V únoru jste představil nové hnutí Naše Česko. V personáliích ani programu jste příliš konkrétní nebyl, ale ambice vám nechyběly. Na uvedení hnutí jste na rovinu řekl, že jste připravený za tři roky v kampani do Poslanecké sněmovny cílit na premiérské křeslo. Nejsou ty ambice trochu přehnané?
Myslím, že to není o ambicích a říkal jsem to poctivě s pokorou. Dejte nám čas. Nevím, jestli by vám udělalo radost, kdyby vedle mě stál Jaromír Jágr, Milan Hnilička nebo nějaký fotbalista. Měli byste jako novináři pocit, že je to lepší a že už máme víc našlápnuto?
Čtěte také: Martin Kuba založil hnutí Naše Česko. Uděláme to poprvé pořádně, slibuje.
Nejde o nás novináře, ale o veřejnost, která si zaslouží jména znát.
A znamenalo by zveřejnění jmen to, že budeme umět dobře řídit Českou republiku? Nejsem o tom úplně přesvědčený. Mým primárním cílem je program. Chceme opravdu řešit problémy země – zdravotnictví, školství, nedostupné bydlení. Všichni mi říkáte, postavte si vedle sebe osobnosti a oni vám to tam ti lidé hodí. Chceme zvolit trochu jinou cestu. I proto před lidi neplánujeme položit jen nějaký papír s rádoby programem. Třeba o dostupném bydlení posloucháme 15 let. Mezitím se vystřídaly čtyři vlády a řekněte mi, co se za tu dobu stalo? Vůbec nic.
Takže nemyslíte, že máte přehnané ambice?
Snažím se být poctivý. Nemám od politiků rád, když usilují o něco, co reálně nechtějí. Jestli máme kandidovat v parlamentních volbách, tak čekám, že proti mně stojí dáma nebo chlap, který to vede, a říká otevřeně, že když uspěje, je připraven být premiér. To není o tom, že bych machroval. Znám realitu politiky a přišlo by mi i vůči lidem nefér, kdybych nepřipouštěl to, že chci být premiér.
Získat minimálně 40 procent pro to, abyste měl většinu a mohl vládnout sám bez koaličního partnera, je ale trochu naivní.
Každá cesta – třeba k zaběhnutí maratonu – začíná tím, že se rozhodnete. A hodnotit, jak to dopadne za tři nebo za pět let, to nemám moc rád. Tři roky jsou dost velká porce času. Všem lidem přeji, aby se věnovali tomu, čemu věří. Myslím si, že v politice prostě musí být lidé, kteří mají vizi toho, jak má město, kraj nebo republika vypadat, a mají za ní poctivě jít. Jak to dopadne, to je ve hvězdách. Ale mohu vám poctivě říct, že pro to udělám maximum.
Zaznívají hlasy, že jste hejtman záchranář, že si hrajete na lokálního supermana, že jste využíval státní peníze pro vlastní úspěch, že jste vlastní stranické vedení (ODS) a vládu kritizoval. A teď se snažíte vrátit zpět.
Osobně neočekávám od našich politických soupeřů ocenění, že Martin Kuba chce dělat něco jinak. A že z toho budou mít velkou radost. Pro mě jsou důležité reakce lidí.
Máte v Jižních Čechách velký vliv, jste propojený s vlivnými majiteli firem, často je vám historicky vyčítáno kmotrovské propojení atd. Myslíte si, že i přesto můžete něco podobného vybudovat na celostátní úrovni, aniž by vás to dohnalo?
Všechny tyhle argumenty jsem poslouchal roky. Můžeš se vůbec vrátit do politiky? Můžeš se vůbec stát hejtmanem a mít 47 procent? Všechno se to stalo… Ale oni to neověřují novináři, ale ti lidi. Oni měli před dvěma lety možnost ve všem, co tady říkáte, rozhodnout jinak. Všechno jsou to říkanky, je to přefouknuté a nesmyslné. To se všechno jen tak říká. Jaké vlivné hráče mám?
Třeba některá média.
To je všechno šuškanda.
Kritika zaznívá od lidí, kteří s vámi takové zkušenosti historicky mají.
Jde o lidi, kteří mě nemají rádi, nevolili mě, jsou naší opozicí. S tím jsme plně smíření.
Neznačí to spíše o realitě české politiky a společnosti – že je to voličům vlastně jedno? Když se podíváme, s jakými kauzami může být premiérem Andrej Babiš, tak to možná svědčí o tom, že lidé odsunuli hodnoty stranou a jde jim o pragmatickou politiku a konkrétní výsledky.
Myslím, že hlavně záleží na tom, jestli lidem doručíte to, co od politiky čekají.
A co čekají?
Nečekají od vás deklarace, že jste čistý, že jste se s nikým nepotkal a nic nedělal. Čekají, že se tady budou stavět hřiště, sportovní haly, silnice, věci, o kterých poslouchají 10 až 15 let a nikdo jim je nedoručuje. Tady žijí 20 let lidé ve vsi, kolem které má vést obchvat. Pořád tu ale není.
A je jedno, jakým způsobem se k tomu dobereme?
Není. V Jižních Čechách jsem se k tomu všemu dobíral zcela normálně, transparentně, normální politickou prací. Proč se jednou nechceme smířit s tím, že ti lidé potřebují, aby se ta politika dělala. Možná je nebaví dívat se, jak Piráti chodí ke stolečku pozpátku. Nebaví je dívat se na to, že jeden politik je ošklivý, a proto my tam nebudeme. Lidé žijí svoje životy, jejich děti přebíhají nebezpečné silnice. Děti vyrostou, hřiště pořád ještě nikdo nepostavil a dítě už je velké a vám utekl čas, který jste s ním mohla trávit na tom hřišti. Všem politikům říkám, že to pak začíná být problém pro demokracii, protože lidé budou mít tendenci volit někoho, kdo to možná zařídí rychleji a razantněji.
Boj už se nevede o nižší daně
Pojďme k programu. Na představení hnutí jste mi řekl, že většině lidí je jedno, zda budou o procento vyšší nebo nižší daně, ale co za ně dostanou. Jste připraven třeba otevřít debatu o férovém daňovém systému? Protože aktuálně podle sociologů systém férový není a nízkopříjmoví paradoxně se všemi odvody platí vyšší daně než vysokopříjmoví.
Otevíráte ryze politickou debatu o tom, do jaké míry má být koruna vydělaná někým, kdo jich vydělá míň, daněná jinak než někým, kdo jich vydělá víc? To je legitimní věc, kterou vždy stát nějak musí balancovat. Když se podíváte na to, jak historicky vznikal rozdíl mezi pravicí a levicí, tak dnes opravdu souboj už není o procento daní, ale o efektivním řízení státu.
Zatím se to nedaří pravé ani levé části politického spektra. Levá se vlastně už pomalu vytrácí…
Ona do určité míry není třeba, protože historicky uspěla. Neleží tady žádní dělníci, kteří by neměli co jíst. To, že sociální demokracie přišla o své pozice, je částečně kvůli jejímu historickému úspěchu.
Program sociální demokracie už je vyčerpaný
Máte pocit, že její program už byl naplněný a vyčerpaný?
No jasně. Podívejte se, jak sociálně silná je Evropa. Lidé, kteří mají relativně nízké vzdělání a nevydělávají tolik, mají velmi dobrou zdravotní péči. To je v porovnání se světem naprosto nestandardní. Můžeme říct, že v Evropě myšlenka sociální demokracie historicky uspěla a už zdaleka nemá toho tolik co nabídnout. Z mého pohledu je to tedy o efektivním řízení státu, o tom, co s daněmi uděláme a co za ně pořídíme. Myslím, že je třeba se o tom otevřeně bavit ve vztahu k penzím nebo ve vztahu ke zdravotnictví, protože sociodemografické poměry se ve společnosti logicky budou měnit. Musíme lidi varovat: jestli za 20 či 30 let bude o 20 procent víc lidí starších než mladších, mladá generace bude obézní a zranitelná, tak všichni počítejte s tím, že stát už nebude mít na nic jiného než na zdravotní péči.
Musíme nastavit, aby člověk vnímal svoje zdraví jako něco, o co se musí starat a o co se v celém rozsahu nemůže postarat společnost. Musí se nám prostě podařit vtáhnout do řešení lidi a vysvětlit jim, že musí začít u sebe.
Když jste to nakousl, tak jakou proměnou by za vás mělo projít zdravotnictví?
Podívejme se třeba do Holandska, kde dělali hezkou reformu zdravotnictví a fázovali ji pro každou generaci trochu jinak. Starší mohli zůstat v zajetém systému, mladší dostali k dispozici mnohem víc motivačních faktorů od pojišťovny, aby se o svoje zdraví aktivně starali.
Dělají to u nás podle vás pojišťovny málo?
Zásadně. Máme obrovský problém. Ony k tomu ani nedostaly moc prostoru. Stát určí úhradovou vyhlášku a vše jim nadiktuje.
Zrušil byste úhradovou vyhlášku?
Určitě bych hledal model, jak byste mohla být motivována pojišťovnou. Podle vašeho přístupu k péči by vám byl nabídnut i program.
Dnes jsou to odměny ve výši 500 korun za kontrolu pih nebo 1000 korun na plavání pro děti.
Je to trapné. Systém se bude muset změnit a jsem připraven o tom otevřeně hovořit.
Ve chvíli, kdy přijde politik, který bude chtít překopat systém – zdarma a bez problémů dostupný –, tak může vzbudit rozruch.
Proto neříkám, že to, co máme dneska dostupné zadarmo, se musí převratně změnit. Nejsem ani fanouškem soukromých peněz, protože těmi jen odstartujete trend lepší péče pro bohatší. S tím mám problém. Stát by měl poskytovat nějaký standard, ale zároveň po lidech chtít, aby se o své zdraví starali. Není přeci možné, aby pojišťovna zaplatila nové koleno někomu, kdo má celý život 180 kilogramů a nestaral se o zdraví. To není spravedlivé.
Co čekáte od nového vedení ODS?
Nic moc. Martin Kupka je člověkem, který se podílel vedle Petra Fialy na všem, co strana dělala. Přitom mohl kdykoliv přijít a říct, že takhle to nelze. V lednu na kongresu prohlašoval, že ví, jak strana vyhraje volby. Říkal jsem si, proč to tedy nevěděl v září? Kdyby to udělal tehdy, tak jste dneska nemuseli koukat na Macinku a nemuseli jsme sledovat Turka a Okamuru v čele Sněmovny. Je fakt škoda, že jste to neudělali v září, protože republika mohla vypadat úplně jinak.
Populismus ne? Musíme sjednotit rozdělený národ
Politická mapa se postupně proměňuje. Vy jste přišel s kandidaturou, u lidovců se o úspěch bude snažit Jan Grolich. Berete ho jako soupeře?
Honza Grolich mě baví svým projevem. Myslím, že je pro Českou republiku a českou politiku něčím novým. Pro mě je to spíš otázka, jaká bude dlouhodobá pozice KDU-ČSL na české politické mapě, jak se přizpůsobí změnám a vývoji společnosti. Grolich je svým založením liberál, nejsilnější bašty lidovců jsou ale pořád konzervativní. Neumím odhadnout, jaký potenciál dnes značka má, ale Honza Grolich je bezesporu významná postava.
Kde jste na tom pravo-levém vidění světa vy? Jste populista?
Začínám mít problém s definicí populismu.
Chcete pojmout lidi z pravého i levého břehu, cílíte do podobných vod jako Andrej Babiš a snažíte se slíbit všechno všem a že se o ně postaráte?
Ne, že se o ně postarám, ale budeme se snažit vytvořit podmínky, abychom se v nich jako společnost měli co nejlépe. Stále vycházíme z toho, že liberálové musí být proti konzervativcům, ale ono to tak už dávno není. Přijedeme spolu do Benešova nad Černou, kde bude maminka, která je rozvedená, každé dítě má s jiným mužem a je to liberál nebo konzervativec. Česká společnost je liberální, každému je jedno, jestli máte druhého tatínka nebo dvě děti.
V tom bych s vámi úplně nesouhlasila. Češi jsou podle mě spíše konzervativní – nemají moc rádi změny, snaží se ctít tradice a zvyky. Nevím, jestli tento příklad nepopisuje lhostejnost spíše než liberálnost.
Ono se to prolíná. Vedle toho mají rádi Vánoce a konzervativní hodnoty. Má to i řadu sociologických atributů podle regionů. Chci tím jen říct, že není přenosný americký model liberálové vs. konzervativci a nelze ho v Česku.
Proč se bojíte termínu populismus?
Začínám mít problém s jeho pojmenováním. Nechte nás přijít s programem a pak posuďte, jestli slibujeme všechno všem. To, že uděláme stranu, která je více catch all party než třeba TOP 09, neznamená, že jste populista. To znamená, že máte širší záběr a je otázkou, jestli nejsou chvíle, kdy je to v národě třeba. Jestli náhodou není ten národ tak rozdělený, že bychom chvíli potřebovali, abychom ho něčím provedli. Strany jsou dnes opravdu rozdělené a příkopy tak velké, že by možná bylo dobré se pokusit je co nejvíce sjednotit, protože by to mohlo přinést řadu benefitů. To nevnímám jako populismus, ale jako hledání racionálního řízení země.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Prymula varuje: Češi si zahrávají s antibiotiky a riskují tím zdraví. Jak se správně léčit?
