Body art, který provozuje Kača Olivová, pedagožka a vedoucích jednoho z ateliéru na AVU, mě nijak neoslovuje, nepohoršuje, a dokonce mě i nudí. Její svlékaní spojené s různými akcemi mi přijde jako poněkud opožděná provokace s nijak objevnou výpovědí. Olivová si na tomto typu sebeexhibování takříkajíc „postavila živnost“, je to její svobodné rozhodnutí a její tělo, které bere jako hlavní vizuální nástroj.