Mariupol je městem trosek
Mariupol se stal druhým větším ukrajinským městem, které Rusové během invaze obsadili. Ukrajinci však okupantům nedali nic zadarmo. Fatálně obklíčené přístavní město bránili skoro tři měsíce, a to bez možnosti zásobování. Museli se vypořádávat s každodenním bombardováním, což je postupně donutilo k ústupu do rozsáhlého ocelářského komplexu Azovstal.
VIDEO: Interaktivní mapa, která dokumentuje první rok ruské invaze na Ukrajinu
Zatímco se ruská armáda na jaře roku 2022 směrem z jihu i východu posouvala dál do ukrajinského vnitrozemí, v přímořském Mariupolu nadále svítila žlutomodrá naděje odporu. Ani s hromadícím se počtem zraněných a mrtvých se obránci města nehodlali vzdát. Učinili tak až 20. května 2022, když už byli prakticky bez jakýchkoliv zásob.
A jak to vypadá v Mariupolu nyní – tedy poté, co město již déle než tři roky okupuje ruská armáda? Názory kremelské propagandy a tamních obyvatel se výrazně liší.
„Co ukazují v ruské televizi, jsou pohádky pro hlupáky. Většina Mariupolu stále leží v troskách. Rusové opravují fasády budov na hlavních ulicích, aby je natočili. Za rohem jsou ale trosky a prázdnota. Mnoho lidí stále žije ve zničených bytech, jejichž stěny sotva stojí,“ řekl koncem června webu BBC Ukrajinec, který si s ohledem na vlastní bezpečí nepřál být jmenován.
Město se kromě jiného vypořádává s vážným nedostatkem vody. „Teče jeden nebo dva dny, pak tři dny ne. Doma máme vědra a kanystry s vodou. Je ale tak žlutá, že i po uvaření se ji bojíme pít,“ sdělil další obyvatel Mariupolu. Někteří lidé dokonce říkají, že voda v doněckém městě vypadá jako Coca-cola.
Oba Ukrajinci, kteří nechtěli být jmenováni, jsou členy odbojových skupin. Jejich hlavním cílem je shromažďovat informace pro ukrajinskou armádu.
Ukrajinec se plazil tři dny z fronty
Letos na jaře informoval web The Kyiv Post o neuvěřitelném příběhu ukrajinského vojáka, který jen o vlásek unikl téměř jisté smrti. Muž – známý pod přezdívkou Chochol – skončil společně se svou četou v ruském obklíčení. Když se oslabená skupina dostala do bezprostřední přestřelky s okupanty, Chochol nařídil svým mužům, aby ustoupili.
Sám se rozeběhl ukrýt do nedalekého pole. Ukrajince nicméně při úprku poranila exploze granátu. Když se Chochol probral, zjistil, že nepřítel nepostupuje jeho směrem. Rusové ho údajně viděli, ale nepřibližovali se, zřejmě kvůli zaminovanému poli.
ČTĚTE TAKÉ: Záběry neuvěřitelného vzdoru proti ruské přesile. Podívejte se na příběhy ukrajinských hrdinů
Následoval třídenní boj o přežití. Chochol uvízl mezi dvěma liniemi, pohyboval se tak jenom v krátkých přestávkách, a to za neustálé střelby. Řídil se podle zvuku, zbraň měl vždy namířenou směrem dopředu, aby neztratil orientaci.
Zranění si však čím dál více bralo svou daň. Výbuch granátu Chocholovi totiž protrhl ušní bubínek, v těle měl navíc střepiny. Neměl jídlo ani vodu, zároveň trpěl halucinacemi. V naprostém vyčerpání se mu prý zjevovala jeho žena, která ho povzbuzovala, aby se nevzdával. Té mezitím doma řekli, že zemřel. Jednotka už Chocholovi dokonce připravovala pohřeb.
On se ale plazil stále dál. Třetí den dorazil na hřbitov, kde našel konečně trochu potravy. Později spatřil bunkr, ze kterého se ozývaly hlasy. „Chybělo jen pár vteřin, abych zahájil palbu. Pak jsem ale přes vysílačku slyšel, že ti vojáci mluví ukrajinsky. Uvědomil jsem si, že to jsou naši,“ popsal Chochol.
Přátelská jednotka mu zařídila převoz. Když navázal kontakt se svými bratry ve zbrani, nemohli uvěřit, že přežil. Poté, co dorazil na velitelské stanoviště, chtěl ze všeho nejdřív telefon, aby mohl zavolat své ženě. „Omlouvám se, že mi trvalo tak dlouho, než jsem se doplazil zpátky,“ řekl jí. Nutno také dodat, že Rusové používají označení „chochol“ jako nadávku pro Ukrajince. Zmíněný ukrajinský voják ji záměrně přijal jako svou přezdívku.
Školák ze Sum se stal hrdinou
Dne 13. dubna 2025 zahájilo Rusko jeden z nejmasivnějších raketových útoků na město Sumy. Při úderech zahynulo nejméně 35 lidí a téměř 120 dalších bylo zraněno. Do obrovského nebezpečí se dostal také třináctiletý Kyrylo Illiašenko, který ten den vyrazil autobusem s matkou Marynou k babičce.
První výbuch uslyšeli, když čekali na autobusové zastávce. „Manžel okamžitě volal. Prosil nás, ať se vrátíme domů. My jsme se ale rozhodli pokračovat v cestě,“ vzpomínala Maryna v rozhovoru pro deník The Kyiv Independent. Tehdy ještě nevěděla o rozsahu ruského útoku.
Jedna z raket dopadla jen kousek od autobusu ve chvíli, kdy už Kyrylo a Maryna seděli uvnitř vozidla. „Když mi do obličeje vletěly střepiny skla, uvědomila jsem si, že raketa explodovala velmi blízko. Křičela jsem jméno svého syna a snažila se zjistit, jestli je v pořádku,“ popsala Maryna.
„Okamžitě jsem spadl na zem. Cítil jsem, jak na mě padají střepy skla a kov. Později jsem vstal a pokusil se otevřít dveře autobusu,“ doplnil Kyrylo. Výbuch byl ovšem tak destruktivní, že poničil dveře, takže je nebylo možné otevřít zevnitř.
Maryna v šoku křičela na řidiče a naléhala na něj, aby otevřel dveře, zatímco se přeplněným autobusem šířil kouř. Žádná odpověď však nepřišla. Maryna si uvědomila, že řidič je už pravděpodobně mrtvý. „Byla jsem vyděšená, že autobus hoří. Jakmile jsem ucítila kouř, věděla jsem, že musíme rychle vystoupit,“ pronesla s tím, že ve vozidle bylo až 40 lidí.
Přestože byl Kyrylo sám zraněný, rozhodl se jednat. „Vyhodil jsem sportovní tašku z okna a skočil na ni. Snažil jsem se odblokovat dveře zvenku, po několika pokusech se mi je podařilo otevřít,“ konstatoval. Díky němu se uvězněným lidem podařilo uniknout.
„Venku jsem spatřil bezvládná těla na zemi. V tu chvíli jsem neměl čas přemýšlet, prostě jsem jednal. Mezi lidmi, kteří vycházeli z autobusu, jsem uviděl matku – její tvář byla celá od krve,“ sdělil Kyrylo. Později se ukázalo, že zranění Maryny byla méně vážná než u jejího syna. Kyrylovi uvízlo v lebce několik střepin, dlouho se pak léčil v sumské nemocnici.
Za svou statečnost byl oceněn čestným vyznamenáním tamní radnice. Obdržel také mnoho telefonátů, v nichž mu lidé děkovali za jeho pohotový čin. „Spolužáci mi psali zprávy. Jeden z nich měl v tom autobuse babičku a další tetu. Hodně mi děkovali – jejich příbuzní se mohli dostat ven východem, který jsem otevřel,“ uzavřel Kyrylo.
Všechny díly seriálu Momenty války naleznete v souhrnném článku pod tímto odkazem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Trump neumí na Putina přitlačit, míní Šándor. Míru předchází tajná jednání, připomněl Zrno
