Konzolové války se rozhořely už na začátku 90. let, kdy Nintendo dominovalo americkému trhu a Sega se ho snažila sesadit. Tehdejší rivalita se odehrávala nejen v prodejích, ale hlavně v marketingu. Reklamy si otevřeně dělaly legraci z konkurence - Mario byl líčen jako nudný instalatér, zatímco Sonic měl být symbolem rychlosti a modernosti. Později se do hry vložil i Sony se svým PlayStationem, který posunul střet na novou úroveň.
V následujících dekádách se trh ustálil na trojici hlavních značek - PlayStation, Xbox a Nintendo. Každá z nich zvolila vlastní strategii. Microsoft sázel na velké akvizice a službu Game Pass, Sony na exkluzivní tituly a Nintendo si udrželo jedinečnou pozici díky přenosným konzolím. Fanoušci se mezitím hádali, která značka je lepší, a internetová diskuse připomínala tvrdou rivalitu fotbalových klubů.
Dnes se ale ukazuje, že soupeření postupně mizí. Exkluzivity se uvolňují, crossplay propojuje hráče napříč platformami a výrobci sami přiznávají, že větší smysl dává spolupráce než nekonečný boj. A zatímco PlayStation a Xbox hledají nové způsoby, jak se odlišit, Nintendo se směje z povzdálí - jeho hry a konzole si totiž stále drží výjimečné postavení.
