Jako dítě přišel o paži, ale i ta zbývající mu stačí, aby potvrdil rčení o zlatých českých ručičkách. Místo aby se připojil k otci do vedení známé sítě pekáren, rozhodl se Michal Šnajdr pro vlastní cestu. Šije batohy a horolezecké náčiní, s nimiž lidé zdolávají osmitisícové vrcholky. Včetně toho nejvyššího.
Speciální boty si od něj nechal ušít Andrzej Bargiel, který na konci září vystoupil na Mount Everest bez kyslíkové bomby a následně ho bez ní i jako první člověk na světě sjel úplně celý na lyžích.
Konkrétně pro Poláka ušil Michal Šnajdr speciální botu či návlek, kterou si Bargiel nasadil na skialpovou obuv. Ta samotná totiž není dělaná na mrazivé podmínky, které na nejvyšší hoře světa převládají. Šlo o unikátní výrobek, nic takového se běžně nevyrábí.
„Nebylo to poprvé, co se na mě obrátil nějaký sportovec se speciálním požadavkem. Tady to však byla výzva, protože jsem měl jen čtrnáct dní na to vše vymyslet, ušít a poslat,“ popisuje jednatřicetiletý Šnajdr. A teď si představte, jaká to je asi makačka, když to musíte zvládnout jen jednou rukou. Ve Šnajdrově případě je to doslova práce na levačku.
Foto: archiv Michala Šnajdra
Foto: archiv Michala Šnajdra
Foto: archiv Michala Šnajdra
O pravou paži přišel poté, co u něj lékaři náhodou ve dvou letech objevili rakovinu kosti, která se rozšířila téměř do ramenního kloubu. Amputace tehdy byla jediným řešením, jak mu zachránit život.
„Bylo ‚štěstí‘, že se to stalo v tak raném věku, kdy si jako dítě neuvědomujete, co se děje, že máte nemoc, která může skončit smrtí. Takže to nemá takový dopad na psychiku.“
Po střední škole se rozhodl opustit teplo domova a zamířil s pracovním vízem na Nový Zéland. Plán byl jasný: zlepšit se v angličtině a při pobytu u protinožců si najít i nějakou sezonní práci jako sběr jablek. A právě druhý bod se ukázal jako problém.
Obrážel jednotlivé farmy, ale nikde pro něj neměli místo. „Pamatuji si den, kdy jsem najezdil asi 300 kilometrů a navštívil deset farmářů. Přes telefon toho člověk moc nevyřešil, tak jsem klepal na dveře.“ Až jeden zemědělec mu řekl, že s jednou rukou ho nikdo na sběr nevezme.
Práci na druhé straně světa tedy nenašel, něco jiného ovšem ano: lásku k přírodě a horám obzvlášť. „Hory jsem si sice oblíbil, už když mě vzal někdy v jedenácti děda do Švýcarska. Na Zélandu jsem se do nich ale úplně zamiloval.“
Během výletů do hor propadl běhu. Když si později s kamarády v Evropě vyzkoušel skialpy, propadl i jim. Natolik, že se začal účastnit skialpových závodů. Což s jednou rukou není žádná legrace, vezmete-li v úvahu, že na skialpech lidé nejdřív vycházejí kopec, který poté sjíždějí. Výstup jen s jednou rukou je náročný. A taky zápřah na záda.
Když byl v největší formě a chystal se vyrazit na nejtěžší skialpový závod světa Pierra Menta, přišla pandemie covidu, zavřely se hranice a byl konec. Když se svět po několika letech opět rozběhl v normálním tempu, už měl Michal Šnajdr dostudováno a změnily se mu priority, čemu se chce věnovat.
Stále ale měl blízko ke komunitě horolezců a skialpinistů a to jej přivedlo až k tomu, že se rozhodl zkusit ušít několik batohů přímo určených pro kamarády horaly. Nit a jehla už v té době pro něj nebyla něčím zcela cizím, byť krosny do té doby nevyráběl.
„Musel jsem si přešívat rukávy na bundách a mikinách. Dříve mi to dělala babička, ale když jsem se odstěhoval do zahraničí, musel jsem se to naučit sám,“ líčí Michal Šnajdr, jenž žil v Dánsku, Rakousku, na Slovensku a nyní žije v Norsku, kde má i své studio.
„Samozřejmě mě to táhlo dál, zkusit si ušít něco svého. Vždycky jsem hledal batoh, který by mi zcela seděl svými vlastnostmi, a nenašel jsem ho. Tak jsem si ho nakonec ušil u mamky na půdě.“
Díval se přitom na různé tutoriály na YouTube či se s radou obrátil na své známé, než se mu výroba batohů dostala pod kůži. Když už měl svůj um alespoň trochu ozkoušený, založil si v srpnu roku 2023 firmu AlpinistLab vyrábějící krosny a jiné specifické vybavení pro horolezce a skialpinisty.
Při navrhování své nové modely konzultuje se skupinou lidí, kteří jsou zapálení do hor. Mezi nimi jsou například horští vůdci a profesionální sportovci. Případně tvoří vybavení na zakázku, když se na něj někdo obrátí. „Nejlepší lidé v oboru vyloženě chtějí náš produkt a to je ohromná satisfakce.“
Obrátil se něj například nepálský horolezec Mingma Gyabu Sherpa, jenž drží rekord za nejrychlejší zdolání Everestu a K2. Obecně jsou zákazníci AlpinistLab známí horští sportovci, horalové nebo velcí nadšenci do lezení.
Tomu je přizpůsobená i firma, která dělá modely v nižších nákladech. „Pohybujeme se v cenách nejdražších batohů na trhu,“ doplňuje Michal Šnajdr. Ceny batohů s objemem kolem dvaceti či třiceti litrů u nich začínají okolo deseti tisíc korun.
I tak nedostatkem zájmu netrpí. „Už teď mám zakázky na rok dopředu,“ říká Šnajdr. Například mají objednávku tří set batohů pro himálajské šerpy. Přesto si občas dopřeje adrenalinový zážitek, kdy se vrhne do práce na unikátním kusu.
Mnohdy v časovém presu, kdy má deadline za dva tři týdny. To byl ostatně případ výroby speciální boty pro zmíněný sjezd nejvyšší hory světa.
„Musí to být vyloženě něco, co mě chytne, abych se do toho pustil. Věc, kterou nedělám každý den, u které je třeba se zamyslet a vyvinout něco nového,“ líčí, kdy je ochoten sám sebe dostávat pod tlak.
Foto: archiv Michala Šnajdra
Foto: archiv Michala Šnajdra
Všechny prototypy totiž šije osobně. I proto, aby zjistil, zda vše půjde pak vyrábět ve spřátelené továrně na Slovensku. Za rok vyvine zhruba deset modelů batohů s tím, že každý takový proces obnáší několik testovacích kusů. Některé modely pak dělá také v několika dalších velikostech a modifikacích.
Byť už má své řemeslo v paži, stále jej při navrhování limituje skutečnost, že mu chybí jedna ruka. „Řekl bych, že minimálně o třicet procent času na tom strávím víc. Díky bohu mě to baví, takže to úplně neřeším.“
„Stříhání je blbý. Zkuste si ustřihnout papír jednou rukou,“ říká Michal Šnajdr s tím, že sice existuje laser, jenž by střihy provedl, ale to by byla v současnosti velká investice.
Podnik si sice založil v létě 2023, ale pořádně jej rozjel až na konci dalšího roku. Stále je tedy na začátku. I proto půlmilionové tržby a hospodaření v ztrátě několik desítek tisíc korun za rok 2024 bere jako odrazový můstek.
„Za poslední rok se tržby několikanásobně zvýšily, ale všechno jde stále do vývoje, do toho, aby se ustálila kostra podniku.“ Pozitivně bere, že už mají vybudovanou síť dodavatelů a výrobce zboží.
Kdyby chtěl, měl Michal Šnajdr možnost být ve vedení podniku s obratem téměř půl miliardy korun. Jeho otec založil a stále menšinově vlastní pekárenskou síť Náš chléb, ale ani jeden z jeho dvou synů o převzetí otěží rodinného byznysu nestál. Většinový podíl nakonec získala Investiční skupina Jet Investment miliardáře Igora Faita.
„Na mě je to moc velké a asi by mě to dovedlo k šílenství. Jsem orientovaný na to dělat věci stylem pokus-omyl. V rámci malého byznysu nemusejí být chyby tak fatální,“ vysvětluje, proč se radši pustil do světa batohů. Do světa míří i se svými batohy.
Michal Šnajdr má v plánu dostat své krosny do obchodů u populárních horolezeckých míst. „Chceme být v místech, kde víme, že je silná komunita.“ V plánu je nabízet své zboží například poblíž Mont Blancu, v Japonsku nebo ve Švýcarsku.
Právě alpská země je jedním z hlavních trhů AlpinistLab. „Lidé jsou tam a v Japonsku ochotni si za kvalitu připlatit. Klidně si koupí batohy za dva tisíce eur jen tak pro sebe.“
Ve svém studiu má dnes pověšené všechny modely batohů, které už navrhl. Od zcela prvního po ten poslední. „Nikdy nejsem spokojený a stále hledám, co by šlo kde vylepšit. Ale je dobré se podívat, jak to vypadalo rok dva zpátky, a vidět ten progres.“
Vedle batohů se navíc chystá Michal Šnajdr vydat ještě jedním směrem. V Norsku teď buduje koňskou farmu a wellness ubytování pro turisty.
The post Má jen jednu ruku, ale šije batohy pro horolezecké hvězdy. A zakázek má na rok appeared first on Forbes.
