V severní Itálii v pátek začíná zimní olympiáda. Česká kolekce z dílny Alpine Pro inspirovaná grafikou Vojtěcha Preissiga vzbudila v tuzemsku tradiční pozdvižení. Co o kolekci soudí osobnosti české fashion scény? Které kolekce považují za zdařilé a jak by se úkolu samy zhostily?
Český olympijský výbor kolekci pro pětadvacáté zimní olympijské hry představil loni na podzim. Za podobou kromě původních grafik Vojtěcha Preissiga stojí obdobně jako v minulých letech akademický malíř Milan Jaroš. Kolekci navrhly Anežka Berecková s Terezou Horňákovou a vznikla pod značkou Alpine Pro.
Radka Sirková
stylistka, návrhářka
Kolekce jaké země vás letos nejvíc oslovila a proč?
Mongolská. Je velmi citlivá a zahrnuje mongolský poklad a tradice. Lidový oděv transformovala do současného designu. A provedení je natolik citlivé, že výsledkem je původní, slušivá a reprezentativní estetika. Mongolům se podařilo to, co se nám povedlo v kolekci na letní olympiádu v roce 2021, kde jsme odkazovali na modrotisk a lidové kroje.
Co si myslíte o současné české kolekci?
V Česku máme skvělé technologie i erudované designéry, což ostatně prokázal třeba Jan Černý s kolekcí pro letní olympiádu v Paříži. A máme také mnoho designérů a designérek, kteří mají rozhled a byli by schopní – a ochotní – se na kolekci podílet. Spolupracovat s týmem vývojářů z Alpine Pro. Z nějakého důvodu se však výrobce sveřepě staví proti tomu.
To mě, upřímně, rok co rok dost fascinuje. Alpine Pro je každoročně kritizováno za zvolenou, řekněme, designově zuřivou estetiku. Tlačí na pilu a absolutně nerespektuje jakoukoli vizualitu, která by lahodila oku a fungovala v širším designovém kontextu.
Kritizováni jsou pokaždé, a přesto svůj přístup nezměnili. Těžko říct proč. Usnesli se na tom, že to dělají správně? Nebo možná spíš uvažují v rovině „špatná reklama – také reklama“? Ale možná se to skutečně jen pokaždé snaží znovu zvrátit, ale opět to nevyjde.
Kolekce na mě působí, jako by se v ní neodehrál žádný koncepční design. Nemyslím to ve zlém, mám pocit, že navrženy byly jednotlivé artikly: kalhoty, bunda, svetr. Jako by k tomu výrobce přistupoval podobně jako v případě kombinéz na lyže. S tím rozdílem, že na olympijské kolekci je jediný pattern, který ji má spojit. Výsledkem je ale jen barevná skvrna. Navíc označení „barevná skvrna“ sedí snad na všechny olympijské kolekce z dílny Alpine Pro.
A letos je to opravdu šílená směs barev, která nikdy na nikom nemůže fungovat. Rozhodně ne, pokud jsou tam všechny barvy zastoupeny ve stejném poměru. U úspěšných zahraničních kolekcí vždy některé barvy dominují a jiné jsou doplňkové.
Kolekci chybí styling a zásah designéra, který vnímá, že jednotlivé artikly tvoří celek. Že ke kalhotám musí pasovat bunda, svetr, tričko i kulich.
Foto Petr Slavík
Foto Petr Slavík
Pokud byste dostala nabídku vytvořit kolekci na olympiádu, jak byste ji pojala?
To by byla velká výzva. Asi bych kvůli tomu moc dobře nespala. Je to obrovský závazek. Bylo by to napínavé i děsivé zároveň. Každopádně bych začala rozsáhlejší rešerší. Pak bych hledala české poklady, slavné objevy. To, co jako země můžeme komunikovat navenek a co bude srozumitelné i zahraničnímu publiku. A tím vůbec nechci říct, že by nutně muselo jít o tradiční kostým či kroj.
Dokážu si představit, že by v kolekci figuroval český humor, ale i mnohé další věci. Na designérovi či designérce pak leží úkol téma na základě rešerše funkčně zpracovat – zjistit, co do samotného finálního oděvu půjde nejlépe otisknout.
Antonín Soukup
návrhář, spoluzakladatel značky Laformela
Kolekce jaké země vás letos nejvíc oslovila a proč?
Přiznám se, že jsem dosud viděl jen českou. Na ostatní jsem se ještě nestihl podívat. Obecně mě vždy baví kolekce od nějaké highendové značky. Většinou mě osloví spolupráce zaběhnutých nebo naopak začínajících brandů.
Opakovaně mě zaujaly americké kolekce ve spolupráci se značkou Ralph Lauren. Nebývají zbytečně vyzývavé a nesou s sebou špetku elegance. Líbí se mi, že se drží specifické estetiky Ralpha Laurena, ovšem v reakci na danou zemi – tedy na Ameriku.
Co si myslíte o české kolekci?
Popravdě jsem z ní trochu v rozpacích. Samotný vzor mě nijak nepohoršuje ani neuráží. Zvolená barevnost se mi svým způsobem líbí. Těší mě, že se v kolekci nepracuje primárně s modrou, bílou a červenou, což bych očekával.
Co naopak považuji za nešťastné, je střihová silueta, která není nijak působivá. Kolekce není postavená pro olympijský tým sportovců, vypovídá spíše o designérech než o těch, pro něž byla navžena. Navíc není ani dostatečně univerzální, což by měla být její základní vlastnost. Myslím, že by vždy měla olympioniky dokázat vystihnout.
To je ale obecnější problém tuzemských kolekcí posledních let. Vytrácí se z nich základní esence – sport samotný. Naopak se ze sportovního odvětví neustále odbočuje do úplně jiné estetiky, elegance například. Já mám styl athleisure, kombinaci sportovního s elegantním, rád, jenomže pro takový druh události, jako je olympiáda, existují určité prvky a kódy, které by kolekce rozhodně neměla obsahovat.
Jako třeba kabáty nebo šály pro sportovní událost. Jejich použitím vzniká paskvil, který nedává smysl, a navíc sportovce vizuálně staví do úplně jiné podoby – jako by s tou událostí vizuálně vůbec nesouviseli.
Celkově se mi nelíbí zvolený styl, kombinace ani styling. Ten podle mě zcela absentuje a v kolekci se s ním nijak nepracuje. Přitom každá móda – včetně té sportovní – je nakonec právě o kombinacích a stylingu.
Pokud byste dostal nabídku vytvořit kolekci na olympiádu, jak byste ji pojal?
Především: kdyby taková nabídka přišla, byli bychom velmi potěšeni. Vždy záleží na zemi, ve které se hry konají. I to je jeden z inspiračních zdrojů, který designéra může oslovit.
Jako Laformela bychom ale určitě více pracovali se sportovní módou a daným sportovním odvětvím. Chtěli bychom vytvořit estetiku, která by sportovcům a sportovkyním dodala sebevědomí a zároveň byla něčím zajímavá, oživená. Aby nejen jejich výkon, ale i prezentace byla velkolepá. Chtěli bychom, aby se v oblečení cítili dobře. Z toho důvodu by kolekci předcházel hlubší research, včetně konzultací s lidmi z konkrétních sportovních odvětví.
Na tomto základě by se následně měla vystavět propagace České republiky. Ta už by měla odrážet konkrétního designéra, který za kolekcí stojí. Určitě bychom nevsadili na prvoplánovou českou symboliku.
Foto Barbora Reichová
Hana Zárubová
návrhářka
Kolekce jaké země vás letos nejvíc oslovila a proč?
Asi nebudu jediná, kdo zmíní vizuální čistotu a zpracování tradice současným pohledem v kolekci Mongolska. Líbí se mi i britské pojetí sportovního kostýmu značkou Adidas. U ostatních kolekcí mám, přiznám se, spíš mlhavý pocit.
Co si myslíte o současné české kolekci?
Ta na mě působí velmi zmateně. Kromě odkazu na devadesátkový styl v ní necítím ani pokus o uchopení české trikolory jako jasného tématu. Dezény (vzory, pozn. red.) mají ambici dynamiky, ale graficky působí spíš chaoticky, celek je ukřičený a nesoučasný. Zároveň ale musím dodat, že jsem do národní soutěže nebyla nikdy oslovena, takže neznám konkrétní zadání ani mantinely, se kterými se firma či designér musí potýkat.
Pokud byste dostala nabídku vytvořit kolekci na olympiádu, jak byste ji pojala?
Vycházela bych z českých tradic, ale nepracovala bych s nimi prvoplánově. Nešla bych cestou doslovného folkloru, spíš bych se snažila lapidárně uchopit téma tak, aby hlavním motivem byl samotný sport. Volila bych čisté, současné formy s jedním výrazným detailem, který nebude vyzývavý, ale chytrý.
The post Mongolsko inspiruje, Česko budí rozpaky. Jak hodnotí návrháři kolekce olympioniků? appeared first on Forbes.
