Na Slovensku po šetření Evropské komise v roce 2013 výrazně omezili lov vlků. Druh získal celoroční ochranu hlavně podél hranic s Českem, Polskem a Maďarskem. V omezené míře se ale vlci legálně lovili i nadále, mimo jiné kvůli předpokládanému snížení škod na ovcích a dalších zvířatech.
Ve studii, na které se podílelo také Hnutí Duha a univerzita v Oviedu ve Španělsku, se vědci zaměřili na období mezi lety 2014 až 2019. Porovnávali, zda v okresech, kde se vlci v zimě lovili, byly škody na ovcích v následující pastevní sezoně nižší než v okresech, kde se nelovili. Ukázalo se, že předpokládaný efekt nenastal.
„Přestože je lov vlků často prezentován jako nástroj ke snížení konfliktu na místní úrovni, ve skutečnosti chovatelé ovcí a dobytka neměli z tohoto kompromisního řešení žádný prospěch. Některé studie z jiných zemí dokonce ukázaly, že intenzivní lov může mít kontraproduktivní účinek, protože dochází k narušení sociální struktury smeček a častějšímu napadání hospodářských zvířat zbylými členy smečky,“ uvedl Miroslav Kutal, hlavní autor studie z Mendelovy univerzity.
Vědci zkoumali i další faktory, které mohou ovlivňovat škody na hospodářských zvířatech, například množství chovaných zvířat nebo velikost populací divoce žijících kopytníků. Zaměřili se i na potravu vlka. Výzkum prováděli v modelové oblasti západního Slovenska. Výsledky ukázaly, že se hospodářská zvířata v potravě vlků vyskytovala jen vzácně, tvořila přibližně jen půl procenta zkonzumované biomasy.
Podle vědců je četnost útoků pravděpodobně ovlivněna i jinými faktory, například kvalitou zabezpečení hospodářských zvířat. Tato data však studie nesledovala. „Spíše než na lov vlků by se Slovensko mělo soustředit na podporu chovatelů v oblastech s trvalým výskytem vlka. Na rozdíl od chovatelů v ČR je na Slovensku značně limitovaná možnost získání dotace na realizaci preventivních opatření a úhradu zvýšených nákladů souvisejících například s používáním pasteveckých psů nebo košárováním, tedy přemisťováním zvířat do uzavřených prostor na noc, doplnil Martin Duľa z Mendelovy univerzity v Brně, který se na studii podílel.
