Před deseti lety založila jeden z prvních vintage shopů v Brně. Dnes se Viviana Bordásová živí šitím vlastních kolekcí a upcyklováním starých látek. Ty hledá po nejrůznějších vintage obchodech na severu Finska, kde tráví podstatnou část roku.
Kdybychom se s Vivianou Bordásovou spojili jen o několik dní později, místo brněnského bytu bychom ji zdravili do zasněženého domečku ve městě Rovaniemi. Tam by v tuto roční dobu bylo klidně o dvacet stupňů méně než v moravské metropoli. Majitelka značky Zkomnaty tam, v hlavním městě Laponska, tráví až polovinu roku.
„Jak jsem se dostala do Laponska? Jednoduše. Zamilovala jsem se,“ říká na úvod našeho setkání a vypráví, jak v Brně před lety poznala svého současného přítele, který byl v tuzemsku na studijním pobytu. Dnes za ním pravidelně dojíždí, proto si ve Finsku vytvořila jakési detašované pracoviště.
Ač vystudovala sociologii a management v kultuře, Viviana Bordásová se už více než deset let živí prodejem oděvu. Začínala s malým e-shopem, později si v brněnských Lužánkách otevřela jeden z prvních vintage shopů ve městě. V nabídce měla zejména modely z padesátých až devadesátých let.
V roce 2016, kdy kamennou prodejnu s názvem Retro komnata otevřela, platila v Brně za průkopnici. I když dnes je pojem vintage téměř zprofanovaný – nebo je minimálně díky rozšíření podobně zaměřených obchodů známý –, před dekádou museli prodejci takových oděvů dělat termínu osvětu.
„Učila jsem tehdy lidi vintage módu nosit. Musela jsem si i obhajovat ceny, které jsou u takových kousků pochopitelně vyšší než v běžných secondhandových řetězcích, kde najdeme také produkci běžné konfekce,“ líčí podnikatelka. Kamenný obchod držela až do roku 2020.
Tehdy se rozhodla prodejnu zavřít. Práce ji nenaplňovala, činnost, kterou kdysi považovala za splněný sen, jí přestala dělat radost. U oděvu ale zůstala: už během fungování Retro komnaty si totiž vyzkoušela ušít první kolekci vlastních šatů. A protože právě o dámské šaty byl vždy v jejím obchodě největší zájem, uspěla i s vlastními modely.
Šít se naučila od maminky, později, když se rozhodla přesedlat právě na prodej šatů z vlastní dílny, se jako samouk zdokonalovala za pochodu. „Za vším, co dnes prodávám, si stojím, ale i tak se někdy nemůžu ubránit imposter syndromu. Proto o sobě nikdy neříkám, že jsem fashion designérka. Jsem spíš člověk, který dokáže realizovat svoje nápady,“ říká.
V její nabídce najdeme sukně, halenky, gros však tvoří právě dámské šaty. Viviana Bordásová je šije v univerzální velikosti, tak, aby se přizpůsobily měnícímu se ženskému tělu. V tom spatřuje naplnění svého vlastního chápání v rozhovoru často skloňované udržitelnosti.
Foto se svolením Viviany Bordásové
Foto se svolením Viviany Bordásové
Foto se svolením Viviany Bordásové
Ta se propisuje také do výběru látek. V kolekcích basic kousků podnikatelka pracuje výhradně s přírodními materiály vyrobenými v České republice nebo Evropské unii, nezřídka kdy také odebírá látku od pražské prodejny Textile Mountain prodávající nevyužitou textilní metráž a galanterii.
K úplnému naplnění vize co možná nejmenšího environmentálního dopadu tvorby oblečení se ale musíme vrátit zpět do Laponska, do města, kam turisté vyrážejí zejména kvůli statusu rodného města Santy Clause. Právě tady totiž majitelka značky Zkomnaty obráží místní second handy, kde hledá metráže látek, z nichž následně šije své limitované kolekce, šaty s výraznými a českému oku neznámými vzory.
Nejčastěji je nakupuje v charitativním second handu Kontti v domovském Rovaniemi, obchody ale obráží i během cestování po Finsku či Švédsku. Například ve finském Tampere, které pojí s výrobou látek dlouhá historie, je podle ní výběr textilií skutečně široký. Připomeňme, že toto město je domovinou známé textilky Finlayson.
„Výběr metráže látek je dán i tím, že ve Finsku fungují second handy jinak než u nás. Nejsou to jen obchůdky, ale i velké haly, kde najdete vše od oblečení, látek až po hrnce nebo nábytek,“ říká. Sama v nich hledá vintage ubrusy, prostěradla, ale i závěsy.
Z nich následně šije ony šaty v jedné velikosti, nejčastěji v nadčasovém kimono střihu. Takto jich do roka vznikne jen několik desítek. Důvodem je nejen omezení dané limitovanou metráží jednotlivých vintage látek, ale i přeprava. Jedno příruční zavazadlo na lince Finsko–Česko pojme jen zhruba desítku čerstvě ušitých kusů.
Foto se svolením Viviany Bordásové
Podobný princip – tedy upcyklace již existujících látek – je ve světě tvůrců oblíbený poslední dekádu. A v tuzemsku ji praktikuje hned několik značek. Zuzana Štefanides už několik let přešívá vintage látky na košile a jiné kousky oblečení pod brandem Story of Table Cloth, průkopnicí byla i Mia Jadrná, která zase vytváří tašky či svrchníky artprotisovým sešíváním textilních odstřižků.
Po upcyklovaných kouscích vzniklých přímo v Laponsku je podle Viviany Bordásové největší zájem. Jádro jejího podnikání však tvoří prodej stálých kolekcí. Šicí dílnu opustí na šedesát kusů oděvu měsíčně – v měsících před Vánoci je to i dvakrát tolik –, přičemž všechny modely si podnikatelka šije sama.
„V předchozím zaměstnání jsem vyhořela možná i proto, že jsem práci delegovala a pak se od ní odosobnila. Nechci, aby se to opakovalo, proto si zakládám na tom, že vše chci šít sama,“ vysvětluje. „Úspěch neměřím skrze zisky, ale tím, jak mě to baví nebo kolik mám volného času,“ dodává.
I přes omezenou kapacitu výroby eviduje každý rok dvacetiprocentní nárůst objednávek. A ačkoli má hlavní zázemí stále v Brně, v plánu má Viviana Bordásová i prodej v jejím druhém domově, ve Finsku. Jazyk se sice teprve učí, věří však, že místní by mohli ocenit tvorbu z látek jejich minulosti.
The post Laponská upcyklace. Češka šije z vintage látek nalezených ve finských second handech appeared first on Forbes.
