Dějiny komunistického Československa jsou překvapivě propleteny s novodobou historií Íránu. Bylo to dlouhé spojenectví, a z dnešního pohledu často bizarní. Už jen paradox, že si perský královský rod Pahlaví rozuměl s československými komunisty, je pozoruhodný.
DÁLE ČTĚTE: Návrat prvních Čechů z Ománu: Jedna rodina prožila cestou na letiště drama. Mnozí si oddychli
Důvěrné vztahy Prahy s Teheránem začaly vznikat na počátku šedesátých let a stále se prohlubovaly. Íránský monarcha (šáh) Rezá Pahlaví si totiž dobře uvědomoval, že jeho země má zhruba 1 700 kilometrů dlouhou hranici se Sovětským svazem, a tak pragmaticky udržoval spojenectví se Západem i sovětským blokem.
Jak krále králů vítali komunisté
První návštěva Muhammada Rezy Pahlavího v Československu se odehrála na jaře roku 1967, to byl ještě prezidentem Antonín Novotný. „Íránský císař přijel na oficiální návštěvu republiky,“ oznámil ústřední deník KSČ Rudé právo ve středu 24. května 1967. Komunistický režim tehdy důsledně vyžadoval, aby byl monarcha oslovován titulem šáhinšáh, což značí něco jako král králů. „Letištní budova byla vyzdobena státními vlajkami obou zemí a nápisem v češtině a perštině: „Vítáme Jeho císařské Veličenstvo šáhinšáha Íránu.“
Komunismus se tehdy potkal s exotickou monarchií: „Císař Mohammad Réza Pahlaví vykonal v doprovodu presidenta Antonína Novotného přehlídku čestné vojenské stráže, nastoupené se zástavou. Íránský císař pozdravil jednotku českým ‚Nazdar!‘ V odpověď mu zaznělo: ‚Zdar Vaše císařské Veličenstvo!‘ Poté pionýři odevzdali hostům na uvítanou kytice.“
Promluva šáha o českém pivu
Ve čtvrtek 25. května 1967 se šáh Rezá Pahlaví podíval do pivovaru v Plzni. Panovník návštěvou Prazdroje potvrdil, že tehdejší Írán měl hodně daleko k teokratickému islámskému státu. O demokracii se ale mluvit nedalo, neboť i Pahlaví byl nekompromisním autokratem, který měl na rukách krev mnoha politických protivníků.
V Plzni však Pahlaví neřešil domácí poměry, nýbrž učinil hlubokou poklonu českému chmelovému moku. „Připíjím na to, aby kvalita plzeňského piva i nadále nezůstala nic dlužna své pověsti,“ prohlásil monarcha na půdě pivovaru. A Rudé právo doplnilo: „Jako upomínku na návštěvu pivovaru, který letos slavil 125. výročí svého založení, si šáhinšáh Íránu odnesl pravý dřevěný pivařský korbel.“
Československo již v té době v Íránu stavělo strojírensko-metalurgický kombinát v Tabrízu, ale na pořadu dne byly i rozhovory o dodávkách zbraní z československých zbrojovek.
Český klíč od bran Teheránu
Těžko říct, zda by se šáhův pivní korbel z Plzně podařilo dohledat i dnes, ale třeba je uložen hluboko v útrobách depozitářů teheránských muzeí. Pražská Kancelář prezidenta republiky by zase někde na Hradě mohla ukrývat symbolický klíč od Teheránu, který v pondělí 24. listopadu 1969 dostal československý prezident Ludvík Svoboda od teheránského primátora.
Prezident Svoboda byl v listopadu 1969 uvítán v Íránu se skutečnými královskými poctami. Rudé právo třeba barvitě líčilo už samotný přílet do Teheránu a nástup šáha Rezy Pahlavího společně s Ludvíkem Svobodou do otevřeného vozu. Do ulic města totiž autokratický režim nahnal špalíry tleskačů.
Když automobil dojel na náměstí Firdausiho, stal se překvapený Svoboda majitelem klíče od bran Teheránu: „Soudruh Svoboda s chotí, provázeni svými hostiteli, vstoupili pod nevelký altánek, kde primátor města dr. Nikpay předal do rukou našeho presidenta klíč od města.“
Kočáry, pohádka a návraty do Íránu
Vzápětí královská jízda pokračovala, z automobilů se ale přesedalo do kočáru: „Byl tažen šestispřežím běloušů v bělomodrých postrojích. Soudružka Svobodová, provázená princeznou Ašraf, nasedla do druhého kočáru, do něhož bylo zapřaženo čtyřspřeží vraníků. Královská jízdní garda uzavírala čelo slavnostní kolony.“
A přítomný reportér Rudého práva byl natolik unesen kouzlem perské monarchie, že na první straně komunistického deníku začal básnit o pohádce: „V pohádkovém Golestanském paláci, v křišťálové síni, uvítal šáh znovu svého hosta.“
Ludvík Svoboda navštívil Írán znovu v říjnu 1971, aby se zúčastnil oslav 2500. výročí založení Perské říše. Pahlaví se do Prahy vrátil v roce 1977, aby od prezidenta Československa dostal nejvyšší státní vyznamenání Řád Bílého lva. Šáh tehdy na Pražském hradě poznal již třetího československého prezidenta, po Novotném a Svobodovi se spřátelil i s Gustávem Husákem.
Obě země tehdy čile kooperovaly. Nešlo však jen o strojírensko-metalurgický kombinát v íránském Tabrízu nebo tepelnou elektrárnu Mašhad, snímek z roku 1977 dokazuje, že se jednalo i o zbraních. Pahlavímu v generálské uniformě (i jeho ženě) představil samopaly a kulomety osobně prezident Husák.
Monarchisté či islamisté, KSČ to neřešila
Když islámská revoluce v Íránu roku 1979 smetla šáhův režim a do vlasti se z exilu vrátil náboženský vůdce Chomejní, komunistický blok na čele se Sovětským svazem brzy akceptoval i tento nový teokratický režim. A s novými vládci Íránu se záhy seznámil i Husákův režim.
Účel světí prostředky. Normalizační komunisté si po pádu šáha našli cestu i k íránským islamistům a tehdejšímu prezidentovi Alí Chameneímu, jenž se později stal duchovním vůdcem země (ajatolláhem). A nyní byl zlikvidován společnou vojenskou akcí USA a Izraele. Třeba v lednu roku 1989 si ale s Chameneím potřásl rukou přímo v Teheránu i poslední československý komunistický premiér Ladislav Adamec. Této části československo-íránských vztahů se už však web CNN Prima NEWS podrobně věnoval.
Chameneí je po smrti od 28. února 2026. Muhammad Reza Pahlaví zemřel v roce 1980 v egyptském exilu, ale jeho syn Kýros Rezá Pahlaví se nyní halasně hlásí do čela země. I když žije v americkém exilu, v ulicích Teheránu se v těchto dnech znova objevili demonstranti s jeho portréty a vyzývají 65letého monarchu k návratu na trůn. Část Íránců přitom s obnovením císařství na čele s Kýrosem nesouhlasí, neboť se obává diktatury, kterou nastolil již jeho otec.
Íránský samopal v Praze
A ještě jedna bizarnost z československo-íránských vztahů. Vojenský historický ústav v Praze stále opatruje íránský samopal PPŠ 41 ve skvostném balení. Je to dar armádnímu generálovi Ludvíku Svobodovi, zbraň je přitom uložena v modrým sametem polstrované kazetě z leštěného intarzovaného dřeva. S československým státním znakem na víku.
Když v srpnu 1941 vtrhla do Íránu britská i sovětská vojska, aby odstranila panovníka, který se příliš paktoval s nacistickým režimem Adolfa Hitlera, sesazený monarcha Rezá Šáh Pahlaví (1878-1944) byl nahrazen svým synem. A právě Muhammad Rezá Pahlaví (1919-1980) se stal věrným přítelem komunistického Československa, ačkoliv zároveň kupoval americké zbraně za miliony dolarů.
V roce 1943 pak íránská firma Mosalsalsasi zahájila poblíž Teheránu výstavbu zbrojovky pro licenční výrobu sovětsko-íránských samopalů PPŠ 41. Na rozjezdu výroby se podíleli i někdejší přední odborníci ze Zbrojovky Brno a do jara roku 1945 se podařilo vyrobit 12 000 samopalů pro spojence. Jeden z nich dostal v dárkovém balení generál Ludvík Svoboda, jenž velel armádnímu sboru československých legionářů, kteří napomohli vyhnání nacistů z tehdejšího území Sovětského svazu, Polska i Československa. A jak už víme, když se Svoboda stal v roce 1968 prezidentem republiky, brzy zamířil na státní návštěvu Teheránu.
Kdo najde korbel a klíč?
Dále už ten příběh známe – i jeho zatím poslední kapitolu. Alí Chameneí je po smrti a o návrat do vlasti usiluje Kýros Rezá Pahlaví. Syn Rezy Pahlavího, který se dobře znal hned se třemi československými prezidenty.
A zatímco kdesi v Teheránu se možná pořád nachází šáhův pivní korbel z plzeňského pivovaru, někde na Pražském hradě by se měl už 57 let skrývat symbolický klíč od bran Teheránu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Litr benzinu může být až za 50 korun, varuje Kovanda. Řekl, kdy ke zdražení paliv dojde
