Nahoře nebe, v dolině já. Máma chybí. Slovenský film dojímá i baví

/RECENZE/ Dospívání je peklo. Větší, či menší, někdy i zábavné. Ale nikdy není na jeho nástrahy člověk dostatečně připraven. Vypráví o tom slovenský debut Kataríny Gramatové Nahoře nebe, v dolině já, který vstupuje do kin a který si odváží dvě čerstvé ceny z Finále Plzeň. A není náhoda, že si ho vybrali i na mezinárodní filmový festival v Tokiu. Je také o přátelství, rozdělených rodinách, ztrátě iluzí a osudem rozdaných kartách, s nimiž se těžko hraje. Ale i o radosti, kterou lze najít v obyčejných věcech. Třeba v babetách.