Fundovaná slova expertů odhalí hodně, ale blížící se recese s sebou někdy nese další překvapivé korelace. Napovědět mohou například rtěnky nebo mražená pizza. Vyplatí se sledovat třeba to, po čem lidé sahají v obchodech, zda chodí na rande, i počet kartonových krabic. Ukazují totiž, jak lidé mění návyky vlivem hubenějších peněženek. Tady jsou některé další zajímavé indikátory.
Mražená pizza a levný alkohol
Nejsou peníze, místo večeře v hezké pizzerii a dobrého vína bude muset stačit pizza mražená a malá lahev čehokoli. Takto podle dat lidé uvažovali v době ekonomické nejistoty pandemie, kdy ve Spojených státech vzrostly prodeje mražené pizzy o miliardu dolarů, ale i v roce 2009, kdy tam celý segment mraženého jídla posílil o 3,1 procenta.
Pohled na tyto dva produkty tak bývá považován za jeden z nejrelevantnějších indikátorů zmíněných v článku – a situace, kterou nastiňuje, se ve Spojených státech odehrává i nyní.
Lawson Whiting, CEO mateřské společnosti Jack Daniel’s, pro Wall Street Journal řekl, že firma zaznamenává růst zájmu o 50mililitrové a 375mililitrové lahve, zatímco ty větší se prodávají hůře.
Stejné je to i s pizzou, kterou lidé jedí v restauracích méně. Zatímco tak řetězec Domino’s Pizza hlásí pokles tržeb, magazín Business Insider odhalil, že prodejci mraženého jídla slaví, a to obdobně jako při pandemii. Přestože už tenkrát byla možnost nechat si jídlo dovézt, i tehdy Američané jedli radši pizzu mraženou – nejenže byla levnější, ale k tomu nemuseli platit dýško za dovoz.
Vyšší budovy
Chvíli poté, co dělníci dokončili Singer Building a Met Life Tower, nastala takzvaná „panika roku 1907“. Chrysler Building a Empire State Building pak slavnostně otevřely těsně před Černým čtvrtkem roku 1929.
Nebyly to přitom jediné případy, kdy růst budov do výšky doprovázel následný sešup ekonomiky na dno, čehož si v roce 1999 všiml ekonom Andrew Lawrence. Ten tehdy fenomén popsal spíše ještě jako vtip, brzy se o něm ale začalo hovořit více.
„Opětovné přezkoumání důkazů naznačuje, že index mrakodrapů je lepším prediktorem, než jej Lawrence poprvé formuloval,“ napsal v roce 2005 Mark Thornton, který stojí za dnešní variantou indikátoru.
To se však řadě vědeckých časopisů nelíbilo a odmítly jeho výsledky publikovat. Přesto je Thornton shrnul do knihy The Skyscraper Curse, kterou se mu nakonec podařilo vydat.
A ukázalo se, že tato teorie opravdu často sedí – například v roce 2009, když stavaři v Dubaji končili s pracemi na nejvyšší budově světa Burdž Chalífa, pod nimi vypukla bytová krize a některé největší tamní společnosti požádaly o několikaměsíční odklad splácení dluhů.
Stejně jako všechny ostatní zmíněné ukazatele však ani tento není bezchybný. Dokázal predikovat i ekonomickou krizi z let 2007 až 2009, jenže ne vždy, kdy se stavějí vysoké domy, to skončilo krachem.
A někdy to zase vypadá, že se index mýlí, i když tomu tak zcela není. Sám Lawrence považoval za chybu indikátoru případ z roku 1913, kdy skončily práce na tehdy nejvyšší budově světa Woolworth Building. Jenže přestože se o době jejího vzniku nemluví jako o finanční krizi, podle Thorntona se ani v tomto období americké ekonomice nedařilo a před recesí ji zachránil pouze prodej zbraní po vypuknutí první světové války v Evropě.
Dostupný luxus
Snad nejznámější z těchto nezvyklých indexů se vztahuje ke rtěnkám. A odhalil, že během ekonomických nejistot ženy přestávají kupovat většinu kosmetických přípravků, ale prodeje rtěnek naopak vystřelí.
Nejedná se přitom o snahu oslovit muže nebo vypadat lépe ve snaze získat lepší práci – vdané i svobodné ženy je kupují ve stejné míře a naopak za tím má být podle studie z roku 2020 snaha nahradit dřívější koupě oblečení a šperků levnější variantou.
S konceptem přišel už v roce 2008 miliardář Leonard Lauder, který zjistil, že při recesi kolem roku 2000 najednou prodeje rtěnek jeho značky Estée Lauder vzrostly. Společnost Kline & Company tento zjevný trend zkoumala a zjistila, že se sice v době recese opravdu prodeje rtěnek zvedají, není to ale pravidlem.
Třeba s krizí kolem roku 2008 přišel rozmach laku na nehty ve Spojených státech i v Evropě. Společnost Mintel odhalila, že mezi roky 2005 a 2010 se zájem o něj ve Velké Británii zdvojnásobil.
Základní myšlenka však zůstává – pokud prodej většiny dražších kosmetických výrobků klesá, zatímco některé cenově dostupnější výrobky rostou, ekonomická situace pravděpodobně není ideální.
Méně spodního prádla
Devatenáct let stál v čele Federální rezervy Spojených států, Alan Greenspan se ale proslavil i něčím neotřelejším – indexem spodního prádla. Podle něj totiž existuje kauzalita mezi poklesem prodeje tohoto zboží a následujícími ekonomickými potížemi, což se projevilo i v roce 2009 při hospodářské krizi.
Důvodem je podle něj to, že když muži přestanou mít dostatek peněz, začnou šetřit na nejméně viditelné části svého oděvu. Oblečení je tak podle Greenspana potřeba kupovat pro ženy, ale i děti, které stále rostou, muži však nemívají problém s nošením spodního prádla až „do roztrhání“.
To, že něco není v pořádku, je navíc patrné na prodejnosti pánského spodního prádla i proto, že obvykle zůstává téměř neměnná – když se tedy najednou propadne, mnoho jiných důvodů pro to obvykle nebývá.
Konec kartonu
Podle indexu kartonových krabic pak lze za ukazatel zdraví ekonomiky použít i počet takových obalů, které se za období prodají. Když číslo spadne, má to signalizovat celkové omezení výroby napříč sektory.
Vidět to bylo na statistikách z konce roku 2008 a začátku roku 2009, kdy počet prodaných krabic v mezikvartálních srovnáních několikrát za sebou spadl zhruba o deset procent. Důvod pro to byl téměř jednoznačný – průmyslová výroba zpomalila a počet kupovaných balíků poklesl.
V dnešní době ale tento parametr ztrácí na validitě, protože na poklesu množství krabic se podílejí i snahy firem o ekologické chování. Například Amazon dlouhodobě investuje do omezování používání kartonových obalů a v roce 2022 oznámil, že se mu daří šetřit zhruba šedesát tisíc tun kartonu ročně.
Čtení z hvězd
Ne u všech indikátorů, po kterých lidé snažící se predikovat budoucnost sahají, je však kauzalita prokazatelná nebo úplně jasná.
Spíše v legraci než jako seriózní zhodnocení se lidé na internetu obracejí třeba na to, co je zrovna ve společnosti módní. V hudbě má na ekonomickou krizi upozorňovat například takzvaný „recession pop“, podle kterého se před krizí a v jejím průběhu v textech popových písní více objevuje hédonismus a odkazy na svobodu.
Většina z takových teorií se zakládá na tom, že když se daný jev objevoval před hospodářskou krizí z první dekády jednadvacátého století, jeho aktuální znovuobjevení symbolizuje, že se těžké časy vracejí.
Za indikátor recese tak uživatelé na internetu označují téměř vše. Mezi ty nejpopulárnější „indikátory“ patří třeba nové album Lady Gaga, návrat popularity zpěváka Eda Sheerana či to, že herec Adam Driver bude hrát v televizním seriálu.
Korelaci, ale zřejmě nulovou kauzalitu lze najít u indikátoru Super Bowlu. Kdo v nejsledovanějším sportu Spojených států vyhraje, má podle spisovatele Leonarda Koppetta ukazovat, jak se bude trhu dařit.
Pokud tak vyhraje tým z konference NFC, bude trh býčí, a pokud z AFC, bude zase medvědí. Proč? Kdo ví. Ale alespoň do roku 1978, kdy na to Koppett přišel, měl tento „index“ lepší výsledky než kdejaký expert. S časem však jeho úspěch klesl zhruba na tři čtvrtiny správných predikcí.
Láska ano, manželství možná
Pozoruhodná jsou i čísla, která přinášejí seznamky. Například studie zaměřená na obyvatele Velké Británie odhalila, že tamní trh s online seznamováním vzrostl v roce 2008 o dvacet procent. Spojení protipandemických opatření a ekonomických obtíží pak takovým aplikacím prospělo i v roce 2020, kdy na rekordní čísla poukazoval třeba Tinder, OkCupid či Bumble.
Jedním z možných vysvětlení, s nímž přišel časopis Time, je snížení společenských požadavků na utrácení peněz na první schůzce a ochota trávit společný čas jinak než utrácením. Zatímco tedy jiné oblasti může nedostatek peněz ohrozit, v případě hledání lásky to možná bude naopak a i lidé, kteří normálně tolik peněz nemají, jsou najednou v lepší pozici.
Je to ale zřejmě také proto, že lidé nechtějí zůstat v obtížných situacích sami – takovou myšlenku odhalily průzkumy, které v době krize z let 2007 až 2009 mapovaly chování během recese.
V již fungujících vztazích ale podle studie organizace Relate způsobovala ekonomická krize napětí a řada vztahů – zvlášť těch, kde některý z partnerů přišel o práci – situaci nepřežila. K problémům, jež se projevily u dlouhodobých vztahů, patří i další lidový indikátor – prodeje svatebních šatů.
Počet uzavřených sňatků podle této teorie v období hospodářských krizí klesá, což její obhájci představují na klesající křivce ze Spojených států v době kolem roku 2009. Jenže jejich počet tam klesal už dávno před krizí a trend není viditelný ani na číslech z Česka.
Co za možným poklesem prodejů svatebních šatů v dnešní době navíc může stát, je i rozšíření luxusních second handů, kde převážně mladší zákazníci nakupují nejen kvůli penězům, ale i ze snahy ochránit životní prostředí.
Slovo na R
Se zcela jiným netradičním indikátorem přišel magazín The Economist. Podle něj se výskyt recese dá spojit s počtem výskytů tohoto slova ve zpravodajství deníků, jako jsou The Washington Post nebo The New York Times. Čím častěji o „recesi“ či „ekonomickém zpomalení“ píšou, tím větší má být šance, že krize opravdu nastane, nebo už dokonce probíhá.
Podobně je na tom i vyhledávání na Googlu – třeba v Česku se pojem recese začal více vyhledávat už v květnu 2007 a ve Spojených státech už v únoru, přestože oficiálně se start krize datuje až na červenec.
Podobná situace nastala i letos, kdy se v únoru 2025 najednou o toto slovo začalo zajímat pětkrát více Američanů než v lednu a i v Česku se od začátku roku popularita termínu ve vyhledávání ztrojnásobila.
Zdá se tedy, že nejlepším ze všech těchto ukazatelů blížící se recese je, zda se vůbec řeší to, co by mohlo případnou recesi odhalit.
The post Mrakodrapy jako předzvěst recese? O stavu ekonomiky může vypovídat i spodní prádlo appeared first on Forbes.
