo na nejtěsnější možnou vládu s důvěrou. Její stabilitu by navíc kdykoliv mohly podkopnout hlasy Trikolory, PRO či Svobodných, kteří letos hostují na kandidátkách SPD.
Zástupci ANO navíc jasně deklarují, že za žádných okolností nepřipustí referendum o vystoupení Česka z NATO či EU. SPD chce nicméně zavést možnost vyhlašovat všeobecná referenda, v nichž by občané mohli rozhodovat i o nejzásadnějších bezpečnostních či ekonomických otázkách. Nutno vzít v potaz také politický návrat Adama Vojtěcha a Roberta Plagy, kteří na mnoho kandidátů SPD působí jako červený hadr.
Čím více jedlíků, tím menší kousky koláče
Šance, že ANO po volbách sestaví stabilní vládu s důvěrou Sněmovny, je stále menší, a to v přímé úměře s čím dál slabšími preferencemi tohoto hnutí. Jen připomeňme, že ještě v březnových průzkumech mívalo ANO více než 90 křesel. Tehdy se ve veřejném prostoru otevřeně mluvilo o reálné možnosti jednobarevné vlády.
Nyní ovšem ANO nedosahuje ani na 72 mandátů, které obdrželo ve volbách 2021 – jako tou dobou vládní hnutí poskvrněné covidovou pandemií. Jak je to možné? V letošních volbách si poslanecká křesla bude s největší pravděpodobností dělit mnohem více uskupení než před čtyřmi lety. Čím více jedlíků, tím menší kousky koláče. Celkově se nám rýsuje až devět poslaneckých klubů.
Pokud se ANO z jakýchkoliv důvodů nedohodne na koalici se stranami současné opozice, které další možnosti zbývají? Jednobarevná vláda ANO s podporou opozičních subjektů nezní úplně pravděpodobně. Rovněž nelze spoléhat, že by prezident Petr Pavel byl fanouškem jakéhokoliv menšinového kabinetu, který by vládl delší čas bez důvěry.
Gigantický příkop mezi Spolu a ANO
Pojďme tedy k poslední možnosti, která zní v současném kontextu zcela šíleně – vláda založená na ANO a Spolu. Podle výzkumníků STEM by měl tento tandem v dolní komoře 109 hlasů, tedy pohodlnou většinu. Jenže v případě ANO a Spolu nejde ani tak o matematiku. Kolem a kolem nejde ani o ideologii. Jde spíš o personální nenávist, kterou si mezi sebou oba subjekty za uplynulé roky vybudovaly.
Mnoho konfliktů, k nimž docházelo zejména během jednání ve Sněmovně, už očividně přešlo z pracovní roviny do té osobní. Teď nemá smysl řešit, kdo nese větší část viny nebo které útoky jsou více za čárou. Faktem zůstává, že pardubický Taxisův příkop je ve srovnání s příkopem, který mezi sebou za poslední roky vykopali představitelé ANO a Spolu, jen malou prohlubní.
Jedna parta dává Andreje Babiše na billboardy s masovým vrahem z Kremlu a rovněž ho viní z usmrcování českých občanů během covidové pandemie. Druhá parta zase proslula totálním paralyzováním Sněmovny i předkládáním tvrzení, že Petr Fiala je hlavou mafie a ODS zločineckou organizací. Přesto ale budoucí vládní spolupráci ANO a Spolu nelze zcela vyloučit.
Známé dohody ODS a ČSSD
Historie nám už několikrát ukázala, že politici mohou o koaličním potenciálu uvažovat velmi odlišně před volbami a po nich i že se v důsledku zdánlivě nevyřešitelných volebních patů mohou rozhodnout pro spolupráci se subjekty, se kterými by si to ještě před volbami jen těžko dokázali představit.
Typickým příkladem je rivalita ODS a ČSSD, chcete-li rivalita Václava Klause a Miloše Zemana, z druhé poloviny 90. let. I přes veškeré spory vznikla po volbách 1996 vláda Václava Klause, kterou poslanci ČSSD fakticky podpořili odchodem ze sněmovního sálu. Po volbách 1998 se zase utvořil kabinet Miloše Zemana, který poslanci ODS drželi při životě na základě dnes často démonizované opoziční smlouvy.
I když zejména druhá dohoda ODS a ČSSD z roku 1998 vyvolala ve velké části české společnosti zklamání i znechucení velkou politikou, podle tehdejších aktérů šlo vzhledem k volebnímu patu o jediné řešení, jak složit vládu s důvěrou, která se neopírala o hlasy komunistů. Může se něco takového stát v roce 2025 i hnutí ANO a koalici Spolu?
Vydrží Fialovi jeho pivní deklarace?
Podobné opoziční smlouvy jsou ve světě vcelku běžné. Znepřátelené strany v reakci na volební pat utvoří koaliční vládu nebo jednobarevnou vládu s podporou či systém rotačních kabinetů, kdy dva roky vládne jedno uskupení a další dva roky uskupení druhé. Zda k něčemu takovému dojde i v Česku? To se dozvíme až po volbách.
Už v minulosti se ve veřejném prostoru spekulovalo například o vládě ANO a ODS bez účasti Babiše i Fialy, přičemž by premiérem byla osoba přijatelná pro oba tábory – například Karel Havlíček (ANO) nebo Martin Kupka (ODS). Pravdou nicméně je, že pivními deklaracemi Petra Fialy a Víta Rakušana, že do povolební spolupráce s ANO nikdy nepůjdou, se pravděpodobnost české třetí opoziční smlouvy zatím výrazně snižuje.
Vydrží ovšem Petru Fialovi a Vítu Rakušanovi tento postoj, až mezi kandidáty na důležitá ministerstva budou figurovat jména jako Tomio Okamura, Jindřich Rajchl či Kateřina Konečná?
Volby do Sněmovny se uskuteční 3. a 4. října. Přečtěte si například, jak získat voličský průkaz.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Superdebatní týden na CNN Prima NEWS: Sledujte duel Fialy s Babišem či Rakušana a Okamury
