Z klidného dne se tak rázem stal tučný zápis v politické černé kronice: Friedrich Merz se jako vůbec první v historii nestal kancléřem hned při první volbě. Měl mít pohodlnou většinu, jenže neměl. Volit se tak muselo znovu a navíc bylo třeba potupně přijít s prosíkem za extrémně levicovou stranou Die Linke pro případ, že by disciplína vládních poslanců opět selhala.
ČTĚTE TAKÉ: Biden ostře o Trumpovi: Kdo věří Putinovi, je blázen. Mluvil o „novodobém appeasementu“
Ano, za tou samou Die Linke, s níž má Merzova partaj svým vlastním usnesením zakázáno spolupracovat. Když to převedeme na české poměry, můžeme si to představit zhruba tak, jako kdyby Petr Fiala žebral o podporu u Stačilo! Kateřiny Konečné.
Německo je známé spoustou skvělých věcí. Třeba skvělými auty, skvělou elektronikou nebo skvělým kulinářským výdobytkem zvaným eintopf. Když se chcete rychle a bez námahy najíst, tak zkrátka naházíte do hrnce všechno, co doma najdete, pak zapálíte hořák pod hrncem... a děj se vůle páně. Vejdi, ale neubliž.
Jak se vaří politický eintopf
To, co se teď na německé scéně odehrává, je vlastně takové vaření politického eintopfu v přímém přenosu. Když nemáš cibuli, dej tam sójovou omáčku. Když ti chybí 18 hlasů, dej tam Die Linke – i když ti stranické usnesení vlastně zakazuje, abys s touto stranou kooperoval. Když voliči procitají ze snu a tvůj rival AfD posiluje, dej mu nálepku, že jde o extremistickou stranu a začni pozvolna pracovat na jejím zákazu.
A stejně jako z toho eintopfu, který poklidně probublává na plotně, i z toho politického může být Němcům v budoucnu pěkně šoufl. Ano, lze porušit veškeré volební sliby. Můžete jako strana, která dokonce dala do Ústavy pojistku proti zadlužování, otočit a plédovat pro zvyšování dluhů, abyste měli z čeho utáhnout plánované zbrojení a uplácet koaliční partnery. Můžete rudo-zelenou koalici nahradit vládou, která bude de facto ještě více rudo-zelená, než ta minulá, byť bude pod taktovkou CDU. A pochopitelně můžete udělat i to, že zakážete partaj, jež je aktuálně v průzkumech nejsilnější stranou v Německu.
To všechno můžete. Ale nikdy nemůžete vyzmizíkovat samotný problém. AfD zakázat lze, ale těžko lze zakázat její voliče. Stěží v hlavách lidí zakážete ideje, jimiž je strana oslovila. Zákazem AfD nezakážete důvod, proč stále více Němců tuto partaj volí, ani ten důvod nevymažete z povrchu země. Vlastně si jen zaděláte na daleko větší problém – stejně, jako když se „pravicový“ kancléř nechá ve vládě doslova obklíčit levičáky všech možných barev, od zelené, přes oranžovou až po rudou.
Když problémy řeší ti, kdo je způsobili
Další skvělá věc na Německu je ta, že Německo nedělá malé chyby. Je chyba, když po volbách popřete všechno, s čím jste získal důvěru voličů. Stejně tak je chyba, když chcete vleklé problémy Německa řešit s těmi, kteří je způsobili. A chyba je samozřejmě i to, pokud chcete politickou konkurenci ostrakizovat a zakazovat, čímž naprosto přehlížíte názor podstatné části společnosti. V neposlední řadě je pak obrovský faul, jestliže jedny jako extremisty nálepkujete, ale s jinými pak domlouváte podporu kancléře. Něco shnilého je ve státě dánském. Tedy pardon, německém...
Ne, Němci opravdu nedělají malé chyby a ještě mají navíc tendenci v těch chybách vymáchat i ostatní. Tenhle politický eintopf je nepoživatelný a nebezpečný od samého začátku. Voličům po něm bude zle a jejich nespokojenost s poměry v zemi bude sílit – a co nespokojení Němci dovedou, to nám už historie mnohokrát ukázala. To už mohl Friedrich Merz rovnou servírovat smaženici z muchomůrky citrónové. Alespoň by byl ten konec rychlejší.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Německo má nového kancléře. Merz jako první v historii uspěl až na druhý pokus
