Přes čtvrttisíciletou propast času se v paměti lidstva přenesou jen ti, jež připomíná trvalé dílo, případně – zejména v případě politiků či vojevůdců – trvalá škoda. K těm prvním patří i Josef Jungmann, obrozenskými přáteli žertem přezdívaný „Mladoň“, jehož 250. výročí narození (*16. 7. 1773) jsme si připomněli – zdá se mi – nepřiměřeně skromně (kromě článku O. Uličného v pondělních Lidovkách a „jungmannovského“ odpoledne v Hudlicích, oslavencově rodišti, jsem nic nezaznamenal).