Analytici upozorňují, že případné zavedení státně regulovaných cen by znamenalo návrat k praktikám plánované ekonomiky - se všemi jejími negativními důsledky.
Ceny brambor meziročně vzrostly až o 300 procent. V některých oblastech Ruska stojí kilogram této okopaniny až 130 rublů (v přepočtu zhruba 35 korun, v Česku je kilo brambor v průměru za 20 korun). Příčiny netkví jen v nepříznivém počasí, na vině jsou také problémy strukturálního charakteru. V roce 2023 sice zemědělci zaznamenali rekordní sklizeň, avšak komplikace s exportem do zahraničí, byrokratické překážky a omezené možnosti skladování vedly k tomu, že část úrody nakonec zůstala nevyužita.
Rostoucí náklady
Zemědělci v reakci na to omezili výměru osevních ploch, což v kombinaci s výpadkem dovozů vedlo k letošnímu nedostatku. Sankční politika, uplatňována Západem vůči Rusku od roku 2014, znemožnila dovoz sadebního materiálu z evropských zemí, kupříkladu z Nizozemska či z Polska. Dříve tyto dodávky nejenže doplňovaly ruské zásoby, ale také pomáhaly udržet ceny na stabilní úrovni. Situace se pro Rusy ještě více zkomplikovala po únoru 2022, kdy prezident Vladimir Putin nařídil invazi do sousední Ukrajiny. Ruská válka proti Ukrajině ve svém důsledku přinesla další citelné omezení obchodu se západními zeměmi.
Náhrada těchto výpadků dovozem ze "spřátelených" států naráží na nové potíže. Mnohé země požadují platby v tzv. tvrdých měnách - například dolary, švýcarské franky či eura - ty však Rusko v důsledku sankcí logicky postrádá. Placení v rublech či barterem, například výměnou za obilí, ve svém důsledku způsobuje zpoždění dodávek a snižuje ochotu zahraničních partnerů s Ruskem obchodovat.
Ruští zemědělci se zároveň potýkají s rostoucími náklady. Cenovky zemědělských strojů, především těch dovážených, vzrostly o 40 až 60 procent. Produkce ruských továren je sice dostupnější, avšak i její cena roste obdobným tempem. Úvěry jsou hůře dostupné a státní podpora se soustředí spíše na restrukturalizaci dluhů než na investice do výroby. Marže klesají a mnozí zemědělci vůbec zvažují, zda má jejich činnost ekonomický smysl.
"Společensky důležité" potraviny
Další úder přišel ze strany ruského ministerstva zemědělství, které neudělilo dodatečné kvóty na dovoz osiva. Kvóty představují státem stanovené limity, kolik zahraničních semen smí být dovezeno, aby se omezila závislost na zahraničí nebo ochránil domácí trh.
To postihlo nejen pěstitele brambor, ale i producenty slunečnicového oleje, majonézy či margarínu - také jejich ceny stoupají. V důsledku nedostupnosti výnosnějších zahraničních semen sáhli mnozí zemědělci po méně efektivních domácích variantách, což vedlo k nižší sklizni za vyšší náklady.
Signatáři kritického dopisu, jejž sepsali zástupci třinácti předních potravinářských a spotřebitelských asociací a průmyslových svazů a adresovali jej ruskému premiérovi, míní, že vláda - navzdory těmto objektivním problémům - vyvíjí na výrobce neadekvátní nátlak a ignoruje skutečné příčiny cenového vývoje. Tvrdí, že v kombinaci s morálně zastaralým seznamem "společensky důležitých" potravin, které by mohly podléhat regulacím, hrozí vznik dualistického trhu - s jednou cenovou hladinou pro státní distribuci a druhou pro volný trh. Takový systém by podle signatářů dopisu mohl znovu otevřít prostor pro šedou ekonomiku a spekulace.
Plánovaná ekonomika
Historická paralela s érou Sovětského svazu je zřejmá. Tehdy došlo k tomu, že zboží s regulovanými cenami mizelo z pultů a objevovalo se za mnohonásobně vyšší ceny na černém trhu. Obavy z opakování podobného vývoje nejsou bezdůvodné, a to i přesto, že současné Rusko formálně funguje jako tržní ekonomika.
Zavedení cenových kontrol by si vyžádalo rozsáhlý administrativní aparát, který by monitoroval dodržování pravidel. Tento model, připomínající někdejší sovětský plánovací výbor Gosplan, by byl nejen nákladný, ale zejména také neefektivní. Ekonomové upozorňují, že podobný krok neřeší příčiny současné krize, ale pouze vytváří iluzorní dojem kontroly.
Ruské vedení si je nejspíše vědomo, že situaci způsobilo vlastními kroky od izolacionistické politiky přes centralizaci zemědělství až po měnová omezení. Přesto se zdá, že ve snaze udržet si podporu veřejnosti může sáhnout po nástroji, který již v minulosti selhal.
