Kam se na dění před petičním výborem Poslanecké sněmovny hrabe Dášenka, která šla celou dobu v bačkůrkách, nebo Pepino, jemuž maminka utírala prdelku lopuchem. Už samotná konstrukce, že sejde-li se europoslanecký člen delegace pro Írán se zástupcem íránské ambasády a tuto schůzku navíc netají a řádně ohlásí, tak je v tom cosi zlověstného, je vtipná sama o sobě.
ČTĚTE TAKÉ: Musíme se připravit na krizi. Způsob ukončení války na Ukrajině ovlivní Česko na roky, řekl Pavel
Docela hezky to ukazuje pokročilý stihomam jisté části společnosti, jež si ve všem zvykla hledat konspirace jen proto, že žije v permanentním pocitu ohrožení vnějším nepřítelem a jeho domnělými tuzemskými poskoky. Že se během schůzky na ambasádě mělo prý údajně mluvit o tom, že Turek „zařídí“ vystoupení Česka z NATO a naopak vstup do BRICS, to už je vlastně jen taková „beruška na lopuchu“.
Naštěstí žijeme v demokratické zemi, jejíž mechanismy znemožňují, aby jeden člověk „zařídil“ vystoupení z NATO – stejně tak, jako jeden Petr Pavel nemá moc poškodit zájem Česka tím, že by zařídil zrušení práva veta při hlasování v EU.
Pod peticí, aby byly materiály ke schůzkám odtajněny, se podepsalo zhruba 17 tisíc lidí, včetně samotného Turka nebo také europoslankyně Kateřiny Konečné. Turek přitom na sociálních sítích vyzval své fanoušky, aby i oni petici podepsali. Vzhledem k tomu, jak velký dosah europoslanec na sítích má, se dá jen spekulovat, kolik stovek podpisů by jinak petice měla, pokud by jí on sám neudělal reklamu. Během jednání zástupci petentů ostřelovali účastníky schůzek, což bylo svým způsobem paradoxní, protože cíl byl u obou stejný, a sice že údajné záznamy ze schůzek se mají odtajnit. To nakonec také petiční výbor schválil.
Zmařený scénář mediální kampaně
Komediálnost celé kauzy navíc podtrhlo i vystoupení mluvčího BIS Ladislava Štichy, který uvedl, že pokud by tajné služby nějaké informace o ohrožení bezpečnosti ČR měly, informovaly by ty osoby, jež ze zákona informovat mají – a jen dodejme, že mezi tyto zákonné osoby rozhodně nepatří novináři ani blogeři.
Petiční výbor dal každopádně svým rozhodnutím zelenou k tomu, aby byly informace (pokud vůbec existují) zveřejněny, což se ale s vysokou pravděpodobností nikdy nestane. Pokud by totiž takové informace skutečně byly a někdo je odtajnil, česká strana by tím de facto přiznala, že odposlouchává cizí zastupitelské úřady. A to je něco, čím se žádná tajná služba z principu veřejně chlubit nebude.
Proto byla od samého počátku tato věc rozvířena prostřednictvím několika marginálních novinářů a influencerů – aby sice ve veřejném prostoru ožila, ale její hlavní režiséři byli z obliga a mohli si mýt ruce. Teoreticky to nebyl hloupý scénář: Poškodit konkrétní subjekty politické opozice, pro větší efekt k tomu přimíchat i exprezidenta Klause a doufat, že kauza bude ve veřejném prostoru natolik silně rezonovat sama o sobě, že se vlastně nikdo nebude pídit po důkazech, jestli to tak skutečně bylo, nebo ne. Bohužel pro sebe však tito „režiséři“ nepočítali s jednou drobností – že rozpoutání mediální smrště zmaří hned v samém počátku jedna jediná fotografie tachometru starého mercedesu.
Jednání petičního výboru i jeho doporučení je tak vlastně symbolickou tečkou za celou snahou ovlivnit volby, poškodit opozici a nařknout bývalého prezidenta. Kdybychom měli opět použít filmovou paralelu: Kauza s ne-tajnými schůzkami Filipa Turka na íránské ambasádě končí zhruba v okamžiku, kdy jeden z tatínků radostně zvolá „Čas jsem měl bezpečně nejlepší“ a v následující vteřině propadne kadibudkou...
