Lidé si zvykli na home office a do kanceláří se jim nechce. Rozmáhá se takzvané „kávičkování“

CNN Prima News Před 1 týdnem

Všechno to začalo během lockdownů. Řada zaměstnanců zjistila, že pracovat na dálku má svoje kouzlo. Přes počáteční šok si home office oblíbili. Jenže pak přišel šok číslo dva: nucený návrat do kanceláří. Je to boj, který vedou mnohé (především americké) firmy se svými zaměstnanci, a který plní i stránky zpravodajských médií. Společnosti jako Zoom, Meta, Salesforce či J.P. Morgan vyzývají, motivují, žádají a některé z nich i vyhrožují: Vraťte se do práce alespoň na minimální počet dnů.

DÁLE ČTĚTE: Přidáme seniorům 10 tisíc ročně, slibuje SOCDEM. Chce i snížit daně a zavést „kroužkovné“

Zaměstnancům, kteří si na pohodlí práce z domova zvykli, se příliš do kanceláří nechce. Důvody jsou různé. Pohodlí, nerušené soustředění na práci a tím vyšší produktivita, ale také úspora peněz a času vynaložených na přesun a jídlo mimo domov. To je mimochodem docela opodstatněný argument.

Jak ukázal pravidelný průzkum společnosti Owl Labs monitorující stav hybridní práce v USA, hybridní pracovníci v USA utratí v průměru o 42 dolarů denně více, když pracují z kanceláře, než když pracují na dálku. K ochotě dojet do kanceláře nepřispívá ani fakt, že se často z kanceláře stejně připojují k videohovorům.

„Lidé nechtějí utrácet čas a peníze za cesty do kanceláří, pokud budou jen sedět na stejných videohovorech, které by dělali v pohodlí domova, nebo na úkolech, při jejichž plnění z kanceláře se cítí méně produktivní,“ říká Frank Weishaupt, generální ředitel společnosti Owl Labs. „Data ukazují, že mnoho firem má před sebou ještě hodně práce, aby zajistily atraktivní, produktivní a nestresující kancelářské prostředí, které vyvolá chuť zaměstnanců se scházet.“

Stres a politika

Důvody, proč se zaměstnanci brání dennímu návratu do kanceláří, jsou ale pestřejší. Mohou to být politické názory zaměstnavatele či kolegů, jak uvádí více než 40 procent pracovníků. Velkou roli hraje také míra stresu. Ta totiž podle všech výzkumů a studií stále roste, hlásí ji 45 procent zaměstnanců.

Jenže co s tím, když tlak zaměstnavatele neustává a minimální přítomnost v kanceláři je předepsaná. Nezbývá než se do práce vrátit. Tedy alespoň se o to pokusit. A tu přichází chvíle na coffee badging. Znamená to, že zaměstnanec, výhradně ze skupiny pracující převážně v režimu home office, přijde do kanceláře jen na nezbytně nutnou dobu. Dobu nutnou tak právě tak na odpípnutí zaměstnanecké karty u vstupu, vyřízení akutních emailů, procházce po patře pro zdůraznění svojí prezence, a kávy s kolegy.

To je důsledek faktu, že zaměstnanci stále přehodnocují rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a finanční realitu. V důsledku toho se mění jejich postoje k práci, což má významné důsledky pro zaměstnavatele. Nejedná se totiž o malá čísla. V současné době se k tomuto „kávovacímu“ jednání uchyluje prakticky polovina ze všech pracovníků, kteří pracují v hybridním režimu.

Tichá dovolená

Dalším způsobem, jak uchránit svůj čas, je kromě bleskové návštěvy kanceláře i falešné blokování kalendáře – aby se při plánování schůzek či nutného přesunu do kanceláře jevil jako nedostupný. Podobné jednání podle zprávy přiznává 58 procent pracovníků.

Oproti předchozím rokům jsou na vzestupu také takzvané tiché nebo pracovní dovolené. To znamená jediné: odjezd do netradiční typicky dovolenkové destinace, a přitom dál zdánlivě pracovat na plný počet hodin. Pracovní dovolené nebo „tichá dovolená“ jsou rovněž na vzestupu, 58 zaměstnanců pracuje občas na dálku z netradičních míst.

Firmy si podobné jednání pochopitelně uvědomují, popřípadě z něj svoje zaměstnance podezřívají. Snaží se mu proto bránit nebo jej omezit. Téměř polovina lidí přiznává, že jejich firmy rozšířily nebo přidaly software pro sledování produktivity nebo činnosti zaměstnanců.

Prozatím se ale ukazuje, že nátlak či výhružky nejsou tou nejlepší cestou, jak lidi do kanceláře dostat. Tou je naopak přizpůsobivost, jak poznamenává Frank Weishaupt. „To je náš hlavní poznatek. Vzhledem k tomu, že zaměstnanci nadále požadují flexibilitu, budou v této nové éře prosperovat společnosti, které se záměrně přizpůsobí a investují do svých zaměstnanců,“ shrnuje.

Přizpůsobivost se pak nemusí týkat jenom nabídky flexibilních úvazků, ale třeba rozvolnění dresscodu (což by přimělo k návratu do práce hned čtvrtinu lidí) či benefit v podobě příspěvku na péči o rodinného příslušníka.